ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.4925.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 4925/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka v právní věci žalobce AVERSEN ENTERPRISES LIMITED , se sídlem Simis 12, KITI, P.C. 7550, Larnaca, Kyperská republika, zastoupeného JUDr. Petrem Voříškem, advokátem se sídlem v Praze 7, Argentinská 38/286, proti žalovanému P. S. , zastoupenému JUDr. Tomášem Vrchlabským, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 30, o určení neúčinnosti kupní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 95/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2008, č.j. 18 Co 19/2008-120, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Voříška, advokáta se sídlem v Praze 7, Argentinská 38/286.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Úvodem Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) předesílá, že při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Obvodní soud pro Prahu 6 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. srpna 2007, č.j. 8 C 95/2002-99, rozhodl, že specifikovaná smlouva o převodu bytové jednotky ze dne 19. prosince 2000 je vůči žalobci právně neúčinná, a dále že žalovaný je povinen nahradit žalobci určené náklady řízení. Po provedeném řízení soud prvního stupně uzavřel (ve stručnosti shrnuto), že byly naplněny všechny zákonem předvídané podmínky odporovatelnosti předmětného právního úkony ve smyslu §42a odst. 1 a 2 obč. zák.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. března 2008, č.j. 18 Co 19/2008-120, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správné rozhodnutí podle §219 o.s.ř. potvrdil. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o skutkovém stavu věci, jakož i s jeho právním posouzením. S odkazem na citovanou judikaturu dále zdůraznil, že v souzené věci žalovaný „kromě obecných dotazů na svého otce neučinil nic, z čeho by se mohl dozvědět o závazcích svých rodičů vůči bankovním ústavům.“
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný prostřednictvím svého advokáta dovolání, které však ve věci samé není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.1.2002, sp. zn. 549/2001, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 64, ročník 2002, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.10.1999, sp. zn. 31 Cdo 870/99, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 52, ročník 2000 a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2001, sp. zn. 21 Cdo 1912/2000, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 35, ročník 2002) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam. Skutkový stav, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud, umožňoval odvolacímu soudu přistoupit k danému právně kvalifikačnímu závěru. Pokud žalovaný ve svém dovolání zčásti brojí proti skutkovému zjištění, resp. namítá jeho kusost, uplatňuje tím v podstatě též dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., čímž ovšem přehlíží, že k tomuto dovolacímu důvodu při posuzování přípustnosti dovolání nemohlo být přihlédnuto, neboť podle uvedeného paragrafu dovolací přezkum v uvedeném směru přichází v úvahu pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a) (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod číslem 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod číslem 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Rovněž pokud žalovaný namítá, že odvolací soud neprovedl důkaz, který žalovaný k verifikaci právně významného tvrzení navrhl, je zde opět žalovaným přehlíženo, že ani v tomto rozsahu není Nejvyššímu soudu umožněno při posuzování přípustnosti dovolání přihlížet k případné jiné vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k tomu srov. §242 odst. 3 o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, je žalovaný povinen ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. nahradit žalobci náklady, které v dovolacím řízení vynaložil.
Žalobce vynaložil v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. a č. 277/2006 Sb. Z této vyhlášky [srov. její ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1) vyplývá, že advokátu zastupujícímu v dané věci žalobce náleží odměna ve výši 2.250,- Kč a paušální částka náhrad ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3, §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb. a č. 276/2006 Sb.], vše zvýšené o 20% DPH v částce 510,- Kč. Celkovou částku 3.060,- Kč je žalovaný povinen zaplatit v zákonné lhůtě (§160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalobce v dovolacím řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. května 2010
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu