ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3362.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 3362/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném s předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně J. P. , zastoupené JUDr. Danielou Trávníčkovou, advokátkou se sídlem v Blansku, Svitavská 1, proti žalovanému městu Blansko , zastoupenému JUDr. Vlastou Němcovou, advokátkou se sídlem v Blansku, Rožmitálova 5/7, o zaplacení 41.086,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 7 C 1268/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. března 2008, č. j. 37 Co 238/2006-79, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. března 2008, č. j. 37 Co 238/2006-79, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 41.086,- Kč s příslušenstvím. Uváděla, že tato částka představuje zálohu, kterou zaplatila na kupní cenu a žalovaný si ji po zrušení kupní smlouvy neoprávněně ponechal.
Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 23. února 2006, č. j. 7 C 1268/2004-53, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 41.086,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 30. 8. 2003 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 22. 10. 1997 kupní smlouvu, jíž žalovaný převedl na žalobkyni nebytový prostor – jednotku č. 1621/101 v budově čp. 1298, 1620 a 1621, nacházející se na pozemcích parcelních čísel st. 1314, st. 1315, st. 1316/1, st. 1316/2, v katastrálním území B., spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a shora uvedených pozemků ve výši 360/15600 za sjednanou kupní cenu 252.179,- Kč. První splátku kupní ceny ve výši 50.436,- Kč žalobkyně žalovanému zaplatila ke dni podpisu kupní smlouvy a zbývající část ve výši 201.743,- Kč měla uhradit nejpozději do 31. 12. 1999. Tuto částku nezaplatila. V článku V. kupní smlouvy bylo ujednáno, že nezaplatí-li kupující kupní cenu nebo její část řádně a včas, je prodávající oprávněn poskytnout mu na základě písemného upomenutí přiměřenou lhůtu k zaplacení, která začne běžet dnem doručení upomínky a nesmí být delší než jeden měsíc a kratší než tři dny. Pokud kupující neuhradí kupní cenu nebo její část ani v této dodatečné lhůtě, je prodávající oprávněn písemným oznámením jednostranně od smlouvy odstoupit; platnost kupní smlouvy pak zaniká od počátku. V článku VI. smlouvy si smluvní strany sjednaly, že dojde-li k jednostrannému odstoupení od uzavřené kupní smlouvy, zaplatí kupující prodávajícímu smluvní pokutu ve výši uhrazené první splátky kupní ceny, resp. tato uhrazená část kupní ceny zůstane prodávajícímu jako smluvní pokuta a kupujícímu nevznikne nárok na vrácení zaplacené části kupní ceny odpovídající první splátce kupní ceny. Protože žalobkyně žalovanému zaplatila pouze zálohu na kupní cenu ve výši 50.436,- Kč a zbývající část kupní nezaplatila ani v další přiměřené lhůtě, žalovaný od dopisem doručeným žalobkyni dne 17. 10. 2000 kupní smlouvy odstoupil. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 5. 6. 2001, sp. zn. 7 C 176/2001, který nabyl právní moci dne 12. 7. 2002, bylo určeno, že vlastníkem zde specifikované nebytové jednotky je žalovaný. Žalobkyně nebytovou jednotku žalovanému dne 1. 9. 2003 předala, žalovaný ji složenou zálohu na kupní cenu odmítl vrátit s odůvodněním, že se jedná o smluvní pokutu podle článku VI. kupní smlouvy. Žalobkyně na svou pohledávku započetla pohledávku žalovaného z titulu přiznaných mu nákladů řízení vedeného u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 7 C 176/2001 ve výši 9.351,- Kč. Na podkladě uvedených zjištění soud prvního stupně posoudil ujednání o smluvní pokutě jako neplatné, neboť smluvní pokutu je možné sjednat jen pro případ porušení povinnosti a nikoliv pro výkon práva, jímž je i právo odstoupit od smlouvy. Dospěl k závěru, že žalovaný zadržuje zálohu kupní ceny zaplacenou podle zrušené kupní smlouvy neoprávněně, a žalobě vyhověl.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 3. 2008, č. j. 37 Co 238/2006-79, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o poplatkové povinnosti a o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně nepřisvědčil jeho právním závěrům. Konstatoval, že v daném případě nebyl smluvní pokutou sankcionován výkon práva, neboť právo odstoupit od smlouvy vzniklo žalovanému a smluvní pokutou byla sankcionována žalobkyně, která žádné právo v podobě odstoupení od smlouvy nevykonávala. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 131/2003, v němž bylo dovozeno, že nárok na smluvní pokutu v důsledku odstoupení od smlouvy nezaniká, vznikl-li ještě před odstoupením od smlouvy z důvodu jejího dřívějšího porušení, odvolací soud uzavřel, že vznikl-li v důsledku nedoplacení kupní ceny do 31. 12. 1999 žalovanému nárok na smluvní pokutu a k odstoupení od kupní smlouvy došlo ke dni 17. 10. 2000, není žalovaný povinen vracet žalobkyni zaplacenou zálohu na kupní cenu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž vytýká nesprávné právní posouzení věci. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné jak pro rozpor s kogentním ustanovením §457 obč. zák., které ukládá účastníkům zrušené smlouvy vrátit si vzájemně vše, co bylo podle ní přijato (tzn. že pokud se žalovaný rozhodl od smlouvy odstoupit, nemohl si ponechat zaplacenou zálohu z titulu smluvní pokuty, neboť to vzájemná restituční povinnost podle §457 obč. zák. vylučuje), tak i proto, že smluvní pokuta byla sjednána pro případ odstoupení od smlouvy, tedy v souvislosti s výkonem práva. Nesouhlasí s odvolacím soudem, že smluvní pokuta byla sjednána pouze jako sankce za nezaplacení kupní ceny, neboť takové ujednání kupní smlouva neobsahuje. Naplnění dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. spatřuje v tom, že odvolací soud neakceptoval její oprávněnou žádost o odročení jednání konaného 18. 3. 2008 a jednal v nepřítomnosti její zástupkyně a dospěl k jiným skutkovým závěrům než soud prvního stupně, aniž zopakoval dokazování.
Žalovaný s dovoláním žalobkyně nesouhlasil a navrhl, aby bylo jako nedůvodné zamítnuto.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II. bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní) při splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem.
V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, otevřela žalobkyně dovolacímu přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že žalovanému vznikl podle kupní smlouvy ze dne 29. 10. 1997 nárok na smluvní pokutu ve výši zaplacené zálohy na kupní cenu.
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu příslušné právní normě, jež vede soud k závěru o právech a povinnostech účastníků. Právní posouzení je nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tzn. když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jinou právní normu nebo aplikoval sice správnou právní normu, ale nesprávně ji vyložil, nebo ze zjištěných skutečností vyvodil nesprávné právní závěry.
Již v rozsudku ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 1113/2003, Nejvyšší soud posuzoval případ, kdy vznik povinnosti zaplatit smluvní pokutu byl podle smlouvy kumulativně vázán jak na porušení smluvní povinnosti jedné ze smluvních stran, tak na následné odstoupení od smlouvy druhou smluvní stranou, a dovodil, že nárok na smluvní pokutu v takovém případě nevznikl, neboť měl (a mohl) vzniknout až po zániku závazku v důsledku odstoupení od smlouvy, přičemž odstoupení od smlouvy má podle §48 odst. 2 obč. zák. ten následek, že se smlouva od počátku ruší a zanikají z ní vyplývající práva a povinnosti. Navázal tím na svou dosavadní judikaturu reprezentovanou např. rozsudkem ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1398/96, publikovaným v časopise Právní rozhledy č. 4/1999.
I v posuzovaném případě je vznik nároku prodávajícího (žalovaného) na smluvní pokutu ve výši složené zálohy na kupní cenu spojován teprve s odstoupením od smlouvy ( „V případě, že dojde k jednostrannému odstoupení od uzavřené kupní smlouvy tak, jak je výše uvedeno /tj. ve smyslu článku V. smlouvy pojednávajícího o vzniku práva prodávajícího na odstoupení od kupní smlouvy v případě včasného nedoplacení kupní ceny/, účastníci si mezi sebou výslovně dohodli smluvní pokutu ve výši uhrazené první splátky kupní ceny. Tato uhrazená část kupní ceny zůstává při jednostranném odstoupení od kupní smlouvy prodávajícímu jako smluvní pokuta kupujícího a kupujícímu tedy nevzniká nárok na vrácení zaplacené části kupní ceny odpovídající 1. splátce kupní ceny“ – viz. článek VI. kupní smlouvy ze dne 22. 10. 1997).
Od závěrů, které Nejvyšší soud dovodil ve věci sp. zn. 32 Odo 1113/2003, a respektoval i při rozhodování o dovolání ve věci sp. zn. 33 Cdo 1857/2008, není důvodu se odchylovat ani v posuzované (skutkově obdobné) věci. Protože odvolací soud posoudil věc odlišně, resp. zmiňované závěry nerespektoval, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení a dovolacímu soudu nezbylo než jeho rozhodnutí zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a §243b odst. 3 věta druhá o. s. ř. Z důvodu procesní ekonomie již nebylo namístě zabývat se věcí z pohledu rovněž uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., tedy existencí namítaných vad řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu