ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.4899.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 4899/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce S. M., zastoupeného Mgr. Pavlem Pospíšilem, advokátem se sídlem v Mohelnici, Okružní 10, proti žalované Psychiatrické léčebně Šternberk, se sídlem ve Šternberku, Olomoucká 173, o ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy, o návrhu žalobce na vydání předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 405/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. dubna 2008, č.j. 1 Co 15/2008-18, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243c odst. 2 o.s.ř.)
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. prosince 2007, č.j. 23 C 405/2007-8, výrokem I. zamítl žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2007, č.j. 1 Co 243/2007-19 a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 14. dubna 2008, č.j. 1 Co 15/2008-18, výrokem I. usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a ve výroku II. jej potvrdil ve správném znění. Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost nesměřovala proti pravomocnému rozhodnutí, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé (srovnej §228 odst. 1,2 o.s.ř. a §229 odst. 3 téhož zákona), proto soud prvního stupně předmětnou žalobu správně podle §235e odst. 1,2 o.s.ř. zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Je toho názoru, že mu nesprávným postupem soudů byla odňata možnost jednat před soudem. Požaduje proto, aby toto rozhodnutí bylo zrušeno, a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání v této věci není přípustné (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ve spojení s §238 odst. 2 téhož zákona), neboť napadené rozhodnutí neřeší právní otázku v rozporu s hmotným právem a je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 270/2003, usnesení téhož soudu ze dne 20. prosince 2007 sp. zn. 30 Cdo 5105/2007). Protože pak nejde ani o žádný z případů, na nějž by dopadala ustanovení §237, §238, §238a nebo §239 o.s.ř., bylo proto toto dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. února 2010
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu