ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.5284.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 5284/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce V. S., zastoupeného Mgr. Františkem Stratilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1215/1, proti žalované I. Š., zastoupené Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 11, o 470.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C 94/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2008, č.j. 21 Co 182/2007-206, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 2. 11. 2005, č.j. 8 C 94/2004-129, jímž Okresní soud v Prostějově uložil žalované zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobci 470.000,- Kč s 6 % úroky měsíčně od 10. 2. 2002 do 10. 5. 2002 a s 5,5 % úroky z prodlení ročně od 11. 5. 2002 do zaplacení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
Přestože žalovaná v dovolání ohlašuje uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti tento dovolací důvod neuplatnila. Podstatu jejích dovolacích námitek tvoří výtky týkající se skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru), které jsou podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř. Tento dovolací důvod však nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Ani k námitkám naplňujícím dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (soud neprovedl žalovanou navržené důkazy, rozhodnutí soudů obou stupňů jsou nepřezkoumatelná) nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. -vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních – přihlédnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132).
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (žalobci, který by na jejich náhradu jinak měl právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2010
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu