ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.576.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 576/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka v právní věci žalobkyně D. M. , proti žalovaným 1) D. S., a 2) O. S. , zastoupeným JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích - Semtíně, budova P 9, č.p. 81, o určení neúčinnosti právních úkonů, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 8 C 173/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. února 2009, č.j. 8 C 173/2008-60, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích ze dne 29. září 2009, č.j. 23 Co 288/2009-99, takto:
I. Řízení o dovolání žalovaných proti výroku I. rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. února 2009, č.j. 8 C 173/2008-60, se zastavuje.
II. Dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích ze dne 29. září 2009, č.j. 23 Co 288/2009-99, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. února 2009, č.j. 8 C 173/2008-60, v části, ve které byla vyslovena právní neúčinnost smlouvy o převodu členských práv a povinností člena Stavebního bytového družstva Pardubice mezi L. K. a Z. K. jako převádějícími a žalovanými jako nabyvateli, doručené družstvu dne 30.5.2007, a dále smlouvy o převodu členských práv a povinností člena Družstva vlastníků bytů v Holicích uzavřené mezi L. K. a Z. K. jako převádějícími a žalovanými jako nabyvateli ze dne 31.5.2007 (výrok I.). V části, ve které byla vyslovena právní neúčinnost darovací smlouvy uzavřené mezi L. K. a Z. K. jako dárci a žalovanou 1) jako obdarovanou dne 15.5.2003 ohledně nemovitosti blíže označené v rozsudečném výroku, rozsudek okresního soudu změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok II). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.).
Proti tomuto rozsudku podali žalovaní dovolání. Jeho přípustnost dovozují zřejmě z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., resp. z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a podávají je patrně z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Dovolatelé výslovně dovoláním napadli i rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu vydaného v řízení v prvním stupni je podle ustanovení §201 o.s.ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I., které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.9.2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 47, ročník 2006).
Z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodu dovolání) směřujícího proti potvrzujícímu výroku I. napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé vyplývá, že žalovaní nenapadají rozhodnutí tohoto soudu z důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem, ale podrobují kritice skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází. Podstatou jejich námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a také skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru žalovaných pro posouzení věci významné. Žalovaní tedy uplatňují dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod číslem 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod číslem 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).
K podání dovolání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost) pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Jestliže odvolací soud v části výroku II. o věci samé rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o určení neúčinnosti shora uvedené darovací smlouvy zamítl, pak svým rozhodnutím dovolatelům újmu nezpůsobil, a dovolání proti této části napadeného rozhodnutí je tudíž subjektivně nepřípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.8.2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem SJ 138, ročník 2000).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. s tím, že žalobkyni podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. května 2010
JUDr. Pavel P a v l í k
předseda senátu