ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.1444.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 1444/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. února 2010 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný P. L., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 23 To 258/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 187/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. L. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 8. 2008, sp. zn. 4 T 187/2007 (č. l. 762 - 808), byl obviněný P. L. uznán vinným 1) trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), jehož se dopustil tím, že „nejméně od 1. 7. 2004 do 25. 4. 2007 v Č. B. v místě svého trvalého bydliště v J. ulici opakovaně v nepravidelných intervalech slovně urážel, zastrašoval, ponižoval, ekonomicky omezoval a fyzicky napadal svoji bývalou manželku R. L., a to různými hanlivými a sprostými výrazy typu: „Jsi jen černá kráva, nula, troska, nejsi k ničemu, koukej makat, držet hubu a navalit prachy“, dále ji vyhrožoval fyzickou likvidací: „Ty děvko jedna zkrvavená, já tě jednou zabiju, táhni ty krávo, nikdo tě hledat nebude, jestli někde něco řekneš, postarám se o to, aby se všechno otočilo proti tobě“. Opakovaně s velkou četností a vzrůstající agresivitou, zejména od měsíce září 2006, poškozenou fyzicky napadal, kdy ve více případech ji mlátil pěstí do obličeje, do celého těla, škrtil ji, dával jí tzv. kravatu, zasunul jí i roubík do úst, svázal jí ruce páskem za záda, až nemohla dýchat a dostávala se do mdlob, mlátil ji páskem po celém těle, vícekrát ji shodil ze schodů, shodil ji na zem, kde do ní kopal po celém těle, mlátil ji hlavou o zeď, svazoval do kozelce, kdy poslední napadení proběhlo v přesně nezjištěnou dobu kolem 12. 4. 2007, kdy ji udeřil pěstí mezi oči a způsobil ji hematom, když i nezletilou dceru manipuloval proti poškozené, poškozené pak zakazoval svobodný přístup k jejich společnému bankovnímu účtu, takže s ním nemohla volně disponovat“. A dále trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že „nejméně od 1. 7. 2004 do 25. 4. 2007 v Č. B. v místě svého trvalého bydliště v J. ulici opakovaně, a to přibližně jedenkrát měsíčně si vynucoval na své bývalé manželce R. L., pohlavní styk, při kterém ji hrubě urážel a fyzicky napadal, když ji povalil na zem či pohovku, svázal ji ruce, v některých případech jí dal facky do obličeje, tahal za vlasy, a tohoto nezanechal ani přesto, ač byl poškozenou o to požádán, v jednom případě, když poškozená před ním utíkala, ohnul ji přes opěradlo pohovky, surově ji držel ruce za zády a násilím na ni vykonal pohlavní styk, přestože ho poškozená prosila, aby svého jednání zanechal, neboť má menstruaci“.
Za to byl obviněný P. L. odsouzen podle §241 odst. 1 tr. zák. za užití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Obviněný P. L. byl zároveň podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že „v přesně nezjištěnou dobu v Č. B. koupil a do dne 25. 4. 2007 v místě svého trvalého bydliště v Č. B. v J. měl uschovanou střelnou zbraň, a to dlouhou perkusní opakovací pušku, zn. výrobce F.LLIPIETTA Italy, model Remington, ráže 44, která podléhá registraci podle zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu v platném znění, avšak tuto zbraň si nenechal zaregistrovat“, v němž byl obžalobou spatřován trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán.
Trestní stíhání obviněného pro skutek po právní stránce kvalifikovaný jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. bylo po osobním slyšení poškozené R. K., dříve L., zastaveno podle §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 23 To 258/2009 (č. l. 880 - 882), neboť poškozená vzala zpět souhlas s trestním stíháním obviněného, a trestní stíhání obviněného je podle §11 odst. 1 písm. i) tr. ř. nadále nepřípustné.
Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2008, sp. zn. 4 T 187/2007, podal obviněný odvolání (č.l. 824 – 848). O tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 23 To 258/2009, a to tak, že k odvolání obviněného napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o uloženém trestu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že se obviněnému při nezměněném výroku o vině trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. ukládá podle §215a odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon se podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 odkládá na zkušební dobu v trvání čtyř let. Ve zbývající části zůstal napadený rozsudek nedotčen (č. l. 883 – 889).
Z odůvodnění rozsudku se podává, že ačkoli odvolání obviněného směřovalo jak do výroku o vině, tak do výroku o uloženém trestu, odvolací soud soustředil přezkumnou činnost k části napadeného rozsudku týkající se trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a samozřejmě na to navazujícího výroku o potrestání obviněného, neboť trestní stíhání obviněného pro skutek po právní stránce kvalifikovaný jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. bylo usnesením Krajského soudu ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 23 To 258/2009, zastaveno. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že v řízení které předcházelo napadenému rozsudku, se nevyskytly žádné podstatné vady, které by bylo možno vykládat v neprospěch obviněného, zejména nebylo porušeno jeho právo na obhajobu. Konstatoval, že okresní soud provedl velmi pečlivé a obsáhlé dokazování, které přispělo ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro dokazování. Krajský soud tak v postupu soudu okresního neshledal žádné pochybnosti, a zcela se ztotožnil s hodnocením důkazů.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. L. prostřednictvím své obhájkyně obsáhlé dovolání (26 stran) opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., maje za to, že nebylo soudem spolehlivě zjištěno jeho zavinění ve vztahu ke skutku, a následně tedy nebyla učiněna ani správná kvalifikace posouzeného skutku, resp. byl nedostatečně zjištěn skutkový stav a z tohoto důvodu nemohl být skutek správně podřazen pod skutkovou podstatu §215a tr. zák.
K dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný uvedl, že má za to, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti při hlavním líčení, neboť výslech poškozené – jeho manželky – probíhal odděleně, kdy se musel vzdálit ze soudní síně, a dále, že pro jednání v jeho nepřítomnosti nebyly splněny zákonné podmínky. Obsah mluveného předtím, než obviněný musel opustit jednací síň, není dle dovolatele řádně zachycen v protokolu, a je tedy nutné vycházet z obsahu zvukového záznamu pořízeného v hlavním líčení. Uvedl, že „nebylo zaprotokolováno vše a některé věty jsou v protokolu zkresleny“. „V řízení nebylo zjištěno nic, na základě čeho by bylo možné v době výslechu poškozené usuzovat na to, že by jí mělo ze strany jejího manžela – obžalovaného – hrozit jakékoliv nebezpečí“, neboť poškozená s obviněným komunikovala bez problémů, a to i mimo soudní síň. Sama poškozená nikdy o výslech bez přítomnosti obviněného nežádala, její vyjádření bylo učiněno až po intervenci předsedy senátu. Obviněný poukázal na to, že v dalších jednacích dnech už byl výpovědi poškozené přítomen a nic nenasvědčovalo tomu, že by mohly být splněny zákonné podmínky pro oddělený výslech poškozené. Taktéž uvedl, že nikdy v celém řízení (ani v přípravném) nebyl proveden žádný důkaz na podporu užití §55 odst. 2 tr. ř. maje za to, že byl postupem soudu omezen na svých obhajovacích právech, neboť „nemohl sledovat bezprostřední reakce manželky a na tyto reagovat buď sám, či prostřednictvím obhájce“.
Obviněný dále uplatnil dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že nalézací i odvolací soud nesprávně hodnotily výpovědi poškozené a svědků, neboť vyzdvihovaly výpovědi bývalých spolupracovníků poškozené a jejích známých či příbuzných, ačkoliv k nim měly uplatnit přinejmenším stejný postoj jako k sousedům a dalším svědkům vypovídajících v jeho prospěch. Dále popsal společné soužití s poškozenou, především poukazoval na nestandardní chování poškozené a její osobnost, kterou vykreslil jako velmi nevyrovnanou, na její nezájem o domácnost a děti, sklony k užívání nepřiměřeného množství alkoholu a sklony k hysterii a dramatičnosti. Popsal skutkové okolnosti, které vedly k zahájení jeho trestního stíhání, a následně podrobil kritice skutkové závěry nalézacího soudu. Uvedl, že pro vyjasnění skutečností týkajících se údajného násilí páchaném na poškozené navrhoval v odvolání, aby bylo dokazování doplněno o výslech MUDr. J. B., nicméně odvolací soud se tímto návrhem vůbec nezabýval. Má proto za to, že se jedná o opomenutý důkaz a porušení jeho práva na obhajobu a spravedlivý proces, neboť odvolací soud se o návrhu ani nezmínil (č. l. 8 dovolání). Stejně tak uvedl i další případy, kdy navrhoval doplnění dokazování na podporu své obhajoby, ale tato byla odvolacím soudem zcela opomenuta (č. l. 9, 10, 22 dovolání). V dovolání dále detailně rozebral výpovědi poškozené, obviněného i svědků. Výpověď poškozené označil za nevěrohodnou, s tím, že poškozená mnohokrát uvedla nepravdy, a poukázal na rozpory v jejích tvrzeních při výpovědi učiněné dne 21. 1. 2008 (bez přítomnosti obviněného) a dne 25. 1. 2008, kdy odpovídala zejména na dotazy obhájců obviněného. Stejně tak podrobil rozboru výpověď poškozené ze dne 11. 3. 2008, v níž odpovídala především na jeho dotazy. Dále zpochybnil věrohodnost některých výpovědí svědků. Vyjádřil se především k výpovědi dcery M. L., z níž jednoznačně vyplynulo, že „napadání bylo vzájemné, kdy iniciativa vycházela ze strany poškozené“ a „nelze tedy v žádném případě hovořit o tom, že by se jednalo o trestný čin týrání osoby žijící ve společné domácnosti“. Obviněný též odkázal na znalecký posudek a uvedl, že znalec nevyloučil, na konkrétní dotaz, že poškozená mohla i lhát, stejně jako, že uvedl dvě naprosto protichůdná tvrzení týkající se skutečnosti, zda poškozená vykazovala symptomy týrané osoby (č. l. 22 dovolání). Věrohodnost výpovědi poškozené byla oslabena i výpovědí MUDr. R. J., která uvedla i tvrzení nezletilé dcery. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že poškozená si sama celou konstrukci obvinění nevymyslela, ale byla k tomu navedena třetí osobou, za kterou označil současného manžela poškozené P. K.
Dále obviněný uvedl, že zmíněné námitky uplatnil již v odvolání, ale odvolací soud se s nimi nevypořádal, čímž bylo zasaženo právo obviněného na obhajobu a spravedlivý proces. Skutkový stav věci tak nebyl řádně zjištěn, resp. neodpovídá dle obviněného provedenému dokazování, ani správně zjištěn být nemohl a z provedeného dokazování nelze dovodit, zda a do jaké míry byly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu podle §215a tr. zák. Z odůvodnění rozhodnutí obou stupňů nelze dovodit, na jakém skutkovém základě odvolací soud dospěl k tomu, že po právní stránce se dopustil trestného činu. I přes rozsáhlé dokazování, byly obecnými soudy některé důkazy podceněny a na konkrétní námitky nebylo odvolacím soudem dostatečně reagováno. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že pokud bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a na obhajobu (zejména z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu a s ohledem na opomenuté důkazy), nelze nesprávné zjištění skutkového stavu striktně oddělovat od nesprávné kvalifikace skutku, jelikož „tyto dvě kategorie se jeví být v podstatě neoddělitelné, protože každé skutkové zjištění má totiž bezpochyby vliv na právní posouzení skutku“.
Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 23 To 258/2009, zrušil, stejně jako i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2008, č. j. 4 T 187/2007.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že obviněným namítané porušení §55 odst. 2 tr. ř. se týká výslechu svědka, jehož totožnost má zůstat utajena, a pro daný případ je použít nelze. Výslechy poškozené učiněné ve dnech 21. a 25. 1. 2008 byly provedeny za podmínek §209 odst. 1, věta druhá tr. ř, neboť poškozená uvedla, že se bojí před obviněným vypovídat. Po celou dobu výslechu byla přítomna obhájkyně obviněného a u výslechu 25. 1. 2008 dokonce i další jeho obhájce. S obsahem výpovědí byl obviněný seznámen v rámci postupu podle §209 odst. 1, věta třetí tr. ř., byla mu dána možnost se podle §214 tr. ř. k její výpovědi vyjádřit a v rámci pokračování ve výslechu u hlavního líčení dne 11. 3. 2008 jí klást otázky. I když skutečnost, že poslední část výslechu poškozené byla konána za přítomnosti obviněného, poněkud zpochybnila důvodnost obou předchozích výslechů poškozené v nepřítomnosti obviněného, nutno připustit, že poškozená svou obavu z obviněného vyjádřila a nebyl důvod tomuto vyjádření nevěřit, zejména s ohledem na povahu trestného činu z něhož byl obviněný obviněn. Státní zástupce v této části označil dovolání za zjevně neopodstatněné.
Státní zástupce též nepřisvědčil uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že obviněný toliko obsáhle polemizuje se závěry soudu o věrohodnosti poškozené a namítá vadná hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Skutkovými zjištěními učiněnými soudy nižších stupňů je však dovolací soud vázán. Státní zástupce neshledal žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Uvedl, že je zcela nepochybné, že soužití obviněného a poškozené nebylo bezproblémové, a že jednání poškozené bylo v mnoha směrech značně nestandardní, to však obviněného neospravedlňuje k jednání, kterým byl uznán vinným.V této části tak bylo dle státního zástupce dovolání podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného P. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 23 To 258/2009, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným P. L. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obžalovaného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž došlo též k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces. Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny má každý právo mimo jiné na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, což je nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každému, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, musí být poskytnuta možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne.
Námitky, které obviněný v dovolání uplatnil ve vztahu k uvedenému dovolacímu důvodu je třeba považovat za formálně právně relevantní. Nejvyšší soud však shledal, že jde o argumentaci zjevně neopodstatněnou.
Obviněný namítá, že ustanovení o jeho přítomnosti při hlavním líčení bylo porušeno tím, že výslech poškozené, jeho manželky, probíhal odděleně, resp. že obviněný se musel v době, kdy její výslech probíhal, vzdálit ze soudní síně, čímž mu bylo znemožněno, aby mohl bezprostředně reagovat na výslech poškozené a klást jí otázky. Obviněný uvedl, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro užití §55 odst. 2 tr. ř.
Ustanovení §55 odst. 2 tr. ř. se týká institutu tzv. utajovaného svědka. Zajišťuje utajení totožnosti a podoby svědka a také jeho osobních údajů. Utajením se rozumí opatření směřující k tomu, aby se o těchto skutečnostech nedozvěděly nepovolané osoby, tj. jiné osoby než orgány činné v trestním řízení zejména působící v trestní věci, ve které byl takový svědek vyslechnut. Toto ustanovení však na daný případ nedopadá. Výslech poškozené, manželky obviněného, byl učiněn v souladu s ustanovením §209 odst. 1 tr. ř.
Smyslem ustanovení §209 odst. 1 tr. ř. je, aby výpověď svědka a tím i její důkazní hodnota nebyla nepříznivě ovlivněna jednak předchozím průběhem hlavního líčení (věta první) a jednak osobou obžalovaného nebo hrozbou vážného nebezpečí (věta druhá a čtvrtá). Zároveň se obžalovanému zachovává právo na obhajobu, byl-li po dobu výslechu svědka vykázán z jednací síně (věta třetí). Opatření podle věty druhé učiní předseda senátu jen tehdy, jestliže jde o svědka, u něhož je důvodná obava, že v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, anebo o svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké hrozí z podaného svědectví újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí. V praxi půjde často zároveň o svědky, jejichž výpověď má důležitý význam a je nenahraditelná jinými důkazy. U jiných svědků nelze postupovat podle věty druhé ustanovení §209 odst. 1 tr. ř.
