ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2298.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 2298/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně J. P. , zastoupené JUDr. Františkem Korandou, advokátem se sídlem v Plzni, Františkánská 7, proti žalované RHINOCEROS, akciové společnosti se sídlem v Mostu, Moskevská 1/14, zastoupené JUDr. Dušanem Rendlem, advokátem se sídlem v Mostu, SNP 1872, o zaplacení částky 68.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostu pod sp. zn. 17 C 734/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. června 2009, č. j. 10 Co 206/2009-70, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. června 2009, č. j. 10 Co 206/2009-70, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mostu ze dne 20. listopadu 2008, č. j. 17 C 734/2004-48, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 68.000,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění do 30. 6. 2009 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Žalovaná opětovně předkládá dovolacímu přezkumu otázku platnosti formulářové smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva, která byla v typově totožných věcech, jejichž byla vždy účastníkem, již dovolacím soudem vyřešena (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2009, sp. zn. 33 Cdo 1254/2007, ze dne 24. června 2009, sp. zn. 33 Cdo 5145/2008, ze dne 25. června 2009, sp. zn. 33 Cdo 1386/2007, a ze 10. září 2009, sp. zn. 28 Cdo 3058/2009.
Rozhodnutí odvolacího soudu neodporuje – přes dovoláním zpochybněný i závěr o neplatnosti smlouvy o půjčce – ani hmotnému právu. Podle §457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. I kdyby uvedená výhrada byla důvodná, nemohla by mít vliv na správné právní posouzení věci, neboť důsledky citovaného ustanovení jsou stejné, ať jde o smlouvu neplatnou či o smlouvu, která byla zrušena (od níž bylo platně odstoupeno). Úspěch dovolací námitky žalované by se nemohl projevit pro ni příznivým výsledkem.
Je tedy zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolacímu soudu nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni, která by jinak měla právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2010
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu