ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.1224.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 1224/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2010 dovolání obviněného P. L. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2010, sp. zn. 5 To 259/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 47/2010, a rozhodl takto:
Dovolání P. L. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 101 T 47/2010, byl obviněný P. L. uznán vinným 1) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen tr. zákon/ a 2) trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákona, kterých se dopustil tím, že
1) dne 26. 9. 2009 v době kolem 13.55 hod. v H., okres K., na ul. U S. v obchodním domě Kaufland, veden snahou neoprávněně se obohatit, odcizil 2 ks Nivea Smooth milk, 2 ks Nivea Body Milk, 2 ks Nivea vizáž, 1 ks Nivea tělové mléko v celkové hodnotě 1.032,- Kč ke škodě společnosti Kaufland Česká republika, v.o.s., přičemž s tímto zbožím prošel prostorem pokladen směrem ven z prodejny, aniž by toto zboží přiznal a zaplatil, následně byl v prostoru za pokladní zónou zadržen pracovníkem ostrahy v prodejně a poté policisty z OO PČR Havířov 2, a tohoto jednání se dopustil, ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 7. 1. 2008 pod č.j. 101 T 273/2007-41 s nabytím právní moci dne 27. 2. 2008 odsouzen pro spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců nepodmíněně, který vykonal dne 14. 2. 2009,
2) dne 26. 9. 2009 v době kolem 13.55 hod. v H., okres K., na ul. U S. v obchodním domě Kaufland ihned poté, co se zde dopustil krádeže, po které byl zadržen pracovníkem ostrahy v prodejně L. L., se mu podařilo tomuto utéci ven před prodejnu, kde jím však byl dostižen a opakovaně zadržen, načež z kapsy bundy vytáhl zapalovač ve tvaru pistole - bubínkového revolveru, kterým z bezprostřední blízkosti namířil na hlavu uvedeného pracovníka ostrahy a se slovy : „mám plynovku, jestli mě nepustíš, tak tě střelím", dosáhl toho, že jej L. L. z důvodu obavy o své zdraví pustil, neboť se domníval, že se jedná o funkční střelnou zbraň, poté obviněný utekl a byl zadržen až příslušníky Policie ČR v lesním porostu v H.-P. na ul. H. i s odcizeným nepoškozeným zbožím.
Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl dle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona byl dále odsouzen k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to plynového zapalovače ve tvaru bubínkového revolveru, založeného jako volná příloha spisu.
Proti tomuto rozsudku podal v zákonné osmidenní lhůtě odvolání obviněný i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné - pobočka v Havířově.
K odvolání státního zástupce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 6. 2010, sp. zn. 5 To 259/2010, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu v napadeném rozsudku zrušil výrok o trestu a s přihlédnutím k ustanovení §259 odst. 3 tr. řádu ve věci sám nově rozhodl tak, že odsoudil obviněného podle §235 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona obviněnému rovněž uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to plynového zapalovače ve tvaru bubínkového revolveru, založeného jako volná příloha spisu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obviněného P. L. podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Obviněný P. L. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e tr. řádu proti výše označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě dovolání, ve kterém napadl výrok soudu o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l tr. řádu a naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje v tom, že v předchozím řízení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku obsaženého ve výroku o vině.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, nevykazuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání spáchaného se zbraní. Podle jeho názoru nelze plynový zapalovač považovat za zbraň, a už vůbec ne ve spojení se skutkem, který dovolatel nespáchal. Má za to, že se nepodařilo prokázat, že by se trestného činu vydírání dopustil, stejně jako závěr, že by k tomuto činu použil zmíněný zapalovač. Dovolatel má za to, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily provedené důkazy a chybně rozhodly o jeho vině.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. Současně učinil podnět, aby předseda senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. řádu navrhl Nejvyššímu soudu přerušení výkonu trestu odnětí svobody. Tento návrh předsedy senátu soudu prvního stupně nebyl Nejvyššímu soudu spolu s dovoláním předložen.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. V tomto vyjádření uvedl, že z hlediska naplnění dovolacího důvodu uplatněného dovolatelem pokládá za relevantní pouze tu část podaného dovolání, kde dovolatel uvedl, že soudy obou stupňů postupovaly v rozporu se zákonem, pokud jej uznaly vinným trestným činem vydírání v jeho kvalifikované skutkové podstatě, neboť dle jeho názoru nelze zapalovač považovat za zbraň. Tuto část dovolání současně považuje státní zástupce s odkazem na právní úpravu i ustálenou judikaturu za zjevně neopodstatněnou, neboť i repliku pistole je možné považovat za zbraň za situace, kdy byla užita takovým způsobem, že se poškozený může důvodně domnívat, že hrozba zbraní je reálná a že se násilí prostřednictvím zbraně může uskutečnit. Ostatní části dovolání pak státní zástupce pokládá za neslučitelné s použitým dovolacím důvodem, neboť převaha námitek směřuje do oblasti skutkových zjištění soudu.
S ohledem na své stanovisko k obsahu podaného dovolání státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud toto dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, současně vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Dovolatel se ve svém mimořádném opravném prostředku odkázal na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, jehož naplnění spatřuje v tom, že v předchozím řízení u soudu prvního stupně byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť toto rozhodnutí dle jeho názoru spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V posuzovaném případě je z obsahu dovolání zjevné, že v souladu s dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je pouze ta dovolací námitka, ve které obviněný brojí proti právní kvalifikaci skutku jako trestného činu vydírání podle §235 odst. 2 písm. c) tr. zákona, neboť má za to, že zapalovač nelze považovat za zbraň a tudíž neměl být uznán vinným trestným činem vydírání v jeho kvalifikované skutkové podstatě.
Pokud jde o další dovolací námitky nelze mít za to, že odpovídají použitému dovolacímu důvodu, stejně jako ostatním dovolacím důvodům dle jejich taxativního výčtu dle ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatel se de facto domáhá revize učiněných skutkových zjištění, nesouhlasí s hodnocením provedených důkazů a namítá, že trestný čin nespáchal. S ohledem na výše uvedené vymezení charakteru dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud nemůže tuto část podaného dovolání akceptovat jako odpovídající zákonnému dovolacímu důvodu. Pokud by se podané dovolání omezilo pouze na námitky tohoto druhu, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Pokud jde o námitku proti právní kvalifikaci skutku jako trestného činu vydírání podle §235 odst. 2 písm. c) tr. zákona, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou.
Již ze samotného znění ustanovení §89 odst. 5 tr. zákona jednoznačně vyplývá, že za zbraň je nutno považovat cokoli , čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším, tedy nikoli toliko zbraně např. ve smyslu zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu apod. Za zbraně ve smyslu citovaného ustanovení trestního zákona je nutno považovat jednak zbraně v technickém smyslu, jako např. zbraně palné, sečné a bodné, dále jiné prostředky, jimiž lze učinit útok proti tělu důraznějším (např. pracovní prostředky, kámen, kus železa), ale i prostředky, jimiž lze dosáhnout ovlivnění psychiky poškozeného natolik, aby jednal podle vůle pachatele trestného činu. Lze proto dovodit, že za zbraň je třeba považovat i takový předmět, který pachatel použije v úmyslu vyvolat v poškozeném obavu z hrozícího fyzického násilí, je-li užit za takových okolností, kdy se poškozený může důvodně domnívat, že hrozba zbraní je reálná a že se násilí uskuteční, jestliže se poškozený nepodřídí vůli pachatele.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání v té jeho části, která je z hlediska použitého dovolacího důvodů relevantní, je zjevně neopodstatněným, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného P. L. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. října 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á