ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1080.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 1080/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. J. S., zastoupeného Mgr. Miroslavem Klusáčkem, advokátem se sídlem v Brně, Rooseveltova 6/8, proti žalované R. V. , zastoupené JUDr. Dagmar Žilkovou, advokátkou se sídlem v Bruntále, Žižkovo nám. 2, o vrácení darů, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 14 C 172/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. prosince 2009, č. j. 11 Co 438/2009-263, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Miroslava Klusáčka, advokáta se sídlem v Brně, Rooseveltova 6/8.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. prosince 2009, č. j. 11 Co 438/2009-263, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. února 2009, č. j. 14 C 172/2007-220, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Bez významu jsou tudíž výhrady žalované ke správnosti a úplnosti skutkových zjištění, resp. její námitky týkající se hodnocení provedených důkazů (zejména výpovědí svědků E. V., V. V., Mgr. P. S., Ing. J. Z., Mgr. V. O. a B. B.), při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Jimi žalovaná vytýká soudům toliko nesprávně zjištěný skutkový stav věci ústící v závěr, že od žalobce obdržela darem částku 550.000,- Kč a osobní automobil Daihatsu Cuore 0.9., a prosazuje názor, že v řízení prokázala, že částku 550.000,- Kč, která byla postupitelům E. V. a Ing. V. V. předána v souvislosti s převodem jejich členských práv a povinností v bytovém družstvu na ni, obdržela darem od svého otce a nikoliv od žalobce. Pokud v tomto směru argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze tak, že jestliže by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nepochybil ve svých skutkových závěrech a uvěřil jejímu tvrzení, že nepřevzala předměty daru, ani neprojevila vůli dary přijmout, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že žalobcem zmiňované majetkové transakce nelze podřadit ustanovení §628 obč. zák. Jinak řečeno, výtka nesprávného užití §628 obč. zák. je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění.
Správnost právního posouzení věci zpochybňuje žalovaná dovolací námitkou, že soudy obou stupňů pochybily, jestliže dovodily, že její v řízení zjištěné chování k žalobci (konkrétně její aktivní úsilí směřující k vyklizení žalobce z bytu bez jakékoli náhrady, jeho ponižování a zostuzení na veřejnosti) lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů, které nemůže ospravedlnit ani partnerská krize účastníků doprovázená jejich jinými vzájemnými konflikty. Žalovaná je přesvědčena, že její chování bylo adekvátní reakcí na hrubě nevhodné chování žalobce a jako takové mělo být posuzováno. Řešení této otázky především postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe, neboť úvaha, zda chování obdarovaného (v posuzovaném případě žalované) lze kvalifikovat jako chování hrubě porušující dobré mravy, se odvíjí od posouzení všech zvláštností každého případu individuálně a závěry v konkrétním případě tak lze jen velmi obtížně zobecnit. Výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“, který je významný z hlediska aplikace §630 obč. zák. podal Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již opakovaně. Namátkou lze zmínit např. jeho rozsudek ve věci sp. zn. 33 Odo 538/2003 ze dne 25. 10. 2004, který se vyjadřuje obecně i k aplikovatelnosti §630 obč. zák. tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Odvolací soud rozhodl v posuzovaném případě v intencích uvedeného výkladu.
Lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.250,- Kč (§2 odst. 1, §8 ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 510,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. července 2010
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu