ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.382.2009.1
sp. zn. 4 Nd 382/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobce J., s. r. o. v likvidaci, zast. likvidátorem Ing. Petrem Součkem, proti žalované T. Ch., s. r. o., zast. JUDr. Václavem Vernerem, advokátem se sídlem v Chomutově, Zborovská 1760/3, o zaplacení 306.725,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 6/2007 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 97/2009, podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř., takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Milada Lukáčová, JUDr. Eva Sekaninová, JUDr. Eva Keményová, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Jitka Horová, JUDr. Alena Pavlíková a JUDr. Leandra Zilvarová, nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 97/2009.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 9. 10. 2009 namítl žalobce podjatost senátu 11 Cmo Vrchního soudu v Praze, který je jako soud odvolací příslušný k projednávání a rozhodnutí předmětné věci. Námitka podjatosti je podepsána Jaroslavem Součkem jako zmocněncem a likvidátorem J., s. r. o., Ing. Petrem Součkem. V odůvodnění námitky podjatosti oba jmenovaní uvedli, že dne 30. 9. 2009 se dostavil k Vrchnímu soudu v Praze pan Jaroslav Souček a žádal předložení daného spisu, následně se dostavila předsedkyně senátu JUDr. Milada Lukáčová, která mu sdělila (č. l. 233 spisu), že k jeho námitkám na doplnění odvolacího řízení nebude přihlíženo, neboť na základě pravomocného rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo připuštěno, aby společnost J., s. r. o., zastupoval Jaroslav Souček jako zmocněnec (č. l. 149 spisu). Jaroslav Souček a likvidátor J., s. r. o., Ing. Petr Souček dále uvedli, že trvají na všech podáních, která byla soudu předložena s tím, že dle jejich názoru pokračuje nezákonnost soudů vůči žalobci. Současně požádali, aby o námitce podjatosti nerozhodoval senát Nejvyššího soudu příslušný k rozhodování o této agendě.
Výše uvedenou námitku podjatosti spolu se spisem předložil následně Vrchní soud v Praze Nejvyššímu soudu České republiky spolu s vyjádřeními všech soudců dotčených senátů, tj. příslušného senátu 11 Cmo a zastupujících senátů 6 Cmo a 16 Cmo.
Soudci dotčených senátů Vrchního soudu v Praze – JUDr. Milada Lukáčová, JUDr. Eva Sekaninová, JUDr. Eva Keményová, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Jitka Horová, JUDr. Alena Pavlíková a JUDr. Leandra Zilvarová - se ve svých vyjádřeních shodují, že k věci ani k účastníkům řízení nemají žádný vztah a nejsou jim známy ani žádné jiné skutečnosti, které by odůvodňovaly pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Nejvyšší soud České republiky se musel nejprve zabývat námitkou podjatosti vůči soudcům Nejvyššího soudu České republiky. Žalobce ve svém podání blíže nespecifikoval, vůči jakému konkrétnímu senátu Nejvyššího soudu České republiky podává námitku podjatosti. V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu České republiky pro rok 2009 byla věc přidělena senátu 4 Nd. V souladu s ustanovením §16 odst. 1 o.s.ř. rozhodoval proto o námitce podjatosti senátu 4 Nd jiný senát Nejvyššího soudu České republiky (tj. senát 5 Nd), který usnesením ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. 5 Nd 397/2009, rozhodl tak, že soudci senátu č. 4 Nd Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Jiří Pácal, JUDr. František Hrabec a JUDr. Petr Šabata nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí příslušné věci.
K námitce podjatosti vůči výše jmenovaným soudcům Vrchního soudu v Praze je třeba uvést, že podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K otázce podjatosti soudců se obecně vyjádřil již Ústavní soud České republiky v nálezu publikovaném ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
V projednávané věci žalobce podanou námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, jak již bylo uvedeno výše, odůvodnil tím, že předsedkyně senátu JUDr. Milada Lukáčová sdělila panu Jaroslavu Součkovi, že k jeho námitkám na doplnění odvolacího řízení nebude přihlíženo, neboť na základě pravomocného rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo připuštěno, aby společnost J., s. r. o., jako zmocněnec zastupoval. Jaroslav Souček a likvidátor J., s. r. o., Ing. Petr Souček dále uvedli, že trvají na všech podáních, která byla soudu předložena s tím, že dle jejich názoru pokračuje nezákonnost soudů vůči žalobci.
Uvedené důvody však nelze podřadit pod žádný z výše citovaných zákonem stanovených důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci. Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky žalobce neuvádí žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců a není tedy důvod nevěřit jejich tvrzení, že se necítí být podjatí a není jim známa žádná skutečnost, pro kterou by mohli být vyloučeni z projednání a rozhodnutí příslušné věci.
V daném případě tedy nebyly shledány okolnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o.s.ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Milada Lukáčová, JUDr. Eva Sekaninová, JUDr. Eva Keményová, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Jitka Horová, JUDr. Alena Pavlíková a JUDr. Leandra Zilvarová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 97/2009.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2010
JUDr. Jiří Pácal v. r.
předseda senátu