ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.613.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 613/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně EAST ART GmbH , se sídlem Zug, Baarerstrasse 135, Švýcarská konfederace, zastoupené JUDr. Richardem Třeštíkem, advokátem se sídlem Ústí nad Labem, Masarykova 43, proti žalovanému J. N., o zaplacení částky 359.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 C 189/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. října 2008, č. j. 5 Co 1118/2008-198, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 15. ledna 2008, č. j. 18 C 189/2007-127, zamítl žalobu o zaplacení částky 359.200,- Kč se 7 % úrokem jdoucím z částky 250.000,- Kč od 3. 1. 2003 do 31. 12. 2003 a s 9 % úrokem jdoucím z částky 80.000,- Kč od 1. 1. 2004 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 31. října 2008, č. j. 5 Co 1118/2008-198, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části jeho výroku, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 359.200,- Kč, o zaplacení 7 % úroků z částky 250.000,- Kč za dobu od 1. 7. 2003 do 31. 12. 2003 a o zaplacení 9 % úroků z částky 250.000,- Kč za dobu od 1. 4. 2004 do zaplacení (výrok I.), v další jeho části jej změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 8.534,25 Kč, tj. 7 % úrok z částky 250.000,- Kč za dobu od 3. 1. 2003 do 30. 6. 2003 (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu (výroky III. - V.).
Dovolání žalobkyně proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě bylo v rozsahu 8.534,25 Kč vyhověno, není subjektivně přípustné; k podání dovolání je totiž oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 28/1998, nebo jeho rozsudek ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck /dále jen „Soubor“/, pod C 154). Protože rozhodnutím odvolacího soudu v rozsahu jeho výroku II. nebyla žalobkyni způsobena žádná újma, bylo její dovolání proti tomuto výroku jako subjektivně nepřípustné odmítnuto (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. b/ o. s. ř.).
Dovolání proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je sice subjektivně přípustné, není však objektivně přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
V případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je způsobilým dovolacím důvodem pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru pod označením C 23/1 a C 71/1). Uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (§241a odst. 3 o. s. ř.), je zcela vyloučeno, a proto je dovolací soud povinen převzít skutkový stav zjištěný odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06).
Žalobkyně v dovolání odvolacímu soudu vytýká, že při svém právním posouzení věci vyšel z nesprávného skutkového zjištění, že společnost OFF ROAD POINT s. r. o. uhradila jejímu právnímu předchůdci za žalovaného dluh. Prosazuje svou verzi skutkového stavu, podle níž platba J. K. představovala plnění vyplývající ze smlouvy o postoupení pohledávky, a nikoliv úhradu dluhu žalovaného vůči žalobci, a namítá, že nebylo zjištěno, zda společnost OFF ROAD POINT s. r. o. jednala jménem žalovaného. Tyto námitky vystihují výhradně dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který není způsobilý, jak bylo výše vysvětleno, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně směřující proti výroku I. rozhodnutí odvolacího soudu odmítl (§243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovanému v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 14. dubna 2010
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu