ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.4741.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 4741/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně E.I.C.I., spol. s r. o., se sídlem v Praze 9, Teplická 275/30, IČ 60462655, zastoupené JUDr. Petrem Haluzou, advokátem se sídlem v Praze 9, Drahobejlova 41, proti žalované MAXIMA REALITY, s. r. o., se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Washingtonova 1624/5, IČ 25149610, zastoupené Mgr. Janem Zapotilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 38, o zaplacení 90.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 293/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2008, č. j. 29 Co 566/2007-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.140,- Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Petra Haluzy do tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. září 2007, č. j. 17C 293/2006-54, jímž soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 90.000,- Kč s 3% úroky z prodlení od 14. dubna 2004 do zaplacení, z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého žalované tím, že bez dohody se žalobkyní zprostředkovala prodej bytu ve vlastnictví žalobkyně a přijala za to odměnu v uvedené výši, o níž byla žalobkyně nucena snížit kupní cenu, není přípustné podle §237 odst. písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř."), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v dané věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka žádnou právní otázku zásadního významu, na jejímž řešení by odvolací soud své rozhodnutí založil a která by byla pro jeho rozhodnutí určující (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132) nevymezila, a nelze ji dovodit ani z obsahu dovolání.
Polemika dovolatelky se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud napadené rozhodnutí založil, nemůže přípustnost dovolání založit, neboť dovolací důvod, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přichází v úvahu jen v případě dovolání přípustného podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a o. s. ř.), nikoliv však v případě dovolání podaného podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Za tohoto stavu by tedy zásadní právní význam napadeného rozhodnutí mohlo založit pouze řešil-li by odvolací soud řešil dovolatelkou vymezené otázky, a to, že nejde o jednatelství bez příkazu, ale o smluvní vztah mezi žalovanou a J. V., k němuž náležela i dohoda o odměně žalované za obstarání záležitostí J. V.(zprostředkování koupě bytu od žalobkyně) ve výši 90.000,- Kč, a že šlo-li o jednatelství bez příkazu, náleží žalované za její činnost od žalobkyně, v jejímž zájmu žalovaná jednala, plnění ve výši odpovídající obvyklé odměně za zprostředkování, v rozporu s hmotným právem.
O takovou situaci však dle názoru dovolacího soudu nejde.
Dospěl-li na základě zjištěného skutkového stavu, a to zejména z obsahu listiny nazvané Dohoda o složení rezervačního poplatku formou směnky na koupi bytu ve vlastnictví B 27024 ze dne 13. září 2004, odvolací soud k závěru, že žalovaná získala na úkor žalobkyně majetkový prospěch ve výši 90.000,- Kč, o kteroužto částku byla žalobkyně nucena snížit kupní cenu bytu prodaného J. V., nelze mu vytknout, že by tuto otázku řešil v rozporu s ustanovením §451 občanského zákoníku, podle jehož prvního odstavce ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, musí obohacení vydat, a podle jehož druhého odstavce je bezdůvodným obohacením mj. majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, zejména tvrdí-li sama žalovaná, že prodej bytu zprostředkovala pro J. V. a nikoliv pro žalobkyni.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání ve zbývajícím rozsahu, směřující proti výroku napadeného rozhodnutí o nákladech řízení, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalované bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalobkyni její náklady řízení, sestávající z odměny advokáta za zastoupení v řízení v jednom stupni (dovolací řízení), v němž učinil jediný úkon (vyjádření k dovolání) určené podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 6., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném od 1. září 2006 částkou 5.650,- Kč, z paušální náhrady ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. září 2006, a z náhrady 20% daně z přidané hodnoty ve výši 1.190,- Kč, celkem tedy částku ve výši 7.140,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat
výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 17. března 2010
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu