ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3747.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 3747/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, proti žalovaným 1) Ing. V. Ž. a 2) L. Ž. , o 60.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 25 C 247/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 4. 4. 2007, č.j. 35 Co 1020/2006-36, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví uvedenému rozsudku, kterým krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek ze dne 7. 2. 2006, č.j. 25 C 247/2005-23, jímž Okresní soud v Liberci zamítl žalobu, aby žalovaní byli povinni zaplatit žalobkyni 60.000,- Kč s 8,5% úroky z prodlení od 2. 8. 2001 do zaplacení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vyložil obsah jejího dopisu ze dne 25. 8. 2004 tak, že jím projevila vůli upustit od vymáhání vrácení příspěvku, neboť nevzal v úvahu, že v té době od vymáhání nemohla upustit a že pohledávka státu za žalovanými již byla splatná. Uvedená námitka vystihuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73), jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci a k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je nezpůsobilý (srov. výslovné znění §241a odst. 3 o.s.ř.).
K přezkumu předestřenou právní otázku, zda je možno v případě posouzení práva žalobkyně na vrácení státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu poskytnutého na základě smlouvy uzavřené dne 1. 7. 1991 podle vyhlášky č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „vyhláška č. 136/1985 Sb.“), aplikovat §3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), vyřešil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Ten již v rozsudku ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 754/2007, dospěl k závěru, že ochranu výkonu práva na vrácení státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu poskytnutého podle vyhlášky č. 136/1985 Sb. lze odepřít pro rozpor s dobrými mravy podle §3 odst. 1 obč. zák. Uvedené závěry nejsou v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 33 Odo 693/2002, jenž se týkal odlišné problematiky, neboť dopadal na smlouvy o poskytnutí stabilizačního příspěvku na složení členského podílu do družstev pracovníkům organizací podle §12 a §20 vyhlášky č. 136/1985 Sb.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaným, kteří by na jejich náhradu jinak měli právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2010
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu