ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.4429.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 4429/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce L. Š. , zastoupeného JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 10, proti žalovaným 1) J. D. , zastoupené JUDr. Tomášem Udržalem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Smilova 386, a 2) I. D. , zastoupené JUDr. Jarmilou Černou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 484, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 155/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 9. prosince 2008, č.j. 23 Co 393/2008-294, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jarmily Černé, advokátky se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 484.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Pardubicích (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. dubna 2008, č.j. 11 C 155/2002-258, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že „L. Š., zemřelý 8 .7. 2002 (,) byl ke dni své smrti vlastníkem domu č.p. 937 se stavební parcelou č. 1770 a zahradou p.č. 2320/19, to vše v katastrálním území P.“ , a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v meritorním a nákladovém výroku (tj. ve výrocích I. a II.) ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, dále rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalované 1) specifikované náklady řízení před soudy obou stupňů (výrok II.), rozsudek soudu prvního stupně v meritorním výroku a v nákladovém výroku ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2), jakož i ve výroku náhradě nákladů řízení státu (tj. ve výrocích I., III. a IV.) potvrdil (výrok III.), a rozhodl též o povinnosti žalobce nahradit žalované 2) specifikované náklady odvolacího řízení (výrok IV.).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu, a to do všech jeho výroků, podal žalobce (dále již „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, v němž sice formálně uplatňuje všechny zákonem předvídané dovolací důvody ve smyslu §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s . ř., avšak z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel ve skutečnosti brojí (pouze) proti nesprávně zjištěnému skutkovému stavu věci, tedy uplatňuje dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 3 o.s.ř. založený na tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Pokud jde o výrok I. dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu stran zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení ve vztahu mezi dovolatelem a žalovanou 1), z dovolání nevyplývá, pro jaké konkrétní důvody je tento výrok dovolatelem vlastně napadán.
K dovolání se prostřednictvím své advokátky vyjádřila žalovaná 2), která (ve stručnosti shrnuto z obsahu jejího vyjádření) uvedla, že je přesvědčena o nedůvodnosti dovolání, neboť nejenže řízení nebylo postiženo žádnou vadou a všechny důkazy byly hodnoceny zcela v souladu se zákonem, ale dovolání ani neobsahuje jasně vytyčenou otázku, kterou by měl dovolací soud řešit. Navrhla, aby dovolací soud podané dovolání jako nepřípustné odmítl, in eventum jako nedůvodné zamítl.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) z ustanovení části první Čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení §243c odst. 2 o. s. ř. tím není dotčeno.
Nejvyšší soud proto při projednávání tohoto dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 9. prosince 2008.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřující proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení ve vztahu mezi dovolatelem a žalovanou 1) nebylo z hlediska uplatněných dovolacích důvodů nijak odůvodněno, a poněvadž k doplnění těchto důvodů ve smyslu §241b odst. 3 o. s. ř. již marně uplynula (propadná) lhůta, Nejvyššímu soudu za dané procesní situace nezbylo, než dovolání proti tomuto výroku ve smyslu §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítnout (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, publikované pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004).
Dovolání směřující proti té části výroku III. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi dovolatelem a žalovanou 2) potvrzen, není přípustné ve smyslu §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř., a nebylo shledáno přípustným ani ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Je tomu tak již z toho důvodu, že dovolatel fakticky v dovolání brojí proti tomuto meritornímu výroku prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř., který lze ovšem uplatnit pouze v případech, kdy je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a). O takový případ se ovšem v této věci jako nejedná. Nebylo proto možné skrze tento (fakticky jako jediný) uplatněný dovolací důvod zabývat se přípustností dovolání, neboť při posuzování přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. za použití způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., případně výjimečně za užití dovolacího důvodu podle písm. a) cit. paragrafu při řešení (procesních) otázek zásadního právního významu, dovolací soud vychází ze skutkového stavu věci, jak byl zjištěn soudem prvního stupně (odvolacím soudem), resp. na jehož základě odvolací soud v meritu věci rozhodl.
Jinými slovy řečeno, přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, in www.nsoud.cz ).
Z uvedeného důvodu proto Nejvyšší soud dovolání dovolatele, pokud směřovalo proti shora cit. meritornímu výroku rozsudku odvolacího soudu, podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovému výroku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003), Nejvyšší soud je rovněž podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a 146 odst. 3 o. s. ř., když v dovolacím řízení žalované 2) vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátkou, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [odměna z částky určené podle §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle §10 odst. 3, §5 písm. b), snížená podle §14 odst. 1 vyhlášky na polovinu a o dalších 50% podle §18 odst. 1], a z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč. Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení žalované 2) činí 5.300,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je advokátka žalované 2), představována částkou 6.360,- Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Poslední nákladový výrok je pak odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. per analogiam, neboť žalobce s ohledem na výsledek tohoto dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované 3) podle obsahu spisu v tomto dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, takže podmínky pro aplikaci ustanovení §146 odst. 3 o. s. ř. stanovícího, že odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen hradit ostatním účastníkům jejich náklady, v daném případě osvědčeny nebyly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu