ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.116.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 116/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně A. D., zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 22, proti žalované CDB INVEST a. s. se sídlem Hořovice, Cihlářská 1384, zastoupené JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem Praha 5, Štefánikova 65, o zaplacení 40.587,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 6 C 94/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. března 2008, č. j. 20 Co 52/2008-206, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Berouně částečným rozsudkem ze dne 20. června 2005, č. j. 6 C 94/2003-77, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 23.415,- Kč (výrok I.) a rozhodl, že o další části předmětu řízení a o zbylé výši nároku, dále o nároku na náhradu nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku (výrok II.). K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. června 2006, č. j. 20 Co 165/2006-99, rozsudek soudu prvního stupně co do částky 3.415,- Kč zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení, ve zbylé části jej potvrdil. Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 4. června 2007, č. j. 6 C 94/2003-171, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 40.587,- Kč s úroky z prodlení ve výši 4 % ročně z dlužné částky od 1. 9. 2002 do zaplacení (výrok I.), žalobu co do části uplatněného nároku na úroky z prodlení ve výši 8 % ročně od 23. 6. 2001 do 30. 8. 2002 zamítl (výrok II.), řízení co do části návrhu na slevu z kupní ceny z titulu nezajištění připojení telefonní linky a rozvodu kabelové televize zastavil (výrok III.), žalobu v části nároku na zaplacení částky 1.830,- Kč zamítl (výrok IV.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky V. a VI.). K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. března 2008, č. j. 20 Co 52/2008-206, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. potvrdil, změnil jej v nákladových výrocích V. a VI. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Žalovaná sice v dovolání vyjadřuje názor, že rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem, avšak podle obsahu dovolacích námitek (§41 odst. 2 o. s. ř.) je zřejmé, že základem její argumentace jsou výtky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu, na němž odvolací soud vybudoval právní posouzení věci. Žalovaná svými výhradami brojí proti tomu, jak odvolací soud interpretoval obsah kupní smlouvy o převodu bytové jednotky, kterou uzavřela se žalobkyní, a prosazuje vlastní výklad, podle něhož v kupní ceně za bytovou jednotku byla zahrnuta i plocha balkonu a terasy; z vlastní verze skutku pak dovozuje odlišný právní závěr, a to že žalobkyni nevzniklo právo na přiměřenou slevu z kupní ceny (§597 obč. zák.). Otázka, co bylo obsahem ujednání účastníků vyjádřeného v dohodě, je totiž otázkou skutkovou, nikoliv právní. Činí-li soud z obsahu smlouvy (dohody), a to i za pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním (srovnej důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopisu Soudní judikatura 3/2002 pod č. 46). Žalovaná tak ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který není způsobilý přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit.
Vzhledem k výše uvedenému dovolací soud dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalované právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 14. prosince 2010
JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.
předsedkyně senátu