ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.1441.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 1441/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobkyně CM - CREDIT a. s., se sídlem v Praze 5, Kříženeckého náměstí 1079/5b, PSČ 150 00, identifikační číslo 25 09 50 48, zastoupené Mgr. Davidem Štůlou, advokátem, se sídlem v Praze 6-Bubenči, Českomalínská 516/27, PSČ 160 00, proti žalované CONVIS, spol. s r. o., se sídlem v Praze 5, Stodůlky, Jeremiášova čp. 870, PSČ 155 43, identifikační číslo 44 79 50 25, zastoupené JUDr. Romanem Jelínkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1, PSČ 110 00, o zaplacení částky 20,514.128,26 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 115/2002, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2009, č. j. 53 Co 367/2009-301, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. března 2009, č. j. 26 C 115/2002-283, kterým soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně CM - CREDIT a. s., vstoupila AB - CREDIT a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, identifikační číslo 40 52 26 10 (dále jen „společnost“). Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že v daném případě byly splněny předpoklady pro vstup společnosti (nabyvatelky práva) do řízení na místo žalobkyně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka rekapituluje průběh dosavadního řízení a namítá, že z hlediska procesního nástupnictví je „poslední“ žalobkyní Česká konsolidační agentura, dnes Ministerstvo financí ČR, u níž nenastala žádná skutečnost, s níž by zákon spojoval ztrátu způsobilosti být účastníkem řízení a procesní nástupnictví ve smyslu ustanovení §107 odst. 3. Česká konsolidační agentura, dnes Ministerstvo financí ČR, neztratila svou procesní způsobilost a žádná jiná osoba nevstoupila do jejich práv a povinností. Uvedený subjekt také nenavrhl, aby na místo něho vstoupila do řízení společnost. Proto nebyly splněny podmínky rozhodnutí o procesním nástupnictví podle ustanovení §107a o. s. ř. Dovolatelka dovozuje, že s ohledem na zásadu kontinuity procesního postavení účastníků řízení a soudního řízení, je vyloučeno, aby ve stejném stádiu řízení bylo více účastníků ve stejném procesním postavení. Taková duplicita nemá oporu v právních předpisech. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. (ve znění účinném od 1. července 2009), není však důvodné.
Podle ustanovení §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto podle §107a o. s. ř. o návrhu žalobkyně ze dne 19. února 2009, doručeném soudu 27. února 2009, aby na její místo vstoupila do řízení společnost, na níž přešlo právo uplatněné v řízení smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2. září 2005. Účastníky řízení v době podání tohoto návrhu byly a nadále jsou žalobkyně a žalovaná. Vystupovaly-li před podáním návrhu na straně žalující v řízení jiné subjekty, a to po původní žalobkyni, jíž byla společnost Konpo, s. r. o., která pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. června 2005 postoupila současné žalobkyni a ta se jí stala rozhodnutím o návrhu společnosti Konpo, s. r. o. podle §107a o. s. ř., šlo o Českou konsolidační agenturu jako procesní nástupkyni zaniklé společnosti Konpo, s. r. o. a po zániku České konsolidační agentury o Českou republiku - Ministerstvo financí, jako procesní nástupkyni České konsolidační agentury. O pokračování s těmito subjekty v předchozím dovolacím řízení bylo rozhodnuto postupně podle §107 o. s. ř. poté, kdy Konpo s. r. o. a následně i Česká konsolidační agentura ztratily způsobilost být účastníkem řízení o dovolání, které podala žalovaná proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu podle §107a o. s. ř. podaném společností Konpo s. r. o., aby na její místo vstoupila současná žalobkyně.
Jestliže by nebylo rozhodnuto o procesním nástupci postupně zaniklých účastníků a v řízení by bylo pokračováno s tím, kdo ztratil způsobilost být účastníkem řízení, byl by postup soudů v rozporu s §107 o. s. ř. Česká republika - Ministerstvo financí tak byla procesním nástupcem zaniklé České konsolidační agentury rovněž jen v předchozím dovolacím řízení.
Ostatně obdobnou otázkou se Nejvyšší soud již zabýval v usnesení ze dne 25. února 2009, sp. zn. 21 Cdo 117/2008, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2010, pod číslem 79, v němž vysvětlil, že při rozhodování o tom, s kým bude v řízení pokračováno na místě účastníka, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení (§107 o. s. ř.), soud nepřihlíží k právním skutečnostem, jež nastaly do doby ztráty způsobilosti být účastníkem řízení, i když s nimi právní předpisy spojují převod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde; takové právní skutečnosti lze zohlednit pouze při postupu podle ustanovení §107a o. s. ř.
Z uvedeného je zřejmé, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné a dovolání je nedůvodné. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu