ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2211.2008.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. P., s. o., zastoupeného advokátkou, proti žalované obci P., zastoupené advokátem, o 215.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 C 183/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 11. 12. 2007, č. j. 40 Co 814/2007 - 119, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku, kterým krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 30. 1. 2007, č.j. 15 C 183/2005-79, jímž Okresní soud v Šumperku uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 215.000,- Kč s 4% úroky z prodlení ročně z částky 107.500,- Kč od 1. 8. 2002 do zaplacení a s 3,5% úroky z prodlení ročně z částky 107.500,- Kč od 1. 11. 2002 do zaplacení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
K přezkumu předestřené právní otázky, zda – se zřetelem k tvrzeným vadám řízení předcházejícího registraci žalobce jako zájmového sdružení právnických osob – disponuje žalobce právní subjektivitou a může-li soud zkoumat v tomto řízení věcnou správnost správního aktu (rozhodnutí o registraci), vyřešil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Ten v rozsudku ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 28 Cdo 4243/2007, dospěl k závěru, podle něhož žalobkyně je právnickou osobou a je tedy i subjektem způsobilým stát se účastníkem řízení od okamžiku zápisu do registru sdružení vedeného u okresního úřadu příslušného podle sídla sdružení (§20i odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném k 31. 8. 1993, dále jen „obč. zák.“), přičemž soud není mimo rámec správního soudnictví oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu (případné vady správního řízení o registraci zájmového sdružení, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 2/1999 pod č. 9, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1091/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 2/2000 pod č. 11).
Pokud dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že jeho skutkový závěr je v rozporu s provedeným dokazováním, dovodil-li, že se žalovaná obec stala členem žalobce, ačkoli z provedených důkazů nevyplývá, že by otázka členství byla řádně projednána a schválena jejím zastupitelstvem, napadá (nepřípustně) skutková zjištění, resp. hodnocení provedených důkazů. Z tohoto důvodu je nepřípadný rovněž odkaz dovolatelky na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2001, sp. zn. III. ÚS 721/2000, neboť tam vyslovené právní názory o neplatnosti právních úkonů obce učiněných bez souhlasu jejích příslušných orgánů se přirozeně mohou uplatnit pouze v případě, že soud dospěje ke skutkovému závěru, že potřebný souhlas dán nebyl. Stejně tak námitky týkající se počtu členů žalobce, zpochybňující platnost hlasování valné hromady žalobce a způsob přijetí změny stanov, jakož i námitka stran posouzení původu a účelu částky 2.500.000,- Kč, která měla být přes účet žalované převedena žalobci, směřují proti skutkovým zjištěním. Rovněž nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o tom, že nárok žalobce není promlčen, je postaven výlučně na skutkových základech. Na rozdíl od zjištění, z nichž soudy obou stupňů vyšly (že doba plnění byla určena usnesením valné hromady žalobce 26. 6. 2002), prosazuje dovolatelka užití ustanovení §563 obč. zák. jen proto, že za správný pokládá jiný skutkový závěr, totiž že doba splnění tam uvedenými způsoby určena nebyla.
Dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o.s.ř. nelze v případě dovolání, u něhož je zkoumána přípustnost podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolací soud se proto shora uvedenými námitkami nezabýval.
Poukazuje-li dovolatelka na „absenci podrobné argumentace soudů k výkladu právního úkonu“, což vede podle jejího názoru k nepřezkoumatelnosti předmětného rozhodnutí, viní odvolací soud, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle §241 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. však – až na výjimku, o níž zde nejde – nemůže být k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem přihlédnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132).
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobci, který by na jejich náhradu jinak měl právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. ledna 2010
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu