ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.5237.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 5237/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. C. F. , zastoupeného Mgr. Markem Gocmanem, advokátem se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, 28. října 219/438, proti žalovanému MUDr. P. D. , zastoupenému JUDr. Jiřím Sobčíkem, advokátem se sídlem Ostrava, Nádražní 166, o zaplacení částek 65.858,91 Kč s příslušenstvím a 46.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 114 C 167/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. června 2009, č. j. 15 Co 366/2008-288, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 8.256,- Kč k rukám JUDr. Jiřího Sobčíka, advokáta se sídlem Ostrava, Nádražní 166.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 27. února 2008, č. j. 114 C 167/2006-244, zamítl žalobu o zaplacení částek 85.765,90 Kč se specifikovaným příslušenstvím a 46.000,- Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. června 2009, č. j. 15 Co 366/2008-288, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 19.907,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.a), potvrdil jej v části, jíž bylo rozhodnuto o žalobě na zaplacení 65.858,91 Kč se specifikovaným příslušenstvím a 46.000,- Kč (výrok I.b), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).
Proti výrokům I.b, II. a III. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Protože dovoláním dotčeným výrokem I.b odvolací soud rozhodl o dvou samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem (dlužné úhrady za užívání nebytových prostor 65.858,91 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutě 46.000,- Kč), je třeba posuzovat přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř. (srovnej čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.) u každého jednotlivého nároku zvlášť bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 5. 1998, sp. zn. 25 Cdo 735/98, a ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněná v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 113/98 a SJ 9/2000). Jelikož nárok na zaplacení smluvní pokuty 46.000,- Kč nepřesahuje limitní částku 50.000,- Kč stanovenou občanským soudním řádem pro přípustné dovolání v obchodní věci, a o tu v dané věci jde, je přípustnost dovolání vzhledem k §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. u tohoto nároku vyloučena.
Dovolání žalobce proti části výroku I.b rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části zamítající žalobu o zaplacení 65.858,91 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalobce sice v dovolání vyjadřuje názor, že rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a avizuje použití dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., avšak podle obsahu jeho dovolacích námitek (§41 odst. 2 o. s. ř.) je zřejmé, že ve skutečnosti uplatnil nezpůsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Při podrobném popisu vlastní verze skutku a rozboru namítaného vadného hodnocení jednotlivých provedených důkazů vytkl odvolacímu soudu nesprávně, popř. nedostatečně zjištěný skutkový stav věci. I nadále tvrdí, že účastníci neměli v úmyslu uzavřít smlouvu o půjčce, že žalovaným poskytnuté finanční prostředky na základě jeho požadavku použil na nadstandardní vybavení nebytových prostor a že se nikdy nezavázal mu je vrátit. Žalobce odvolacímu soudu vytýká, že své skutkové závěry čerpal pouze z výslechu žalovaného a naopak nepřihlédl k jeho tvrzením a důkazním návrhům. Na nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem tak žalobce usuzuje výlučně zpochybněním skutkových závěrů, k nimž odvolací soud dospěl (srovnej rozsudek ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, a rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002, v nichž Nejvyšší soud vyslovil názor, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení). Žalobce dovozuje, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, nemohl by dospět k právnímu závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce podle §657 obč. zák., a žalovaný by pak nemohl započítat svou pohledávku ze smlouvy o půjčce na žalovanou pohledávku (dlužné nájemné).
Výtky žalobce, že odvolací soud neprovedl jím navržený důkaz znaleckým posudkem, který měl prokázat, že žalovaným poskytnutou částku investoval do nadstandardního vybavení nebytových prostor, a že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, naplňují dovolací důvod podle §241a dost. 2 písm. a/ o. s. ř. Žalobce pomíjí, že k okolnostem uplatněným v rámci tohoto dovolacího důvodu, tj že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přihlédnuto, až na případ (a o ten zde nejde), kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu, tedy kdy jde o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů.
Vzhledem k řečenému dovolací soud dovolání žalobce odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovanému vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 6.580,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.376,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 15. prosince 2010
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu