ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.1410.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 1410/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce P. Š. , zastoupeného JUDr. Jaroslavou Heřmanovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Olomoucká 2, PSČ 746 01, proti žalované Komerční bance, a.s ., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo 45 31 70 54, o zaplacení částky 380.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 100/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2008, č. j. 69 Co 124/2008-133, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 17. ledna 2008, č. j. 16 C 100/2006-99, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 380.000,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Přípustnost dovolání opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a namítá dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatel spatřuje zásadní význam napadeného rozhodnutí v otázce hodnocení porušení právní povinnosti žalovanou, odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení nevyplacení úvěru žalovanou žalobci. Má za to, že nevyplacením úvěru žalovaná porušila svou smluvní povinnost. Tímto porušením povinnosti vznikla žalobci škoda, neboť nemohl zaplatit cenu vydražené nemovitosti. Dovolatel tak napadá závěr odvolacího soudu o tom, že žalovaná neporušila povinnost vyplývající pro ni ze závazkového vztahu. Nesouhlasí ani se závěrem, že kromě neporušení povinnosti žalovanou mu navíc nevznikla škoda jako další nutný předpoklad odpovědnosti žalované za škodu.
Vadu řízení dovolatel spatřuje v tom, že před jednáním odvolacího soudu mu nebylo doručeno odvolání žalované směřující proti výroku o náhradě nákladů řízení rozsudku soudu prvního stupně. Rozhodnutí odvolacího soudu pak považuje za nepřezkoumatelné, aniž by tuto námitku konkretizoval. Dovolatel dále zpochybňuje skutkové závěry soudů obou stupňů k obsahu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 23. února 2004.
Odvolacímu soudu vytýká i nesprávné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozsudek odvolacího soudu považuje za věcně správný. Žalobcem napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam. Nezbytným předpokladem pro čerpání úvěru je jednostranný právní úkon úvěrového dlužníka spočívající v požádání o poskytnutí finančních prostředků vymezených ve smlouvě o úvěru. Žalovaná nebyla oprávněna bez žádosti žalobce poskytnout jakékoliv finanční prostředky, jejichž poskytnutí bylo předmětem úvěrové smlouvy. Žalobce své právo čerpat úvěr nevyužil.
Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání není přípustné.
Dovolání směřující proti výrokům o nákladech řízení není přípustné bez dalšího, když přípustnost dovolání nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. shodně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Protože od výše uvedeného závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné dovolací námitky týkající se vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], stejně jako námitky zpochybňující skutková zjištění soudů obou stupňů, které u dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemá dovolatel k dispozici.
Dovolatel přisuzuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí posouzení otázky porušení povinnosti žalované ze smlouvy o úvěru (nevyplacením úvěru žalobci) jako předpokladu odpovědnosti žalované za škodu vzniklou žalobci.
Nejvyšší soud se otázkou předpokladů pro poskytnutí peněžních prostředků úvěrovému dlužníkovi věřitelem zabýval již např. v rozhodnutí ze dne 14. prosince 2006, sp. zn. 29 Odo 841/2006 nebo ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 1595/2005 a nemá důvod se od těchto závěrů v projednávané věci odchýlit. Nejvyšší soud dále opakovaně vymezil porušení právní povinnosti jako jednoho z předpokladů nároku na náhradu škody (např. v rozhodnutí ze dne 22. května 2008, sp. zn. 25 Cdo 3/2006 nebo ze dne 24. února 2000, sp. zn. 25 Cdo 2024/98). Závěr odvolacího soudu je s uvedenými rozhodnutími v souladu.
Tvrzenou nesprávností dalšího právního závěru o vzniklé škodě se Nejvyšší soud již nezabýval, neboť spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby (zde porušení právní povinnosti), není dovolání věcně projednatelné, jestliže věcnému přezkumu posouzení byť jediné právní otázky brání to, že není splněna podmínka jejího zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je nepřípustné jako celek (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2006).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř. ), dovolání odmítl [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. června 2010
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu