ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.697.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 697/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně H. B., zastoupené Mgr. Jiřím Karpíškem, advokátem se sídlem v Praze 10, V Olšinách č. 10, proti žalované obchodní firmě – Krajská nemocnice T. Bati, a.s., se sídlem ve Zlíně, Havlíčkovo nábřeží č. 600, IČ.: 27661989, zastoupené Mgr. Barborou Leiterovou, advokátkou se sídlem v Brně, Heinrichova č. 16, o ochranu osobnosti , vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 43/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. července 2008 (správně 18. června 2008), č.j. 1 Co 215/2007-289, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně se zastavuje.
II. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, se odmítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Barbory Leiterové, advokátky se sídlem v Brně, Heinrichova č. 16.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. dubna 2007, č.j. 24 C 43/2004-230, zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 2,000.000,-Kč náhrady nemajetkové újmy podle §13 odst. 2 občanského zákoníku a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Toto rozhodnutí bylo podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. července 2008 (správně 18. června 2008), č.j. 1 Co 215/2007-289, kterým bylo rozhodnuto též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu byl zástupcům účastníků doručen dne 28. srpna 2008.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 24. října 2008 blanketní dovolání, v němž zejména neuvedla jakékoliv důvody ve smyslu ustanovení §241a o.s.ř. Toto dovolání pak zdůvodnila teprve podáním ze dne 15. prosince 2008, ač lhůta k dovolání uplynula již dne 29. října 2008. S ohledem na ustanovení §241b odst. 3 věta první o.s.ř. a s přihlédnutím k ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 téhož zákona proto nezbylo, než podané dovolání odmítnout, když k usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. prosince 2008, č.j. 24 C 43/2004-303 nebylo zákonného důvodu přihlížet.
Dovolací soud v tomto případě přihlížel též k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Žalobkyně „dovoláním“ výslovně napadla i rozsudek soudu prvního stupně. Je proto třeba uvést, že podle ustanovení §236 o.s.ř. lze v zákonem stanovených případech napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, o němž rozhoduje Nejvyšší soudu ČR jako soud dovolací (§10a o.s.ř.). Procesní předpis v tomto případě nepředpokládá, že by dovoláním bylo možno napadnout též rozhodnutí soudu prvního stupně. Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno.
Jestliže žalobkyně přesto v označené věci výslovně napadla odvoláním též rozsudek soudu prvního stupně, pominula tak uvedenou podmínku dovolacího řízení. Za tohoto stavu nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Proto nezbývá, než řízení o takovém „dovolání“, které trpí touto vadou, podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavit. Ač – jak již bylo uvedeno – není procesním předpisem upravena funkční příslušnost k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, o zastavení tohoto „dovolacího“ řízení, rozhoduje Nejvyšší soud ČR, neboť je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, který je nadto nadán pravomocí k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím odvolacích soudů (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. května 2001, sp.zn. 20 Cdo 1535/99).
Žalovaná prostřednictvím své zástupkyně podala k předmětnému dovolání písemné vyjádření. Protože jí tak vznikly v tomto řízení náklady, je výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř. a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč (srovnej §2 odst. 1, §6 odst. 1 písm. a/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 7.860,-Kč(§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2010
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu