ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4374.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 4374/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně L. E. , zastoupené JUDr. Šárkou Veskovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Palackého 359, proti žalovanému I. B. , zastoupenému Mgr. Radanem Venclem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Chmelova 357/2, o 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 52/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. dubna 2007, č. j. 21 Co 369/2006-395, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.840,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Radana Vencla, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Chmelova 357/2.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 31. prosince 2002, č. j. 13 C 52/2000-133, Okresní soud v Hradci Králové uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 195.000,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 26. 2. 2000 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 1. října 2003, č. j. 21 Co 312/2003-197, v rozsahu částky 145.000,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 26. 2. 2000 do zaplacení rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a co do částky 50.000,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 26. 2. 2000 do zaplacení jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Rozsudkem ze dne 1. prosince 2004, č. j. 13 C 52/2000-255, Okresní soud v Hradci Králové zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 50.000,- Kč s příslušenstvím. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 2005, č. j. 21 Co 413/2005-281, byl tento rozsudek zrušen a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. ledna 2006, č. j. 13 C 52/2000-303, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 50.000,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 26. 2. 2000 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 11. dubna 2007, č. j. 21 Co 369/2006-395, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení částky 50.000,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 26. 2. 2000 do zaplacení zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolacího soudu žalobkyně neprokázala, že částka 50.000,- Kč byla předána žalovanému jako záloha na zhotovení oken jejího rodinného domku. Vzal za prokázané, že mezi účastníky byla dne 28. 11. 1996 uzavřena smlouva o dílo na výrobu oken a dveří pro rodinný dům žalobkyně. Žalobkyně od smlouvy odstoupila a domáhala se vrácení poskytnutých záloh. Jelikož ve stejné době žalovaný zhotovoval okna a dveře nejen pro stavbu domu žalobkyně, nýbrž i pro domy dcery a syna žalobkyně, vyhodnotil, že důkazní břemeno o účelu platby částky 50.000,- Kč leží na žalobkyni, neboť byla objednatelkou dodávek a prací na všech domech. Výpověď žalobkyně, přitom není podporována jinými dalšími důkazy. Její tvrzení nejsou způsobilé prokázat ani listinné důkazy (oznámení na policii ze dne 13. 9. 1998 pod č. j. ORNV-79/MN-TČ-98, usnesení Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování Nymburk, ze dne 11. 6. 1999, č. j. ČVS: OVV-776/98, protokol o výpovědi dcery žalobkyně ve věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 C 137/2000) ani výpovědi svědků M. F. a P. H. Z výpovědi svědka M. F. odvolací soud neučinil žádná zjištění a výpověď P. H. naopak vyvrací skutkovou verzi žalobkyně. Tento svědek již v polovině dubna 1997 jednal s žalobkyní o uzavření smlouvy o dílo na výrobu oken a jejich osazení na jejím domu (smlouvu uzavřeli dne 2. 5. 1997) a práce na domech jejích dětí zahájil v polovině června 1997 v případě V. E., a počátkem července 1997 u V. E.
Za této situace odvolací soud považoval za nelogické, že by žalobkyně ještě 29. 4. 1997 předala žalovanému zálohu na výrobu oken pro svůj dům, ačkoliv již podnikala kroky k tomu, aby truhlářské práce na jejím domě provedla osoba odlišná od žalovaného.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., žalobkyně (dále též „dovolatelka“) namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.), je-li založeno na závěru, že neprokázala, že částka 50.000,- Kč představovala zálohu, kterou zaplatila žalovanému na cenu za zhotovení oken pro její rodinný dům. Vycházel-li odvolací soud při formulování tohoto závěru z příjmového dokladu č. 59/97 ze dne 29. 4. 1997 předloženého žalovaným, je tato listina nevěrohodným důkazem a odvolací soud k ní neměl přihlédnout, neboť mezi jejím obsahem a příjmovým dokladem č. 55/97 je logický rozpor; doklad č. 59/97, který jí nebyl nikdy předán, vytvořil žalovaný dodatečně z „původního“ dokladu č. 55/97 zaslaného žalobkyni poštou. Tato listina nemůže prokazovat dohodu účastníků o určení, na co měla být sporná platba použita, jelikož tuto informaci, tj. že jde o zálohu na zakázku pro dům dětí žalobkyně, neobsahuje. Veškeré nejasnosti týkající se převzaté zálohy by měly být přičteny k tíži žalovaného. S tímto odůvodněním žalobkyně navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal, vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak byl obsahově vymezen (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a o. s. ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolací důvod uvedený v tomto ustanovení se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že soud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly jinak najevo, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod č. C 8).
Důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně tohoto, co uvedli účastníci (§132 o. s. ř.). Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě věrohodnosti.
Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru).
Při hodnocení důkazů po stránce jejich pravdivosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady; k důkazům, které byly získány nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí.
Na nesprávnost výsledku činnosti soudu při hodnocení důkazů tak lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.).
Závěr, že žalobkyně neprokázala účel, za jakým byla předána částka 50.000,- Kč, neboť ve stejné době vystupovala jako objednatelka díla spočívajícího ve výrobě a montáži oken nejen svého rodinného domu, ale i domů svých dětí, učinil odvolací soud - jak se podává z odůvodnění jeho rozsudku - na základě hodnocení výpovědi žalobkyně, oznámení ze dne 13. 9. 1998 učiněnému vůči Policii ČR - Obvodnímu oddělení Městec Králové, č. j. ORNV-79/MN-TČ-98, usnesení Policie ČR - Okresního úřadu vyšetřování Nymburk ze dne 11. 6. 1999, č. j. ČVS: OVV-776/98, protokolu o výpovědi V. E. ve věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 C 137/2000, výpovědí svědků M. F. a P. H.. Náležitě přitom zdůvodnil, jakými úvahami se při hodnocení těchto důkazů řídil, přičemž v jeho hodnocení Nejvyšší soud neshledal z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti a věrohodnosti logický rozpor.
Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s .ř. tak nebyl žalobkyní uplatněn důvodně; dovolací soud proto její dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. je neúspěšná žalobkyně povinna nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení. Ty představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §3 bodu 4., §10 odst. 3, §16 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 7.900,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a částka 1.640,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. dubna 2010
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu