ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.5234.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 5234/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce Město Vsetín , se sídlem ve Vsetíně, Svárov č. 1080, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 17, zastoupené JUDr. Valerií Vodičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 40, o zaplacení částky 319.154,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 18/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2008, č.j. 16 Co 218/2008-62, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243c odst. 2 o.s.ř.)
Obvodní soud pro „Prahu 1 rozsudkem ze dne 19. února 2008, č.j. 20 C 18/2005-31, uložil žalované zaplatit žalobci částku ve výši 319.154,- Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení §451 násl. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) spočívajícím v užívání prostor v budově žalobce za období od 1. ledna 2003 do 31. prosince 2003. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze, rozsudkem ze dne 17. června 2008, č.j. 16 Co 218/2008-62, podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce se podílel na financování výstavby zmíněné budovy na podkladě smlouvy o sdružení ze dne 11. 6. 1970, na jejímž základě však nelze užívací právo sdružovatele ke konkrétním nebytovým prostorám odvodit. I ostatní smlouvy řešily pouze otázku financování výstavby, oprav objektu, placení služeb apod. Právo bezplatného užívání nebytových prostor nevzniklo ani na základě předběžné dohody ze dne 6. 10. 1969, nemohlo vzniknout ani na základě kolaudačního rozhodnutí. Jak z §352 a násl. hosp. zák., tak i z vyhlášky č. 86/1968 Sb., o sdružování prostředků socialistických organizací, z ustanovení §85 vyhl. č. 100/1966 Sb., o plánovitém řízení hospodářství a vyhl. č. 104/1966 Sb., o správě národního majetku, je nepochybné, že právo trvalého a bezplatného užívání nebytových prostor muselo být výslovně smluvně sjednáno. Převodem budovy z vlastnictví státu zanikla správa národního majetku v rozsahu státem vložených finančních prostředků na výstavbu a následné bezplatné užívání je již užíváním bez právního důvodu, u něhož nemůže dojít k vydržení. Tento závěr byl vysloven v usneseních NS ČR sp. zn. 29 Odo 1701/2005 a 33 Odo 825/2005, jež se týkají týchž účastníků a téže problematiky a odvolací soud se od něj neodchýlil ani v předmětné věci. Odvolací soud též neshledal nárok žalobce v rozporu s §3 o. z.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a má za to, že jsou dány dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm.a) a b) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Zejména zdůrazňuje otázku významu sdružení finančních prostředků podle §352 tehdy platného hospodářského zákoníku a vyhlášky č. 86/1968 Sb. pro vznik dalšího bezplatného užívání předmětných nebytových prostor, a to i po přechodu vlastnictví státu k předmětnému domu podle zákona č. 92/1991 Sb. Význam podle dovolatelky má i posouzení věci podle ustanovení §3 odst. 1 o.z. Navrhuje, aby byl napadený rozsudek dovolacím soudem zrušen, a aby byla věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. K podanému dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II. bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Pokud žalovaná ve svém dovolání uplatňuje dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., pak nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). V případě uplatněného dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., pak dovolací soud dovodil, že napadené rozhodnutí nemá po právní strunce zásadní význam, když přihlédl ke skutečnosti, že otázku výkladu ustanovení §451 o.z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, přičemž současně vzal v úvahu zejména též k rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. května 2006, č.j. 29 Odo 1701/2005, (který ostatně dovolatelka sama zmiňuje ve svém dovolání). Podané dovolání proto bylo odmítnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, a §151 o.s.ř., když žalovaná s ohledem na jeho výsledek nemá na náhradu těchto nákladů nárok, přičemž však žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. června 2010
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu