ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1245.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 1245/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce JUDr. P. M., PhD. , zastoupeného JUDr. PhDr. Jaromírem Saxlem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 33, proti žalované A. H. , zastoupené JUDr. Yvonou Esterovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Dolní Česká 6, o zaplacení částky 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 C 235/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. října 2006, č. j. 42 Co 332/2006-99, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 28.600,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. PhDr. Jaromíra Saxla, advokáta se sídlem v Brně, Údolní 33.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 60.000,- Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 20 % od 13. 3. 2002 do 31. 3. 2002 a úrokem z prodlení ve výši 6,5 % z uvedené částky od 1. 4. 2002 do zaplacení. Uváděl, že tuto částku žalované podle ústní dohody půjčil na dobu do 31. 3. 2002.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. ledna 2006, č. j. 57 C 235/2003-68, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 10.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 % z uvedené částky od 11. 9. 2002 do zaplacení; ve zbytku žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že dne 11. 3. 2002 byla z účtu žalobce odepsána ve prospěch účtu žalované částka 60.000,- Kč. Následujícího dne žalovaná vybrala ze svého účtu 50.000,- Kč a předala je B. M. Žalobce dne 29. 8. 2002 vyzval žalovanou k vrácení částky 60.000,- Kč. Žalovaná na výzvu nereagovala, neboť byla B. M. ujištěna, že záležitost vyřídí. Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně uzavřel, že žalobci se v řízení nepodařilo prokázat, že mezi ním a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o půjčce. Částka 60.000,- Kč, kterou poslal na účet žalované, byla určena pro B. M. a protože mu žalovaná 50.000,- Kč již předala, není povinna tento finanční obnos žalobci vracet. O částku 10.000,- Kč se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, neboť jí na účtu zůstala. Je tudíž povinna bezdůvodné obohacení žalobci vydat.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. října 2006, č. j. 42 Co 332/2006-99, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném zamítavém výroku změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 50.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 % od 11. 9. 2002 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Po zopakování důkazu výslechem svědkyně E. K. a po provedení důkazu výslechem svědka B. M., uzavřel, že žalované se nepodařilo prokázat, že podstatnou část (50.000,- Kč) z částky, kterou jí žalobce zaslal na účet, předala B. M. Shodně se soudem prvního stupně poměřoval vztah účastníků ustanovením §451 a násl. obč. zák., neboť převodem 60.000,- Kč z účtu žalobce na účet žalované došlo k plnění bez právního důvodu. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor žalobce obohatila o celou částku, která jí byla na účet připsána, a je tudíž povinna ji žalobci vydat.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že toto rozhodnutí vychází z neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu a ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nesouhlasí s tím, jak odvolací soud hodnotil provedené důkazy z hlediska jejich závažnosti, pravdivosti a zejména věrohodnosti. Má zato, že při hodnocení svědectví B. M. nebylo dostatečně zohledněno, že s tímto svědkem v rozhodné době žila ve společné domácnosti, že jejich soužití skončilo rozchodem a že svědek je s žalobcem v příbuzenském poměru. Svědek má vůči žalobci nesplněné závazky a jestliže by podpořil její obranné tvrzení, že částka 60.000,- Kč byla určena právě pro něho a že mu 50.000,- Kč skutečně předala, došlo by k navýšení jeho dluhů. Je přesvědčena, že předání 50.000,- Kč B. M. v řízení prokázala, resp. namítá, že ani žalobci se nepodařilo prokázat, že k předání uvedené částky nedošlo. Odvolací soud se nelogicky zaměřil jen na prokazování její obrany, byť nebyla v daném řízení zatížena důkazním břemenem k prokázání skutečností, na základě kterých by mělo být žalobě vyhověno. Vytýká soudům, že nezkoumaly, jak žalobce zjistil číslo jejího účtu, proč na něj peníze poukazoval bez dostatečného smluvního ošetření, ačkoli má právnické vzdělání. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalovanou) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Žalovaná v dovolání nenamítá, že řízení je zatíženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a / a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., popřípadě jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud se proto zabýval uplatněnými dovolacími důvody, jak je žalovaná obsahově vylíčila.
Každé podání, tedy i dovolání, je soud povinen posoudit podle jeho obsahu. Žalovaná v dovolání sice avizuje uplatnění dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a/, b/ a §241a odst. 3 o. s. ř., z obsahového vylíčení jejich námitek se však podává, že brojí výlučně proti skutkovému závěru odvolacího soudu, že v řízení nebylo prokázáno její obranné tvrzení, že částka 60.000,- Kč, kterou jí žalobce poukázal na bankovní účet, byla určena pro jejího tehdejšího druha B. M. (strýce žalobce), a že jemu také 50.000,- Kč z došlé částky skutečně předala. Tím uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Argumentuje-li žalovaná nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by dospět k závěru, že se na úkor žalobce o 50.000,- Kč, které adresátovi předala, neobohatila, a žalobu měl zamítnout.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 8).
Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Zjištění, že žalobce poukázal ze svého účtu na účet žalované částku 60.000,- Kč, čerpal odvolací soud z výpovědí účastníků řízení a z listinných důkazů (výpisu z účtů žalobce a žalované). Uzavřel, že žalobce v řízení neprokázal, že žalované peníze poukázal na základě ústní smlouvy o půjčce, popř. z jiného právního důvodu, a proto dospěl k závěru, že plněno bylo bez právního důvodu. Neuvěřil ani obrannému tvrzení žalované, že platba nebyla určena pro ni, nýbrž pro jejího tehdejšího partnera B. M., kterému ji také – s výjimkou 10.000,- Kč – předala. Výpověď svědkyně E. K., která podpořila toto obranné tvrzení, odvolací soud vyhodnotil jako nevýznamnou, neboť svědkyně vypovídala o okolnostech, o nichž neměla vlastní poznatky (informace získala od žalované a údajně i od B. M.), a konstatoval, že věrohodnost svědectví je snížena tím, že svědkyně je v blízkém příbuzenském vztahu k žalované (jde o sestry) a může být vedena snahou žalované pomoci nepravdivými údaji. Svědek B. M., který je strýcem žalobce, tvrzení žalované nepodpořil. Naopak vypověděl, že od žalované částku 50.000,- Kč nikdy neobdržel, a že sám si od žalobce půjčil 90.000,- Kč v době, kdy s žalovanou provozovali restauraci Frisko a potřebovali uhradit tříměsíční nájem; tyto peníze, které od žalobce osobně v hotovosti převzal, dosud nevrátil. Námitce žalované, že svědek M. vypovídá účelově, odvolací soud nepřisvědčil s odůvodněním, že neoznačila žádné důkazy, které by byly způsobilé zpochybnit věrohodnost tohoto svědka, a proto nelze než uzavřít, že žalovaná neprokázala tvrzení, že peníze, které jí došly na účet, byly žalobcem určeny pro B. M., jemuž byly z větší části také předány.
Žalovaná v dovolání netvrdí, že odvolací soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, popřípadě že pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Všechny její výhrady se vážou pouze k výsledku hodnocení účastnických a svědeckých výpovědí odvolacím soudem, tj. k jeho vyhodnocení provedených důkazů z hlediska jejich závažnosti a věrohodnosti. Žalovaná prosazuje názor, že odvolací soud neměl uvěřit svědku B. M. a že měl přiznat hodnotu věrohodnosti výpovědi svědkyně K. Jak již bylo výše vyloženo, hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nelze takovým způsobem dovoláním úspěšně napadnout. Přisvědčit nelze ani námitce dovolávající se „nelogičnosti“ skutkových závěrů, které byly podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem. Rozpory v logickém úsudku odvolacího soudu spatřuje žalovaná tom, že vzal k její tíži, že neprokázala předání částky 50.000,- Kč B. M., zatímco žalobci toleroval, že stejně tak se jemu nepodařilo prokázat, že tuto částku B. M. nepředala. Dokazování se ve sporném řízení řídí zásadou, že účastník je povinen k prokázání svých tvrzení nabídnout důkazy (srov. §120 o. s. ř.). Povinnost prokázat nějakou skutečnost tedy stíhá toho, kdo ji tvrdí. Žalobce - i když neprokázal uzavření smlouvy o půjčce - prokázal jím tvrzenou skutečnost, že žalované na její bankovní účet poukázal částku 60.000,- Kč, s níž posléze disponovala, a bylo na žalované, aby tvrdila skutečnosti, které by ji zbavovaly povinnosti tuto částku mu vydat. Žalovaná na svoji obranu tvrdila, že žalobce zmíněnou částku ve skutečnosti neplnil jí, nýbrž jejímu tehdejšímu partnerovi B. M., jemuž ji také, s výjimkou 10.000,- Kč, obratem předala. Bylo tudíž - logicky vzato - na žalované, aby toto své tvrzení (svou obranu) prokázala.
Bezvýznamná je výhrada žalované k absenci bližšího zjišťování, proč žalobce peníze na její účet poukazoval, proč jako právník své jednání smluvně neošetřil a jak získal číslo jejího bankovního účtu. Odvolací soud poměřoval vztah účastníků ustanoveními §451 a násl. obč. zák. jako vztah z odpovědnosti za bezdůvodné obohacení, které žalovaná na úkor žalobce získala plněním bez právního důvodu. Činil tak poté, kdy žalobci se nepodařilo prokázat jeho tvrzení, že částku 60.000,- Kč žalované poukázal na její bankovní účet na podkladě jejich ústní smlouvy o půjčce (tedy, že důvodem plnění byla půjčka pro žalovanou) a žalovaná neprokázala, že šlo o půjčku pro B. M. Zjištění, proč žalobce neošetřil svůj vztah písemnou smlouvou, je z hlediska právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, irelevantní.
Nelze tedy než uzavřít, že dovolatelce se prostřednictvím důvodu uvedeného v §241 odst. 3 o. s. ř. nepodařilo správnost rozsudku odvolacího soudu zpochybnit; Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. jako nedůvodné zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalované, jejíž dovolání bylo zamítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 23.700,- Kč (srov. §3 odst. 1, §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z dvou paušální částky náhrad hotových výdajů 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 4.600,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (§137 odst. 3 o. s. ř.). Podle §149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 27. dubna 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu