ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.3717.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 3717/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně O. S., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) J. R., a 2) D. J., oběma zastoupeným advokátkou, o zaplacení částky 42.740,- Kč, vedené u Okresního soudu v Šumperku, pod sp. zn. 15 C 171/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. června 2007, č.j. 16 Co 85/2007-307, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.480,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.816 , - Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 12. prosince 2006, č.j. 15 C 171/2004-281, zamítl žalobu, aby první žalovaný zaplatil žalobkyni částku 18.038,- Kč a druhá žalovaná částku 24.702,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů řízení placených státem.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. června 2007, č.j. 16 Co 85/2007-307, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalovaní vykonávali funkce místostarostů jako neuvolnění členové zastupitelstva obce Sudkov, a to i v době pracovní neschopnosti starostky obce. Vyšel zejména z usnesení ze dne 19. června 2002 z 22. zasedání zastupitelstva, z jehož obsahu nelze podle soudu ani výkladem dovodit, že by zastupitelstvo obce rozhodlo o tom, že žalovaní budou vykonávat funkce místostarostů jako uvolnění členové zastupitelstva. Určení výše odměny neuvolněnému členu zastupitelstva je pak plně v pravomoci zastupitelstva. Pokud zastupitelstvo překročilo při stanovení odměny maximální výši, kterou stanoví prováděcí právní předpis (nařízení vlády č. 358/2000 Sb.), odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně k vrácení odměn, které byly žalovaným stanoveny a vyplaceny nad tuto hranici, již oba žalované pravomocně zavázal v předcházejícím rozhodnutí ze dne
7. října 2005, č.j. 15 C 171/2004-240.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, ve kterém výslovně uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Nesprávné právní posouzení věci dovolatelka spatřuje v tom, že odvolací soud svým rozhodnutím de facto nahradil vůli obce, která byla v daném případě jiná, než se projevilo v jejím skutečném jednání, a byla v nesouladu i s usnesením obce. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se písemně vyjádřili prostřednictvím své zástupkyně žalovaní, přičemž navrhli jeho odmítnutí, resp. zamítnutí.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony,
a konstatuje, že dovolání v této věci není ve vztahu k prvnímu žalovanému přípustné podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. Ve vztahu k druhé žalované není dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (když v předchozím rozhodnutí soudu prvního stupně byla odvolacím soudem zrušena ta jeho část, jímž byla žaloba též zamítnuta), přičemž nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Dovolatelkou je sice v dovolání nominálně uplatněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., avšak důvody dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) odpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., k němuž nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006); pokud je v dovolání eventuálně uplatněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., pak nesměřuje
k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení vznikly prvnímu žalovanému náklady spojené s jeho zastoupením advokátkou, spočívající v paušální odměně 2.600,- Kč (srov. §2 odst. 1, §3 odst. l bod 4, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15,
§16 odst. 2, §17 písm. b) a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátce v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení prvního žalovaného činí 2.900,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce prvního žalovaného, představována částkou 3.480,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Náklady dovolacího řízení druhé žalované spojené s jejím zastoupením advokátkou spočívají v paušální odměně 2.880,- Kč (srov. §2 odst. 1, §3 odst. l bod 4, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2, §17 písm. b) a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátce v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení druhé žalované činí 3.180,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce druhé žalované, představována částkou 3.816,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. ledna 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu