ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.2572.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 2572/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně ČSOB Leasing, a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 63 99 89 80, zastoupené JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 95/97, PSČ 140 00, proti žalovanému M. K., zastoupenému JUDr. Jiřím Kúrem, advokátem, se sídlem v Bruntále, Opletalova 6, PSČ 792 01, o zaplacení částky 79.751,94 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 26 C 404/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2009, č. j. 21 Co 638/2008-82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6.576,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 25. srpna 2008, č. j. 26 C 404/2007-55, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 79.751,94 Kč s 0,15% úrokem z prodlení denně z částky 78.931,94 Kč od 21. března 2007 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, změnil jej ve výroku o výši náhrady nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatel přisuzuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí řešení otázky přiměřeného vypořádání v případě, že spotřebitelský úvěr slouží k pořízení zboží a to je vráceno věřiteli, popřípadě třetí osobě, jak určuje ustanovení §10 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, jakož i otázku přednosti ochrany spotřebitele a přiměřených podmínek ve spotřebitelských smlouvách. Dovolatel má za to, že v běžné praxi i soudní praxi dochází k upřednostnění zájmů bank před právem spotřebitele. Z hlediska požadavku na přiměřenost vypořádání tak, jak je stanoven zákonem č. 321/2001 Sb., je možno pokládat takové vypořádání, které je transparentní a spotřebitelem snadno ověřitelné, nikoliv vypořádání, jemuž se protistrana musí podrobit. Dovolatel dále namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů trpí vadami do té míry, že „ujednání založená smlouvou o úvěru uzavřenou mezi účastníky 19. listopadu 2005 č. 7501338 lze mít za absolutně neplatná“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde, protože podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Je tomu tak proto, že odvolací soud se námitkou o nepřiměřenosti konečného vypořádání mezi účastníky nezabýval, když s odkazem na ustanovení §205a odst. 1 o. s. ř. uzavřel, že žalovaným nově tvrzené skutečnosti o tom, že konečné vypořádání mezi účastníky bylo nepřiměřené, nastalé a existující již před vyhlášením rozsudku soudem prvního stupně, které však nebyly před jeho vyhlášením uplatněny, nejsou žádným z případů, kdy uvedené ustanovení dovoluje, aby k nim bylo v odvolacím řízení přihlíženo. Nezabýval-li se s ohledem na zásadu neúplné apelace odvolacího řízení odvolací soud zjištěním a posouzením, zda konečné vypořádání mezi účastníky bylo přiměřené, nemohl se jí zabývat ani dovolací soud. Kromě toho dovolatel tuto otázku formuluje v obecné rovině, bez vztahu k okolnostem projednávané věci. Není tak zřejmé, z kterých konkrétních důvodů považuje konečné vypořádání za nepřiměřené.
Zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani výhrada, že rozhodnutí soudů obou stupňů trpí vadami do té míry, „že ujednání založená smlouvou o úvěru lze považovat za neplatná“. Výhradu vady řízení podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nemá dovolatel u dovolání přípustného podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici, jestliže tvrzené vady nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. též závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř, když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátkou v částce 5.180,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 1.096,- Kč a celkem činí 6.576,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 30. listopadu 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu