ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4191.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 4191/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně K. Š., zastoupené JUDr. Jaroslavem Holoušem, advokátem se sídlem Jeseník, Dukelská 456, proti žalovanému M. P., zastoupenému Mgr. Pavlem Švestákem, advokátem se sídlem Šumperk, Starobranská 4, o zaplacení částky 60.000,- Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 5 C 103/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. května 2009, č. j. 12 Co 36/2009-298, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jeseníku rozsudkem ze dne 18. listopadu 2008, č. j. 5 C 103/2008-282, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 60.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 % p. a. z částky 60.000,- Kč za období od 1. 7. 1998 do zaplacení, oproti povinnosti žalobkyně vydat žalovanému ve stejné lhůtě osobní automobil - kombi tovární značky SUBARU 1,8 DL 4WD, typ JF1AN50LO, SPZ JE 89-93; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 26. května 2009, č. j. 12 Co 36/2009-298, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (ve správném znění jeho výroku o nákladech řízení státu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalovaného směřující proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Námitky žalovaného, že odůvodnění napadeného rozhodnutí postrádá podstatné náležitosti ve smyslu §157 odst. 2 o. s. ř. (neobsahuje úvahy, kterými se odvolací soud řídil při hodnocení provedených důkazů, ani důvody, pro které neprovedl navržený důkaz výslechem svědka Šmíra), že odvolací soud neprovedl výslech svědka Šmíra a nevypořádal se s odvolacími námitkami směřujícími proti hodnocení důkazů soudem prvního stupně, vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Žalovaný však pomíjí, že k okolnostem uplatněným v rámci tohoto dovolacího důvodu, tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přihlédnuto, až na případ (a o ten zde nejde), kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu, tedy kdy jde o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů.
Bez významu z hlediska posouzení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. jsou rovněž výhrady žalovaného k nedostatečně a nekvalitně zjištěnému skutkovému stavu věci (ohledně výše kupní ceny, způsobu užívání automobilu žalobkyní a technického stavu automobilu se zřetelem k možnosti jej vydat), případně k vadnému hodnocení provedených důkazů (konkrétně znaleckých posudků Ing. R. a Ing. N., výpovědí svědků D. a B. a dopisu žalobkyně ze dne 16. 6. 1998), neboť jsou podřaditelné jedině dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož uplatnění je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno.
S odkazem na dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaný odvolacímu soudu vytkl nesprávnost aplikace §597 odst. 2 obč. zák. Konkrétně namítá, že žalobkyni by podle uvedeného ustanovení vzniklo právo od kupní smlouvy odstoupit, jestliže by zatopení automobilu zhoršilo jeho technický stav natolik, že by neodpovídal stáří automobilu a najetým kilometrům, a že takové skutkové zjištění soudy neučinily. Zpochybňovaný právní závěr odvolacího soudu však vychází právě ze zjištění, že ačkoli žalovaný žalobkyni neinformoval o tom, že automobil byl zatopen, v kupní smlouvě ji ujistil, že technický stav automobilu odpovídá jeho stáří a najetým kilometrům, přičemž toto ujištění se ukázalo nepravdivým; automobil v době prodeje neměl v důsledku zatopení vlastnost žalovaným uváděnou, a to že jeho technický stav odpovídá najetým kilometrům a stáří. Právní otázka žalovaným nastolená, že zamlčení skutečnosti (že vozidlo bylo zatopeno) není ve smyslu §597 odst. 2 obč. zák. totéž co nepravdivé ujištění, nemá zásadní právní význam, neboť nejde o otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil a odvolací soud ji posoudil v souladu s ustálenou judikaturou (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 26 Odo 1503/2005). K otázce aplikace §597 odst. 2 obč. zák. se navíc vyjádřil dovolací soud již v rozsudku ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 33 Odo 770/2006, kterým byly zrušeny předchozí rozsudky soudů obou stupňů vydané v této věci, a napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s právním názorem vysloveným ve zrušovacím rozhodnutí dovolacího soudu.
V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé (§241a odst. 4 o. s. ř.). Námitku, že automobil není v takovém technickém stavu, aby jej bylo dobře možné vydat s ohledem na synallagmatičnost vzájemných plnění, vznesl žalovaný až v dovolacím řízení, a proto se jí dovolací soud nemohl zabývat.
Vzhledem k řečenému dovolací soud dovolání žalovaného odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 14. prosince 2010
JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.
předsedkyně senátu