ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2382.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 2382/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce JUDr. J. N., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Praha 2, Sokolská 60, proti žalovanému P. N. , zastoupenému Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Husova 2, o zaplacení částky 1,260.976,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 28 C 152/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. listopadu 2008, č. j. 8 Co 501/2008-139, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 12.360,- Kč k rukám JUDr. Tomáše Sokola, advokáta se sídlem Praha 2, Sokolská 60.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. listopadu 2008, č. j. 8 Co 501/2008-139, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. března 2008, č. j. 28 C 152/2007-96, v napadených výrocích I. a II., kterými byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1,260.976,- Kč se specifikovaným příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat z pohledu dovolatelem tvrzeného rozporu smlouvy o poskytnutí právní služby s dobrými mravy a s etickým kodexem advokáta. Je tomu tak proto, že takové posouzení postrádá potřebný judikatorní přesah (je významné právě a jen pro projednávanou věc); úvaha, zda výkon práva je či není v rozporu s dobrými mravy, jimiž se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost a vystihují podstatné historické tendence, vždy odvisí od okolností konkrétního případu; její zobecnění, tj. vytvoření obecného pravidla aplikovatelného na jiné obdobné případy, je zpravidla vyloučeno. Tak je tomu i v posuzovaném případě, kdy okolnosti, za nichž byla sjednána odměna za poskytnuté právní služby, jsou natolik specifické, že rozhodnutí odvolacího soudu nelze považovat za zobecnitelné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2002, sp. zn. 33 Odo 115/2001, nebo ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 722/2005, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4484/2007).
Výtka, že soudy neprovedly důkazy, které žalovaný navrhoval (přílohy k vyúčtování a usnesení představenstva ČAK), naplňuje dovolací důvod podle §241a dost. 2 písm. a/ o. s. ř. Tento dovolací důvod sice může výjimečně přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit, ovšem je tomu tak pouze v případech, kdy otázka, zda je či není řízení před soudy nižších stupňů postiženo vadami, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu. O takovou situaci se v posuzovaném případě zjevně nejedná, neboť nejde bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu, a není tak splněna podmínka existence právní otázky zásadního významu.
Dovolací soud z výše vyložených důvodů dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 bod 5. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 15. září 2010
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu