ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4343.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 4343/2008-312
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně A., a. s., zastoupené advokátkou, proti žalovanému V. D., zastoupenému advokátem, o zaplacení 789.947,94 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 27 C 72/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2008, č.j. 8 Co 163/2008-281, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek ze dne 28. 11. 2007, č.j. 27 C 72/2004-247, ve výroku, jímž Okresní soud v Karviné uložil žalovanému zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 789.947,94 Kč s 16 % úroky z prodlení z 500.000,- Kč od 12. 3. 2000 do zaplacení, a ve výrocích o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a zejména dovodil, že kupní smlouva, z níž žalobkyně dovozuje svůj nárok, je platná, neboť ředitel Ing. Č. S. byl k jejímu uzavření zmocněn rozhodnutím představenstva O., a. s. ze dne 14. 1. 1991. Ztotožnil se též s právním závěrem soudu prvního stupně, že k uznání dluhu žalovaným dne 30. 1. 1996 co do výše 500.000,- Kč došlo před uplynutím promlčecí doby (§101, §103 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), neboť poslední splátka kupní ceny v této výši byla splatná 30. 6. 1993. Za nevýznamnou proto odvolací soud považoval námitku žalovaného, že v době uznání dluhu nevěděl o jeho promlčení.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, v němž prosazuje, že ke dni podání žaloby byl nárok žalobkyně promlčen, neboť v době uznání dluhu žalovaný nevěděl o jeho promlčení. Soudům obou stupňů vytýká, že se s touto jeho námitkou nevypořádaly. Dále dovolatel namítá, že kupní smlouva nebyla uzavřena platně a účinně, jelikož ředitel organizační jednotky nemající charakter odštěpného závodu neměl pravomoc uzavírat smlouvy mimo obvyklé hospodaření. Navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že se žaloba zamítá.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (soud prvního stupně nerozhodl potvrzeným výrokem ve věci samé jinak, než ve svém rozsudku ze dne 16. 9. 2004, č.j. 27 C 72/2004-72, zrušeném rozsudkem odvolacího soudu ze dne 25. 5. 2006, č.j. 15 Co 1069/2004-147) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
Námitka, že žalovaný při uznání dluhu nevěděl o jeho promlčení, není s to přípustnost dovolání založit, vystavěl-li odvolací soud své rozhodnutí na závěru, že v době uznání dluh promlčený nebyl, a tento závěr neodporuje hmotnému právu. Poslední část kupní ceny byla splatná 30. 6. 1993, tříletá promlčecí doba ve vztahu k této splátce počala běžet 1. 7. 1993 (§101, §103, věta první, obč. zák.), takže k 30. 1. 1996 nemohla uplynout.
Z tohoto pohledu ztrácí význam i výtka dovolatele, že se soudy s touto jeho námitkou nevypořádaly, jíž ostatně dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., který je – až na výjimku, o níž zde nejde – k založení přípustnosti dovolání nezpůsobilý (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132).
Námitkou, že ředitel organizační jednotky nemající charakter odštěpného závodu neměl pravomoc uzavírat smlouvy mimo obvyklé hospodaření, a kupní smlouva je proto neplatná, dovolatel sice uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), vychází však z předpokladu existence jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud. Ten založil své právní posouzení na skutkovém zjištění, že Ing. S. byl ředitelem odštěpného závodu – B. s. s. Oproti tomu podle dovolatele byl ředitelem organizační jednotky nemající charakter odštěpného závodu. Skutkový základ sporu však nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zpochybnit, pro dovolací soud je závazný (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.). Proto ani právní oponentura, kterou dovolatel na předpokladu jiného skutkového stavu založil, k závěru o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. vést nemůže.
Dovolání proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu není objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátkou v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2, §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 10.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 18.února 2010
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu