ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.3825.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 3825/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy ve věci L. P., zastoupené JUDr. Miluší Kulhavou, advokátkou se sídlem v Bruntále, Sladovnická č. 16, o způsobilost k právním úkonům , vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp.zn. 0 Nc 1354/2008, o dovolání L. P. (dále jen „vyšetřovaná“) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. května 2009, č.j. 14 Co 133/2009-64, takto:
I. Dovolání vyšetřované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 15. ledna 2009, č.j. 0 Nc 1354/2008-47, zbavil vyšetřovanou způsobilosti k právním úkonům (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II), o odměně zástupci JUDr. Miluši Kulhavé (výrok III) a o náhradě nákladů řízení placených státem (výrok IV).
K odvolání vyšetřované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. května 2009, č.j. 14 Co 133/2009-64, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a IV. podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (zejména z provedeného znaleckého posudku), ze kterých vyplynulo, že vyšetřovaná trpí duševní poruchou trvalého charakteru, v jejímž důsledku není schopna činit právní úkony. Uzavřel, že jsou tak dány předpoklady pro rozhodnutí podle §10 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) o zbavení způsobilosti k právním úkonům.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala vyšetřovaná dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a podává je z důvodu naplnění předpokladů podle ustanovení
§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Odvolacímu soudu zejména vytýká, že rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům je natolik důležité a zásadní, že je nelze učinit na základě podání (pouze) jednoho znaleckého posudku, který se vyznačuje určitými nesrovnalostmi, dále bez výslechu znalce v přítomnosti opatrovníka dovolatelky, bez výslechu zástupce obce Karlovice, případně rodinných příslušníků dovolatelky. Vyslovila přesvědčení, že toto rozhodnutí poškozuje právo dovolatelky na spravedlivý proces. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony,
a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., když není naplněn dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Odvolací soud se při posouzení věci nedostal do interpretačních potíží a posoudil ji konformně s ustálenou judikaturou soudů (analogicky srovnej např. rozhodnutí uveřejněná pod č. 44/1967, 3/1979, 77/1965 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. ledna 2007, sp. zn. 30 Cdo 2837/2006, usnesení téhož soudu ze dne 22. února 2007, sp. zn. 30 Cdo 389/2007, atp.). Pokud z dovolání vyplývá, že dovolatelka nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav a tvrdí, že z provedených důkazů (zejména znaleckého posudku) nebyl správně zjištěn skutkový stav věci, napadá ve skutečnosti rozsudek v otázce skutkových zjištění, nikoliv pro samotné právní posouzení věci. Akcentuje tak okolnosti odpovídající uplatnění především dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř., k němuž nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř, neboť dovolatelka s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. února 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu