ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.260.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 260/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Karla Podolky ve věci zbaveného způsobilosti k právním úkonům Ing. J. M. , zastoupeného opatrovníkem Statutárním městem Olomouc, se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 1, za účasti PhDr. A. M., zastoupené JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, o změnu opatrovníka, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 0 P 465/2007, o dovolání PhDr. A. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. června 2009, sp. zn. 56 Co 99/2009-215, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. února 2009, č.j. 0 P 465/2007-117 [kterým byl zamítnut návrh navrhovatelky PhDr. A. M. na změnu (stálého) opatrovníka Ing. J. M. a rozhodnuto o nákladech řízení], a dále rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není dovolání přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek žádné z ustanovení §237 až §239 o.s.ř. nezakládá (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2008, sp. zn. 30 Cdo 3378/2008, in www.nsoud.cz ).
Nejvyšší soud České republiky proto podané dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu zformulované tak, že proti jeho usnesení je dovolání přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 o.s.ř.). Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně (v §237 až 239 o. s. ř.) stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu zveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. 26 Cdo 707/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2005, sp. zn. 29 Odo 958/2003, in www.nsoud.cz ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. února 2010
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu