ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.99.2009.2
sp. zn. 4 Tz 99/2009-I
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2010 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. Ř., proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava, ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 4 VZv 5/2003 a usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava, ze dne 1. 7. 2004, sp. zn. 4 VZv 5/2003 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocnými usneseními státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava, ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 4 VZv 5/2003 a ze dne 1. 7. 2004, sp. zn. 4 VZv 5/2003 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c), §160 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného J. Ř.
Napadená usnesení se zrušují v celém rozsahu.
Současně se zrušuje usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ostrava, ze dne 24. 9. 2003, ČTS: OKFK-305/6-2003 a usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ostrava, ze dne 7. 6. 2004, ČTS: OKFK-16/6-2004.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 28 T 1/2006, a to v části týkající se obviněného J. Ř.
Státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava, se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ostrava, ze dne 24. 9. 2003, ČTS: OKFK-305/6-2003, bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného J. Ř. pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 4 zák. č. 40/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, (dále jen tr. zák.) spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v době od měsíce listopadu 1999 do ledna 2002 v Olomouci i jinde jako jednatel společnosti OMEGA INVEST GROUP, spol. s r.o., se sídlem Olomouc, tř. Kosmonautů 1151/6, společně s dalším jednatelem společnosti JUDr. V. B. nakupovali, skladovali, vyskladňovali a dále prodávali motorovou naftu nezjištěného původu, kdy legálnost jejího nabytí zastírali falešnými fakturami dodavatele PARAMO, a.s., se sídlem Pardubice, Přerovská 560, a to fakturami za rok 1999, 2000, 2001 a 2002, jejichž čísla a data vystavení jsou podrobně specifikovány v předmětném usnesení o zahájení trestního stíhání, a dále dodavatele Ing. P. H.-T., D., V. L., fakturu č. 142000 ze dne 15. 3. 2000, když tímto měli porušit ustanovení §24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu, dále ustanovení §14 odst. 4 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty a ustanovení §3 odst. 3 zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, v tehdy platných zněních, čímž měli způsobit zkrácení daně z příjmu právnických osob o částku 41.838.640,- Kč, daně z přidané hodnoty o částku 44.790.869,- Kč a spotřební daně o částku 64.492.656,- Kč a tím měli způsobit škodu českému státu ve výši celkem 151.119.165,- Kč.
Obviněný J. Ř. napadl výše uvedené usnesení včas podanou stížností, kterou státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava, usnesením ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 4 VZv 5/2003, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Následně bylo usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ostrava, ze dne 7. 6. 2004, ČTS: OKFK-16/6-2004, podle §160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného J. Ř. pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v průběhu měsíce listopadu 2000 v Olomouci a jinde, jako jednatel společnosti OMEGA INVEST GROUP, spol. s r.o., se sídlem Olomouc, tř. Kosmonautů 1151/6, nakupoval, skladoval, vyskladňoval a dále prodával motorovou naftu nezjištěného původu, kdy legálnost jejího nabytí zastíral falešnými fakturami dodavatele TRUMF, spol. s r.o., se sídlem Praha 6, ul. Bazovského 1230, a to fakturami podrobně specifikovanými v předmětném usnesení o zahájení trestního stíhání, když tímto měl porušit ustanovení §24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu, dále ustanovení §14 odst. 4 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty a ustanovení §3 odst. 3 zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, v tehdy platných zněních, čímž se měl dopustit zkrácení daní v celkové výši nejméně 1.800.000,- Kč, čímž měl způsobit škodu českému státu v uvedené výši.
Uvedené usnesení obviněný rovněž napadl včas podanou stížností, kterou státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava, usnesením ze dne 1. 7. 2004, sp. zn. 4 VZv 5/2003, také podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Dosud nepravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 28 T 1/2006, byli poté obviněný J. Ř. a obviněný P. V. uznáni vinnými ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., za což byli oba obviněný odsouzeni podle §148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8,5 let nepodmíněně, podle §39a odst. 3 tr. zák. byli pro výkon uloženého trestu zařazeni do věznice s ostrahou a podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. jim byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající jednak v zákazu podnikání v oboru nákup, prodej a skladování paliv a maziv včetně jejich dovozu, dále v oboru provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy a dále v oboru obchodní činnosti v rozsahu koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, jakož i v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech v oboru nákup, prodej a skladování paliv a maziv včetně jejich dovozu, dále v oboru provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy a dále v oboru obchodní činnosti v rozsahu koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej nebo jejich zastupování na základě plné moci, na dobu 8 let.
Proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava, ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 4 VZv 5/2003 a proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava, ze dne 1. 7. 2004, sp. zn. 4 VZv 5/2003, podala ministryně spravedlnosti České republiky společnou stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. Ř. Vytkla v ní, že napadenými usneseními a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c), §160 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného J. Ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti namítla, že trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby je trestným činem úmyslným, kdy v popisu skutku musí být uvedena i subjektivní stránka trestného činu, tedy zavinění, jakož i zákonné znaky náležející tomuto trestnému činu. Popis skutku pak rovněž musí obsahovat uvedení úmyslu pachatele, neboť úmysl je zákonným znakem stíhaného trestného činu. Zavinění ve formě úmyslu se pak musí vztahovat i na to, že je daň zkracována. Ze samotného popisu skutku tudíž musí být jasná některá forma úmyslného zavinění uvedená v ustanovení §4 tr. zák. Nic takového však ani jedno z předmětných usnesení o zahájení trestního stíhání neobsahuje, popis všech zákonných znaků trestného činu v obou případech zcela absentuje. Policejní orgán sice obviněnému klade za vinu jednání vedoucí ke zkrácení daně, ale neklade mu za vinu, že motivací popisovaného jednání byl úmysl zkrátit daň, což je zákonný znak skutkové podstaty trestného činu podle §148 tr. zák. Podle ministryně spravedlnosti proto předmětný skutek tak, jak je popsán v usneseních o zahájení trestního stíhání, nevykazuje vůbec zákonné znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák., natož jeho kvalifikované skutkové podstaty. Dle ministryně spravedlnosti policejní orgán v usnesení ze dne 24. 9. 2003, ČTS: OKFK-305/6-2003, vyčíslil zkrácení jednotlivých daní, ale neuvedl množství a druh ropných produktů. Nelze proto vůbec zjistit, jak policejní orgán došel k uváděné výši zkrácených daní a není ani zřejmé, jaké jednání je přesně obviněnému kladeno za vinu. K usnesení policejního orgánu ze dne 7. 6. 2004, ČTS: OKFK-16/6-2004, ministryně spravedlnosti navíc uvedla, že policejní orgán nejasně formuloval výrok daného usnesení, neboť není zřejmé, v jaké konkrétní výši měl obviněný zkrátit jednotlivé daně. Paušálně je pouze uvedena celková výše zkrácení všech daní, takový postup však neodpovídá charakteru stíhaného trestného činu, jehož skutkovou podstatu je možno naplnit jen zkrácením konkrétní daně, resp. porušením konkrétní daňové povinnosti. Obviněnému tak bylo v konečném důsledku znemožněno vybudovat svoji obhajobu proti obvinění z konkrétního jednání.
Ministryně spravedlnosti je na základě výše uvedených skutečností toho názoru, že trestní stíhání obviněného nebylo ani v jednom z uvedených případů zahájeno zákonným způsobem, neboť bylo zahájeno pro skutek, jehož popis nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. Na uvedená pochybení měl státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava, reagovat kasací napadených usnesení policejního orgánu a přikázat policejnímu orgánu, aby ve věcech znovu jednal a rozhodl. Tím však, že státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava, stížnosti obviněného proti příslušným usnesením o zahájení trestního stíhání zamítl, porušil zákon v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) a §160 odst. 1 tr. ř.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava, ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 4 VZv 5/2003 a usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava, ze dne 1. 7. 2004, sp. zn. 4 VZv 5/2003 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. Ř. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadená usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, současně aby zrušil usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ostrava, ze dne 24. 9. 2003, ČTS: OKFK-305/6-2003 a usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ostrava, ze dne 7. 6. 2004, ČTS: OKFK-16/6-2004 a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava.
Obhájce obviněného J. Ř. i obviněný navrhli stížnosti pro porušení zákona vyhovět.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl též stížnosti pro porušení zákona v celém rozsahu vyhovět.
Vzhledem ke skutečnosti, že v případě obou stížností pro porušení zákona napadených usnesení se jedná o trestnou činnost téhož obviněného, která spolu úzce souvisí a v obou případech byla podána pouze jedna společná stížnost pro porušení zákona, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že bude vhodné z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení konat ohledně obou napadených rozhodnutí společné řízení, a to v souladu s ustanovením §23 odst. 3 tr. ř. z důvodů uvedených v §20 odst. 1 tr. ř. Usnesením ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. 4 Tz 99/2009, proto rozhodl o spojení obou věcí.
Dále Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení §2 odst. 1 tr. ř. nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon.
Podle ustanovení §160 odst. 1 tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2002, nasvědčují-li prověřováním podle §158 zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného, pokud není důvod k postupu podle §159a odst. 2 a 3 nebo §159b odst. 1. Výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku, ze kterého je tato osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován; obviněný musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání označen stejnými údaji, jaké musí být uvedeny o osobě obžalovaného v rozsudku (§120 odst. 2). V odůvodnění usnesení je třeba přesně označit skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání.
Podle ustanovení §148 odst. 1 tr. zák. se trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dopustí ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou jim podobnou povinnou platbu, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem.
Zkrácením má zákon na mysli jakékoli jednání pachatele, v důsledku něhož je jemu jako poplatníkovi vyměřena nižší daň (clo, atd.) nebo k vyměření této povinné platby vůbec nedojde. Jde v podstatě o zvláštní případ podvodu. Uvedený trestný čin je trestným činem úmyslným, přičemž úmysl se musí vztahovat i na to, že daň nebo jiná povinná dávka je zkracována. Nejde přitom o normu s blanketovou dispozicí, proto je třeba omyl pachatele ohledně předpisů o daních (popř. jiných povinných platbách) posuzovat jako omyl skutkový. Z toho plyne, že i subjektivní stránku tohoto trestného činu je třeba prokazovat stejně jako každý jiný znak skutkové podstaty.
Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ostrava, ze dne 24. 9. 2003, ČTS: OKFK-305/6-2003, bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. proti obviněnému J. Ř. zahájeno trestní stíhání pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 4 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit zkráceně tím, že v době od měsíce listopadu 1999 do ledna 2002 v Olomouci i jinde jako jednatel společnosti OMEGA INVEST GROUP, spol. s r.o., společně s dalším jednatelem společnosti JUDr. V. B. nakupovali, skladovali, vyskladňovali a dále prodávali motorovou naftu nezjištěného původu, když legálnost jejího nabytí zastírali falešnými fakturami dodavatele PARAMO, a.s. a dodavatele Ing. P. H.-T.
Následně usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ostrava, ze dne 7. 6. 2004, ČTS: OKFK-16/6-2004, bylo podle §160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. proti obviněnému J. Ř. zahájeno trestní stíhání pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., kterého se měl dopustit zkráceně tím, že v průběhu měsíce listopadu 2000 v Olomouci a jinde, jako jednatel společnosti OMEGA INVEST GROUP, nakupoval, skladoval, vyskladňoval a dále prodával motorovou naftu nezjištěného původu, kdy legálnost jejího nabytí zastíral falešnými fakturami dodavatele TRUMF, spol. s r.o.
Z výroků shora citovaných usnesení o zahájení trestního stíhání vyplývá, že policejní orgán v obou případech klade obviněnému za vinu jednání vedoucí ke zkrácení daně, ale neklade mu za vinu, že se z jeho strany jednalo o jednání úmyslné, tj. že motivací jeho jednání byl úmysl zkrátit daň. Z ustanovení §148 odst. 1 tr. zák., jak již bylo uvedeno výše, přitom jednoznačně vyplývá, že jedním ze zákonných znaků trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby je úmyslné jednání pachatele, kdy jeho úmyslem je daň zkrátit. Jednání pachatele, kde absentuje úmysl zkrátit daň, nemůže vykazovat zákonné znaky daného trestného činu, i kdyby ke zkrácení daně skutečně došlo.
V případě projednávané věci je tedy zřejmé, že skutek tak, jak je popsán v obou předmětných usneseních o zahájení trestního stíhání, nevykazuje zákonné znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení §148 odst. 1 tr. zák.
Otázkou výkladu náležitostí usnesení o zahájení trestního stíhání u úmyslných trestných činů se již několikrát zabývaly Ústavní soud České republiky i Nejvyšší soud České republiky a při své rozhodovací činnosti dospěly k tomu, že v případě úmyslného trestného činu musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání (dříve v záznamu o sdělení obvinění) uvedena i subjektivní stránka trestného činu, tedy zavinění. Ignoroval-li vyšetřovatel v usnesení o zahájení trestního stíhání subjektivní stránku trestného činu, potom toto usnesení postrádá podstatnou náležitost a nelze je považovat za zákonné zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. Právě usnesením o zahájení trestního stíhání podle ustanovení §160 trestního řádu je realizována zásada řádného zákonného procesu uvedená v čl. 8 Listiny základních práv a svobod, takže pokud toto usnesení v projednávané věci nemělo zákonný podklad, došlo tak k porušení citovaného čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (srov. nálezy Ústavního soudu České republiky ze dne 6. 6. 1996, sp. zn. I. ÚS 46/1996 a ze dne 24. 2. 2000, sp. zn. IV. ÚS 582/1999).
Podle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Tato ústavně garantovaná zásada zákonnosti trestního stíhání je jednou ze základních zásad trestního řízení a je zakotvena v ustanovení §2 odst. 1 tr. ř.
Význam zásady zákonnosti trestního stíhání spočívá především v tom, že osobě vystavené trestnímu stíhání poskytuje záruku, že bude stíhána pouze pro čin, který je v zákoně výslovně označen za trestný čin, a že skutkovým důvodem stíhání bude pouze spáchání takového skutku, v němž jsou obsaženy zákonné znaky trestného činu. Přitom je nezbytné, aby v usnesení o zahájení trestního stíhání byly alespoň tvrzeny takové skutečnosti, které odpovídají všem zákonným znakům trestného činu. Z usnesení o zahájení trestního stíhání musí být zřejmé, v jakých konkrétních skutečnostech je spatřováno naplnění všech znaků trestného činu. Na to pak navazuje právo obviněného na obhajobu, jak je stanoveno zejména v §33 odst. 1 tr. ř., čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. b), c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Obviněnému musí být umožněno obhajovat se proti takovému obvinění, z kterého je jasné, jaké konkrétní skutečnosti naplňující znaky trestného činu se mu kladou za vinu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 7 Tz 125/2001).
Na tomto místě je třeba připomenout obecný smysl institutu zahájení trestního stíhání, který je významným prvkem práv ochrany obviněného. Samotné zahájení trestního stíhání je úkonem, který má velmi závažné dopady na osobu obviněného a smyslem tohoto institutu je umožnit obviněnému obhajovat se proti takovému obvinění, ze kterého je jasné, jaké konkrétní skutečnosti naplňující znaky trestného činu jsou mu kladeny za vinu. Obviněný totiž musí mít možnost budovat svou obhajobu vůči konkrétnímu skutkovému ději. Nejde tedy jen o teoretickou otázku popisu skutku a následného zachování jeho totožnosti z pohledu doktrinálního, ale především o interpretaci v intencích práva obviněného na spravedlivý proces, jež je garantováno článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Popis skutku musí být tedy jednoznačně specifikován, přičemž je třeba zdůraznit, že totožnost skutku neznamená, že mezi skutkem uvedeným v usnesení o zahájení trestního stíhání a skutkem popsaným v obžalobě musí být plná shoda. Totožnost skutku je dána při zachování totožnosti jednání a následku, ale i v případě zachování jen totožnosti jednání nebo jen totožnosti následku. Totožnost skutku je zachována jak v případě, kdy některé ze skutečností pojatých původně do souhrnu skutečností charakterizujících jednání nebo následek odpadnou, tak i tehdy, když k takovému souhrnu skutečností přistoupí skutečnosti další, tvořící s původními jedno jednání, popř. následek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. Tzn 12/1994).
Zahájením trestního stíhání je určen nejen předmět trestního řízení, neboť obžalobu je možno podat jen pro skutek, pro nějž bylo trestní stíhání zahájeno (§176 odst. 2 věta první tr. ř.), a soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu - §220 odst. 1 tr. ř., ale zahájení trestního stíhání má rovněž výrazný vliv na výkon oprávnění obhájce obviněného - §165 tr. ř. Pokud by například došlo až po zahájení trestního stíhání ke změně popisu skutku, mohlo by to znamenat při extenzívním výkladu faktické znemožnění realizace práva obviněného na obhajobu, neboť ten by teprve v pozdějších fázích trestního stíhání mohl zjistit, že koncepce jeho obhajoby, s ohledem na změnu popisu skutku, byla nesprávná. Protože následkem se rozumí porušení individuálního objektu trestného činu v jeho konkrétní podobě, tedy konkrétní následek a nikoli určitý typ následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. Tzn 12/94), musí být i ten v popisu skutku jednoznačně specifikován. Jedině tak lze jednoznačně konstatovat jeho zachování v dalších stadiích řízení.
Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodující pro posouzení, zda bylo usnesením zahájeno trestní stíhání obviněného, je popis skutku, proto musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání popsány všechny potřebné znaky trestného činu – objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka a protiprávnost. Důležitým požadavkem popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání je tedy uvedení subjektivní stránky jednání obviněného, tj. zavinění, popř. i pohnutka, důležitý je i následek. Všechny tyto okolnosti by v usnesení o zahájení trestního stíhání měly být vyjádřeny popisem skutkových okolností tak, aby nevzbuzovaly pochybnosti o naplnění těchto základních znaků trestného činu. Uvedené závěry vyplývají i z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 4 Tz 50/2006.
V případě projednávané trestní věci je z obou předmětných usnesení o zahájení trestního stíhání patrná absence základních zákonných znaků stíhaného trestného činu. Policejní orgán klade obviněnému za vinu jednání vedoucí ke zkrácení daně, ale neklade mu za vinu úmysl zkrátit daň, který je zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. Daný trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby je úmyslným trestným činem, tudíž v popisu skutku musí být uvedena i subjektivní stránka trestného činu, tedy zavinění, popřípadě i pohnutka, která charakterizuje trestní stíhání, stejně tak by měl být uveden následek. Všechny tyto okolnosti musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání vyjádřeny popisem skutkových okolností tak, aby nevzbuzovaly pochybnosti o naplnění tohoto základního znaku trestného činu v konkrétním případě. V posuzované trestní věci policejní orgán subjektivní stránku trestného činu zkrácení daně zcela pominul.
Na základě výše uvedených skutečností je možno učinit závěr, že v případě absence zákonem požadovaných náležitostí usnesení o zahájení trestního stíhání s ohledem na ustanovení §2 odst. 1 tr. ř. (nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů) vůbec nenastávají následky zahájení trestního stíhání.
Navíc je třeba dodat, že policejní orgán ve výroku i v odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 24. 9. 2003, ČTS: OKFK-305/6-2003, vyčíslil zkrácení jednotlivých daní, avšak neuvedl přesné množství a druh ropných produktů, které byly předmětem zkrácení daní, neuvedl ani náklady, které měla předmětná společnost s odběry ropných produktů u daně z příjmů právnických osob. Nelze proto s přesností zjistit, jak dospěl k uvedené výši zkrácených daní a co je přesně obviněnému kladeno za vinu, resp. jakým konkrétním jednáním měl obviněný daně zkrátit. Z výroku ani z odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 7. 6. 2004, ČTS: OKFK-16/6-2004, není zřejmé ani to, v jaké konkrétní výši měl obviněný jednotlivé daně zkrátit - je zde pouze vyčíslena celková výše zkrácení všech daní. Skutkovou podstatu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. je však možno naplnit pouze zkrácením konkrétní daně, resp. porušením konkrétní daňové povinnosti.
Lze uzavřít, že z hlediska jednání obviněného je popis skutků obsažených v předmětných usneseních o zahájení trestního stíhání velmi nekonkrétní a absentuje popis zákonných znaků trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. V usneseních o zahájení trestního stíhání tedy nedošlo ke splnění požadavku konkretizace skutku a je v nich pominuta jak subjektivní stránka (popis zavinění), tak i stránka objektivní, tedy popis jednání pachatele a vzniklý následek (tj. jakým konkrétním jednáním měl obviněný jednotlivé konkrétní daně zkrátit a v jaké výši).
Z výše uvedeného je zřejmé, že obě předmětná usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání (tj. usnesení ze dne 24. 9. 2003, ČTS: OKFK-305/6-2003 a usnesení ze dne 7. 6. 2004, ČTS: OKFK-16/6-2004) byla stižena nenapravitelnou vadou přípravného řízení. Povinností příslušného státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava, bylo tedy daná usnesení policejního orgánu zrušit a přikázat policejnímu orgánu, aby věci znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava, však stížností pro porušení zákona napadenými usneseními (tj. usnesením ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 4 VZv 5/2003 a usnesením ze dne 1. 7. 2004, sp. zn. 4 VZv 5/2003) zamítl stížnosti obviněného proti předmětným usnesením policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, aniž by zjistil a napravil výše specifikované vady těchto usnesení, čímž porušil zákon v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §160 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného J. Ř.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocnými usneseními státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava, a to usnesením ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 4 VZv 5/2003 a usnesením ze dne 1. 7. 2004, sp. zn. 4 VZv 5/2003, a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) a §160 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného J. Ř., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadená usnesení zrušil, současně zrušil též usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ostrava, ze dne 24. 9. 2003, ČTS: OKFK-305/6-2003 a usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ostrava, ze dne 7. 6. 2004, ČTS: OKFK-16/6-2004 a dále zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 28 T 1/2006, a to v části týkající se obviněného J. Ř.
Podle ustanovení §270 odst. 1 tr. ř. bylo státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava, v souladu s návrhem uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona a v souladu s návrhem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.).
Nejvyšší soud České republiky nemohl v daném případě podle §269 odst. 2 tr. ř. použít přiměřeně ustanovení §261 tr. ř. ve prospěch obviněného P. V., neboť v jeho případě usnesení o zahájení trestního stíhání obsahuje náležitosti týkající se naplnění znaků subjektivní stránky posuzovaného trestného činu a z větší části i náležitosti týkající se naplnění znaků objektivní stránky posuzovaného trestného činu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. J. P.