ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.3100.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 3100/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce L. S., zastoupeného JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravská Ostrava, Sadová 553/8, proti žalované Fakultní nemocnici Ostrava, se sídlem v Ostravě – Porubě, Třída 17. listopadu č. 1790, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 81/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. ledna 2010, č.j. 1 Co 167/2009-163, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 19. dubna 2010, č.j. 1 Co 167/2009- 177, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. března 2009, č.j. 23 C 81/2006-125, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) částku 3,000.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 6. ledna 2010, č.j. 1 Co 167/2009-163, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 19. dubna 2010, č.j. 1 Co 167/2009-177, rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, z jehož obsahu vyplývá uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., příp. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., když odkazuje na údajné nedostatky ve skutkových zjištěních soudů obou stupňů.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) konstatuje, že ve věci nejsou naplněny předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Napadeným rozsudkem především nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích ve věci samé, přičemž rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu. Námitkami proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů žalobce uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., k němuž nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Obdobně, pokud je v dovolání eventuálně uplatněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. září 2010
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu