ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3737.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3737/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce L. P. , zastoupeného JUDr. Janem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, proti žalovaným 1) Ing. L. K. a 2) S. K. , zastoupeným JUDr. Jaroslavem Kolářem, advokátem se sídlem v Dobříši, 28. října 661, o zaplacení 2,676.448,- Kč, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 230/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2010, č. j. 20 Co 46/2010-201, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2010, č. j. 20 Co 46/2010-201, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. června 2009, č. j. 5 C 230/2008-121, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Bez významu jsou tudíž námitky žalovaných, že žalobce v řízení neprokázal, že zmocnil advokáta k právnímu úkonu odstoupení od smlouvy o budoucí kupní smlouvě, popř. že odstoupení od této smlouvy jim oběma bylo doručeno a že prokázáno nebylo ani naplnění důvodu k odstoupení od smlouvy. Takové výhrady jsou v řízení o dovolání přípustném jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. bezcenné, neboť skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání zpochybnit a je pro dovolací soud závazný. Argumentují-li žalovaní v tomto směru nesprávným právním posouzením věci, pak pouze tak, že pokud by soudy nepochybily ve zmíněných skutkových závěrech, musely by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že odstoupení žalobce od smlouvy o budoucí smlouvě je neplatným právním úkonem. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci v tomto směru je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalovaní zpochybnili závěr odvolacího soudu, že smlouva o budoucí kupní smlouvě ze dne 29. 3. 2004 je platným právním úkonem. Oproti odvolacímu soudu prosazují názor, že předmětná smlouva je absolutně neplatná pro neurčitost předmětu plnění. Řešení nastolené právní otázky (určitosti vymezení předmětu smlouvy o budoucí kupní smlouvě) však napadené rozhodnutí zásadně významným nečiní. Nejvyšší soud se ve svých rozhodnutích touto otázkou již opakovaně zabýval (srovnej např. rozhodnutí ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 180/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 26/98, ze dne 28. 6. 2006. sp. zn. 2 Cdon 257/97, ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 32 Odo 454/2004, ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 32 Odo 1242/2005, a ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4774/2007), a mimo jiné dovodil, že právní úkon týkající se části nemovitosti je určitý nejen tehdy, jestliže je část pozemku označena v připojeném geometrickém plánu, ale také tehdy, jestliže je identifikována jiným způsobem, nevzbuzujícím pochybnosti o tom, jaké části pozemku se žaloba týká (např. uvedením údajů z evidence v pozemkové knize). Stejně vnímá určitost právních úkonů ve svých rozhodnutích i Ústavní soud České republiky (např. nálezy ze dne 19. 3. 2002, sp. zn. I. ÚS 222/2000 či ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. III. ÚS 447/2003). Odvolací soud při posouzení určitosti vymezení předmětu smlouvy o budoucí kupní smlouvě, kterou účastníci uzavřeli dne 29. 3. 2004, postupoval v intencích shora uvedeného výkladu (od ustálené judikatury se nikterak neodchýlil), jestliže dovodil, že označení předmětu smlouvy jako „řadový rodinný dům č. 19, který se bude nacházet na parcele č. parc. 1125/4, o předpokládané užitné podlahové ploše 117,0 metrů čtverečních“ splňuje požadavek určitosti. Protože zjištěný skutkový stav posoudil v souladu s hmotným právem, nemůže být jeho rozhodnutí zásadně právně významné.
Lze uzavřít, že dovolání žalovaných směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci, který by podle 243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. listopadu 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu