ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.8.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 8/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. února 2010 dovolání obviněné D. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 4 To 177/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 22/2007, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 4 To 177/2009, zrušuje v celém rozsahu.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 23. 2. 2009, sp. zn. 19 T 22/2007, byla obviněná D. H. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona, jehož se dopustila tím, že jako provozovatelka realitní kanceláře a obviněný M. H. jako její zaměstnanec v postavení ředitele realitní kanceláře
1)v O., poté co obdrželi dne 27. 4. 2005 20.000,- Kč, dne 21. 6. 2005 130.000,- Kč v hotovosti a dne 24. 6. 2005 696.000,- Kč na účet u GE Money Bank, a.s., Opava, kterým oba disponovali, t.j. celkem částku 846.500,- Kč jako kupní cenu z prodeje bytové jednotky s příslušenstvím v domě na ulici S. v O. manželů M. a Š. O. dle kupní smlouvy uzavřené následně dne 12. 7. 2005, kteroužto peněžní částku měli podle dohody použít na obstarání dvou bytů pro M. O. a K. O., použili do 8. 7. 2005 z této částky nejméně 399.210,- Kč na jiné účely a způsobili tak M. a Š. O. škodu ve výši 399.210,- Kč,
2)v O., poté co dne 14. 9. 2005 obdrželi na účet vedený u GE Money Bank, a.s., Opava, kterým oba disponovali, částku 968.796,- Kč jako část kupní ceny za prodej bytové jednotky v budově v katastrálním území O. – P. z kupní smlouvy ze dne 6. 9. 2005 uzavřené prodávajícími O. H. a J. H., kteroužto částku měli podle písemné dohody ze dne 8. 9. 2005 prodávajícím také vyplatit, dne 19. 9. 2005 však uhradili O. H. jen částku 450.898,- Kč a zbytek, t.j. 419.398,- Kč použili do 30. 9. 2005 k jiným účelům a způsobili tak J. H., nyní U., škodu ve výši 419.398,- Kč.
Obviněná D. H. byla za tento trestný čin odsouzena podle §248 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.
Podle §59 odst. 1, §60a odst. 3 tr. zákona bylo oběma obviněným uloženo, aby v průběhu stanovené zkušební doby podle svých sil nahradili poškozené J. U. škodu, kterou jí trestným činem způsobili.
Podle §229 odst. 1 tr. řádu byli poškození M. O. a Š. O., oba bytem O., R., odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná D. H. v zákonné osmidenní lhůtě odvolání. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. 8. 2009 sp. zn. 4 To 177/2009, z podnětu podaného odvolání podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a za podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. řádu sám nově rozhodl tak, že obviněnou D. H. uznal vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona, kterého se dopustila tím, že jako provozovatelka realitní kanceláře na základě živnostenského listu vydaného Magistrátem města Opavy, Obecním živnostenským úřadem, ze dne 11. 10. 2004, společně s již odsouzeným M. H., zaměstnancem realitní kanceláře v postavení ředitele
1)v O., poté co obdrželi dne 27. 4. 2005 20.000,- Kč, dne 21. 6. 2005 130.000,- Kč v hotovosti a dne 24. 6. 2005 696.000,- Kč na účet u GE Money Bank, a.s., Opava, kterým oba disponovali, t.j. celkem částku 846.500,- Kč jako kupní cenu z prodeje bytové jednotky s příslušenstvím v domě na ulici S. v O. manželů M. a Š. O. dle kupní smlouvy uzavřené následně dne 12. 7. 2005, kteroužto peněžní částku měli podle dohody použít na obstarání dvou bytů pro M. O. a K. O., použili z této částky nejméně 399.210,- Kč na jiné účely a způsobili tak M. a Š.O. škodu ve výši 399.210,- Kč,
2)v O., poté co dne 14. 9. 2005 obdrželi na účet vedený u GE Money Bank, a.s., Opava, kterým oba disponovali, částku 968.796,- Kč jako část kupní ceny za prodej bytové jednotky v budově v katastrálním území O. – P. z kupní smlouvy ze dne 6. 9. 2005 uzavřené prodávajícími O. H. a J. H., kteroužto částku měli podle písemné dohody ze dne 8. 9. 2005 prodávajícím také vyplatit, dne 19. 9. 2005 však uhradili O. H. jen částku 450.898,- Kč a zbytek, t.j. 419.398,- Kč použili k jiným účelům a způsobili tak J. H., nyní U., škodu ve výši 419.398,- Kč.
Obviněná D. H. byla za tento trestný čin odsouzena podle §248 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.
Podle §229 odst. 1 tr. řádu byli poškození M. O. a Š. O., oba bytem O., R., odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněná D. H. podala prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě stanovené podle §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 4 To 177/2009 dovolání, kterým napadala výrok o vině pod bodem 2) tohoto rozsudku s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Výslovně uvedla, že do ostatních výroků rozsudku dovolání podáno není.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka uvedla, že skutek, tak jak je v napadeném výroku rozsudku odvolacího soudu popsán, nenaplňuje s přihlédnutím k provedeným důkazům skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona, a to jak po subjektivní tak po objektivní stránce. Podle jejího názoru nebyla vyvrácena její obhajoba v tom směru, že celou peněžní částku určenou pro J. H. na vyplacení kupní ceny za prodej bytu použil bez jejího vědomí spoluobviněný M. H. na koupi jiného bytu, přičemž jmenovaný sám tuto skutečnost opakovaně potvrdil.
Dovolatelka rovněž zpochybnila právní kvalifikaci skutku pod bodem 2) výroku napadeného rozsudku, když její jednání nemělo být právně kvalifikováno jako pokračující trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona, protože pro skutek popsaný pod bodem 2) výroku odsuzujícího rozsudku bylo proti ní zahájeno trestní stíhání dne 23. 6. 2006 a skutku uvedeného pod bodem 1) výroku téhož rozsudku se měla dopustit dle obžaloby v době od 27. 4. 2005 do 10. 11. 2006, dokonat jej tedy měla až v listopadu 2006. Není tedy dle jejího názoru dána časová souvislost mezi spácháním obou dílčích skutků, neboť není zřejmé, kdy si měla svěřené peníze v obou případech přisvojit; formálně tedy mohlo jít nanejvýš o dva samostatné trestné činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zákona.
V petitu svého dovolání obviněná D. H. navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil v napadených výrocích označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a aby tomuto soudu přikázal, věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Námitku dovolatelky vztahující se k bodu 1) výroku o vině považuje za irelevantní, neboť jde o námitku, kterou obviněná opřela o jiná skutková zjištění, než které v řízení učinily soudy obou stupňů, nadto námitka tohoto druhu neodpovídá žádnému ze zákonných dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Naopak za relevantní z hlediska naplnění dovolacího důvodu v intencích ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však pokládá výhradu dovolatelky ve vztahu k užité právní kvalifikaci jejího jednání coby pokračujícího trestného činu zpronevěry. V této části označil podané dovolání za opodstatněné s tím, že pro hmotně právní závěr odvolacího soudu o pokračování v trestném činu podle §89 odst. 3 tr. zákona, nebyla soudy učiněna potřebná skutková zjištění pro existenci tohoto vztahu mezi oběma dílčími útoky. Z tohoto důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a aby tomuto soudu věc přikázal, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vyslovil též souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky učinil své rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu České republiky rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opřela, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V posuzovaném případě sice dovolatelka výslovně uvedla, že svůj mimořádný opravný prostředek směřuje pouze proti výroku o vině pod bodem 2), nicméně v odůvodnění svého dovolání vznesla i námitky vztahující se k bodu 1) tohoto výroku o vině. Tyto námitky svým charakterem však nelze označit za slučitelné s použitým dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadají hodnocení provedených důkazů po skutkové stránce a směřují tak proti samotnému skutkovému zjištění soudu. Pokud by se tedy podané dovolání omezilo pouze na námitky uvedené v této části, muselo by být Nejvyšším soudem odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako dovolání podané z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.
Pokud jde o tu část dovolání, ve kterém obviněná vznesla námitku proti právní kvalifikaci jejího jednání odvolacím soudem jako pokračujícího trestného činu zpronevěry, bylo dovolání shledáno jako odpovídající použitému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť se skutečně jedná o námitku směřující proti právnímu posouzení skutku. Nejvyšší soud shledal tuto námitku obviněné opodstatněnou.
Podle ustanovení §89 odst. 3 tr. zákona se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Aby soud mohl vyslovit závěr, že se jedná o pokračování v trestném činu, musí mít výše uvedené zákonné předpoklady oporu v náležitých skutkových zjištěních.
Podmínku blízké časové souvislosti mezi jednotlivými dílčími útoky zřejmě nelze přesně ohraničit stanovením přesného časového údaje kdy tento stav ještě existuje a kdy již nikoli, avšak logickým výkladem pojmu samotného není pochyb o tom že se má jednat o časovou souvislost bez výraznější časové diskontinuity, když půjde zpravidla o odstup mezi dílčími útoky v řádu několika dnů či týdnů. Mezníkem, který ukončuje pokračování v trestném činu, pokud nebylo ukončeno již dříve, je vždy sdělení obvinění (zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. řádu) pro skutek, ve kterém je spatřován pokračující trestný čin, přičemž rozhodujícím je okamžik, kdy bylo sdělení usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. řádu obviněnému doručeno. Tvrzenému dovolacímu důvodu odpovídá argumentace dovolatelky v tom rozsahu, v jakém s odkazem na ustanovení §12 odst. 11 tr. řádu zpochybňuje posouzení dílčích skutků jako pokračující trestný čin. Byť je citované ustanovení procesního charakteru, vytváří nezbytnou podmínku pro správnou hmotně právní kvalifikaci, jejíž existence je již přezkoumatelná s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Okresní soud v Opavě vymezil ve svém rozhodnutí, že skutku, jež je popsán pod bodem 1) výroku jeho rozsudku, se obviněná měla dopustit v období od 27. 4. 2005 do 8. 7. 2005. Tento časový údaj však Krajský soud v Ostravě svým rozhodnutím neakceptoval s odůvodněním, že uvedený závěr není náležitě podložen důkazy, nadto vyslovil právní názor, že pro závěr o spáchání trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zákona není nutné na den přesné označení doby neoprávněné dispozice pachatele se svěřenou věcí. Při respektování tohoto názoru se však skutkový stav věci ve vztahu k předmětnému dílčímu skutku dostal do situace, kdy okamžik spáchání trestné činnosti obviněnou nebyl časově nikterak vymezen. Pokud z výpovědi svědkyně K. Ch., jíž soudy stupňů hodnotily jako věrohodnou a nikterak ji nezpochybňovaly, vyplývá, že požadavek na vrácení peněz vznesla až v listopadu 2006. Nelze vyloučit, že k trestněprávně relevantnímu jednání obviněné došlo až po datu 23. 6. 2006, kdy bylo proti ní zahájeno trestní stíhání pro skutek popsaný pod bodem 2) výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Za této situace je pak nutno přisvědčit uplatněné námitce dovolatelky, že pro hmotně právní závěr Krajského soudu v Ostravě o vztahu pokračování mezi oběma dílčími útoky v intencích §89 odst. 3 tr. zákona dosud nebyla učiněna všechna potřebná skutková zjištění a nelze tak vyloučit závěr, že jednání obviněné by mohlo být posouzeno jako dva trestné činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zákona.
Nejvyšší soud po výše konstatovaných zjištěních postupoval podle §265k odst. 1 tr. řádu tak, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 4 To 177/2009, zrušil v celém rozsahu. Nejvyšší soud podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. řádu Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, neboť v daném případě je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem druhého stupně. V tomto novém řízení se bude muset soud v intencích právního názoru Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 tr. řádu) věcí znovu zabývat, a to z hlediska naplnění či nenaplnění podmínek uvedených v ustanovení §89 odst. 3 tr. zákona k posouzení jednání obviněné jako pokračujícího trestného činu na základě přesných a nezpochybnitelných skutkových zjištění. V souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého nového rozhodnutí náležitě vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a jaké skutkové a právní závěry na tomto základě dovodil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. února 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á