Otázku, zda u svědka je obava, že v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, nutno posoudit podle konkrétních okolností projednávaného případu, zejména s přihlédnutím k charakteru trestného činu, který je předmětem trestního stíhání, k osobním vlastnostem obžalovaného, k osobě svědka a jeho vztahu k obžalovanému a k charakteru skutečností, o nichž má svědek vypovídat (TR NS 8/2004-T 722). Takovým svědkem pak může být osoba, které obžalovaný vyhrožoval mstou, pokud bude svědčit, dále osoba, která má z jiných důvodů strach z obžalovaného (např. dítě jím dlouhodobě týrané, znásilněná žena), osoba citově nebo jinak závislá na obžalovaném, apod. Obava, že svědek nevypoví pravdu v přítomnosti obžalovaného, musí být reálná (srov. ÚS 148/1997), ovšem nelze spoléhat jen na to, že ji takový svědek sám projeví (viz. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2008, str. 1663, 1664).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je naplněn tehdy, pokud soud v hlavním líčení, které jinak probíhalo v přítomnosti obžalovaného, provedl výslech svědka tak, že podle §209 odst. 1, věta druhá tr. ř. vykázal obžalovaného z jednací síně, avšak poté ho v rozporu s ustanovením §209 odst. 1, věta třetí tr. ř. neseznámil s obsahem učiněné svědecké výpovědi, neumožnil mu vyjádřit se k ní, ani klást svědkovi otázky (TR NS 8/2004-T 722) (viz. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2008, str. 2086).
Z obsahu spisu vyplývá, že předseda senátu aplikoval postup dle §209 odst. 1 tr. ř. při výslechu svědkyně, manželky obviněného, poté co tato projevila obavy z výpovědi v přítomnosti obviněného, jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení konaném dne 21. 1. 2008 (č. l. 539). Dle protokolu byla svědkyně náležitě poučena dle §97, §99, §100 a §101 odst. 1, 2 tr. ř. Uvedla, že ve věci vypovídat nechce, neboť již vše řekla. Následně byla opětovně poučena ve smyslu §100 tr. ř. o svém právu odepřít výpověď. Svědkyně poté uvedla, že se k věci vyjádří, pokud obžalovaný opustí jednací síň (č. l. 538). K dotazu předsedy senátu svědkyně uvedla, že má obavu vypovídat před svým manželem, aby se jí nějak třeba nemstil. Následně byl obžalovaný P. L. vyzván k opuštění jednací síně a výslech svědkyně byl proveden v jeho nepřítomnosti. Během výslechu byla v soudní síni přítomna právní zástupkyně obviněného, která svědkyni kladla otázky. Z protokolu o hlavním líčení konaném dne 25. 1. 2008 se podává, že státní zástupkyně poté, co byl zopakován dosavadní průběh hlavního líčení, navrhla, aby bylo nadále pokračováno ve výslechu svědkyně bez účasti obviněného. K námitce obhájce obviněného svědkyně sdělila k dotazu předsedy senátu, že i nadále má strach reagovat na případné dotazy v přítomnosti obviněného (č. l. 554). Následně byl obviněný vyzván k opuštění soudní síně a bylo pokračováno ve výpovědi svědkyně. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 25. 1. 2008 se též podává, že výslechu svědkyně byla přítomna právní zástupkyně obviněného a taktéž jeho další právní zástupce, kteří svědkyni kladly otázky. Z č. l. 582 spisu se podává, že následně byly protokoly o hlavním líčení zaslány obhájkyni obviněného. Ve výslechu svědkyně bylo pokračováno v hlavním líčení dne 11. 3. 2008 a to již za přítomnosti obviněného. Předseda senátu jej upozornil na to, že má možnost vyjádřit se k výpovědi svědkyně a klást jí takové dotazy, které případně zatím nejsou součástí protokolu o hlavním líčení (č. l. 585). Následně měl obviněný možnost klást svědkyni otázky.
Z uvedeného vyplývá, že předseda senátu přistoupil k výslechu svědkyně v nepřítomnosti obviněného poté, co shledal její obavu vypovídat v přítomnosti obviněného oprávněnou. S ohledem na skutečnost, že obviněný byl obviněn z trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě a taktéž z trestného činu znásilnění, byla obava svědkyně a poškozené v jedné osobě, přirozená. Taktéž nelze přehlédnout skutečnost, že obviněný a svědkyně byli v době konání hlavního líčení manželé, resp. jejich manželství trvalo a svědkyně se chtěla nechat rozvést. V daném případě jsou spekulace o tom, zda byla svědkyně mimo soudní síň s obviněným v kontaktu, při kterém žádné obavy neprojevovala, nerelevantní. Svědkyně projevila svou obavu vypovídat v přítomnosti obviněného u hlavního líčení a nebyl důvod, s ohledem na povahu trestných činů, z nichž byl obviněný obviněn, této obavě nevěřit. Obviněný byl s obsahem její svědecké výpovědi seznámen postupem podle §219 odst. 1, věta třetí tr. ř. a dle §214 tr. ř. mu byla dána možnost se k výpovědi svědkyně vyjádřit. Obviněný navíc porušení těchto ustanovení ani nenamítá. V rámci hlavního líčení dne 11. 3. 2008 měl pak obviněný možnost klást svědkyni otázky. Skutečnost, že výpověď svědkyně dne 11. 3. 2008 proběhla v přítomnosti obviněného, se může zdát rozporná, nicméně je třeba vzít v úvahu, že aplikace postupu podle §209 odst. 1 tr. ř. je především odvislá od obav, že svědek nebude vypovídat ve věci pravdivě, či že nebude vypovídat vůbec. Pokud svědkyně v rámci závěrečné fáze výpovědi již sama neiniciovala postup podle §209 odst. 1 tr. ř. a během výpovědi reagovala na dotazy obviněného, nebyl již nadále k postupu podle §209 odst. 1 tr. ř. dán důvod.
Nejvyšší soud neshledal žádné pochybení soudu při aplikaci postupu dle §209 odst. 1 tr. ř., ani porušení jiných procesních práv obviněného. Z těchto důvodů shledal Nejvyšší soud v této části dovolání obviněného P. L. zjevně neopodstatněným.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Skutková východiska námitek obviněného se od těchto stabilizovaných skutkových zjištěních zásadně odlišují. Výhrady obviněného ve skutečnosti směřují nikoli proti právnímu posouzení skutku, nýbrž proti skutku jako takovému. Jelikož je dovolací soud v rámci řízení o dovolání vázán skutkovými zjištěními, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, nelze z tohoto důvodu brát zřetel na námitky obviněného, jimiž vytýká soudu vadná skutková zjištění (a implicitně tedy i neúplné důkazní řízení a nesprávné hodnocení důkazů), maje za to, že soud nesprávně vyhodnotil svědecké výpovědi a další důkazy. Namítá-li tedy obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., činí způsobem neregulérním, neboť na místo námitek zakotvených ve stabilizovaných skutkových zjištěních vyjádřených v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, prosazuje vlastní skutkovou verzi událostí a vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedenému šetření a následnému dokazování.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy obviněným ve skutečnosti spatřován v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., tzn. že ve zmíněném směru dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Vzhledem k výše rozvedeným teoretickým východiskům nelze naznačené námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit.
Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Českých Budějovicích, která se stala podkladem napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy.
Z výše uvedených důvodů shledal Nejvyšší soud dovolání obviněného v této části nedůvodným, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody a závěry ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného P. L. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a