ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.1831.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 1831/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Stavební spořitelny České spořitelny, a. s ., se sídlem v Praze 3, Vinohradská 180/1632, PSČ 130 11, identifikační číslo 60 19 76 09, proti žalovaným 1) J. N. , 2) J. N. , 3) V. U. , zastoupenému JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem, se sídlem v Kolíně IV, Sladkovského 13, PSČ 280 00 a 4) J. V. , o žalobě na obnovu řízení podané třetím žalovaným, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 8 C 51/2006, o dovolání třetího žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2008, č. j. 21 Co 313/2008-58, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 18. března 2008, č. j. 8 C 51/2006-38, kterým byla zamítnuta žaloba třetího žalovaného na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 11 C 191/2003, v němž byli druhý a třetí žalovaní jako ručitelé zavázáni částečným rozsudkem pro uznání ze dne 30. listopadu 2004, č. j. 11 C 191/2003-40, vydaným na základě fikce uznání nároku podle ustanovení §114b odst. 5 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 211.318,80 Kč s příslušenstvím.
S odkazem na ustanovení §228 odst. 1 a 2 a §153a odst. 1 a 3 o. s. ř. odvolací soud zdůraznil, že je-li žalobou na obnovu řízení napadán rozsudek pro uznání, pak důvodem obnovy mohou být jen skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí, které se vztahují k zákonem stanoveným předpokladům pro vydání rozsudku pro uznání. Žádný z nich však není spojen s objasňováním skutkového stavu ve věci samé, jehož základem je provádění důkazů. Vycházel-li soud v původním řízení z tvrzení uvedených v žalobě a rozsudek pro uznání vydal, aniž by prováděl důkazy k posouzení důvodnosti návrhu, bylo by v rozporu se smyslem a účelem zákona, aby tyto důkazy byly provedeny v řízení o obnově. Správnost původního řízení byla založena na objasnění zákonných předpokladů k vydání rozsudku pro uznání a tento rámec nemůže překročit ani následné přezkumné řízení o obnově. Byla-li důvodem podání žaloby na obnovu řízení skutečnost, jež měla ve prospěch třetího žalovaného zásadně změnit skutkový stav, který nebyl v původním řízení objasňován, nejde o opodstatněný důvod obnovy řízení.
Obnovu řízení neodůvodňuje ani námitka nesplnění zákonných předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání proto, že nenastala fikce uznání závazku podle ustanovení §114b odst. 5 o. s. ř. Případný nesprávný procesní postup před vydáním rozsudku pro uznání nelze podřadit pod důvody obnovy řízení uvedené v §228 odst. 2 o. s. ř. Tuto námitku mohl třetí žalovaný uplatnit již v původním řízení, když nešlo o skutečnost, jež by mu nebyla známa. O případném vadném úsudku soudu o splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání se mohl dozvědět z rozsudku, který mu byl doručen 22. prosince 2004 a ve vztahu k němu nabyl právní moci 7. ledna 2005. Uvedenou námitku však třetí žalovaný uplatnil jako důvod obnovy řízení až v odvolání podaném na poštu 30. dubna 2008 a doručeném soudu 2. května 2008. Uplatnění této námitky jako důvodu obnovy je tak podle ustanovení §233 odst. 1 o. s. ř. zjevně opožděné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal třetí žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolatel podrobně rekapituluje dosavadní průběh řízení a namítá, že odvolací soud řešil otázku platnosti a závaznosti ručitelského závazku, byla-li smlouva o úvěru podepsána jen jedním ze dvou dlužníků, za jejichž závazky se zaručil, v rozporu s hmotným právem. Zdůrazňuje, že o zamítnutí žaloby proti druhému žalovanému jako dlužníkovi proto, že smlouvu o úvěru nepodepsal, se dozvěděl až poté, kdy byl jako svědek předvolán k jednání u Okresního soudu v Hradci Králové v trestní věci vedené i proti prvnímu žalovanému. Nahlédnutím do spisu sp. zn. 11 C 191/2003 dne 16. ledna 2007 pak zjistil, že žaloba byla proti druhému žalovanému zamítnuta z toho důvodu, že smlouvu o úvěru nepodepsal. Nebyla-li smlouva o úvěru podepsána jedním z dlužníků, je neplatná, a neplatný je i jeho ručitelský závazek, neboť jde o akcesorický závazek, který může vzniknout, jen je-li tu platný hlavní závazek. Dovolatel tvrdí, že ručitelské prohlášení podepsal v omylu, že dlužníky jsou první i druhý žalovaní. Má za to, že jsou splněny podmínky pro povolení obnovy řízení, protože rozhodné skutečnosti se dozvěděl až po právní moci rozsudku pro uznání. Navíc nebyly splněny ani předpoklady pro jeho vydání a tato skutečnost vyšla najevo až dodatečně. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, může být přípustné jen podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Důvod založit přípustnost dovolání podle označených ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak proto, že dovolatelem namítaný nesprávný závěr odvolacího soudu o platnosti ručitelského prohlášení odvolací soud neučinil. Jak se podává z odůvodnění usnesení odvolacího soudu, zjištěním obsahu a posouzením platnosti smlouvy o úvěru a ručitelského prohlášení se odvolací soud nezabýval, neboť uzavřel, že ani v původním řízení nebyl před vydáním rozsudku pro uznání zjišťován skutkový stav. Je proto nerozhodné, kdy se dovolatel dozvěděl o zamítnutí žaloby proti druhému žalovanému z důvodu, že smlouvu o úvěru nepodepsal.
Na zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z hlediska námitky zpochybňující závěr o opožděnosti žaloby na obnovu řízení z důvodu nesplnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání, k níž dovolatel pouze uvedl, že tato skutečnost vyšla najevo až dodatečně. Tento závěr žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá, když je významný jen pro projednávanou věc (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06). Závěr odvolacího soudu není ani rozporný s ustanovením §233 odst. 1 o. s. ř.
Protože dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání třetího žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. listopadu 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu