ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.1011.2010.1
sp. zn. 5 Tdo 1011/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 9. 2010 o dovolání, které podal obviněný Ing. Bc. Z. K ., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 10 To 23/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 336/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. Bc. Z. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 2 T 336/2007, uznán vinným trestným činem zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále ve zkratce „tr. zák.“), jehož se dopustil tím, že ve dnech 11. 12. 2006 a 14. 12. 2006 v M. B. jako jednatel obchodní společnosti KET-K. Expres Transport, s. r. o., uzavřel jménem této obchodní společnosti kupní smlouvy, kterými převedl z jejího majetku do svého osobního vlastnictví dvě motorová vozidla a další movité věci v celkové hodnotě 409 731,- Kč. Popsaným způsobem si obviněný uhradil svou pohledávku za obchodní společností KET-K. Expres Transport, s. r. o., přičemž si byl vědom toho, že tato obchodní společnost není schopna plnit své splatné závazky a že vzhledem k jejímu hospodářskému stavu zmařil poměrné uspokojení pohledávek věřitelů uvedených ve výroku o vině v citovaném rozsudku, jejichž celková výše dosahovala nejméně 7 074 000,- Kč.
Za uvedený trestný čin byl obviněnému Ing. Bc. Z. K. uložen podle §256a odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu 2 roků. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen též peněžitý trest ve výši 200 000,- Kč, přičemž pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil soud obviněnému podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Postupem podle §229 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o nárocích na náhradu škody, které uplatnili poškození.
Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný Ing. Bc. Z. K. odvoláním, o němž rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 10 To 23/2010, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e) a f), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o trestu a o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud při nezměněném výroku o vině znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §256a odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce „statutárního zástupce“ (správně mělo být uvedeno statutárního orgánu) v obchodních společnostech a družstvech na dobu 2 roků.
Obviněný Ing. Bc. Z. K. podal dne 21. 5. 2010 prostřednictvím svých obhájců proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného soud prvního stupně bez provedení nových důkazů dospěl k závěru o jeho vině trestným činem zvýhodňování věřitele ve smyslu §256a odst. 1 tr. zák., ačkoli ho v předcházejícím řízení tentýž soud zprostil obžaloby. Obviněný považuje zmíněný postup za porušení svých práv na obhajobu a na spravedlivý proces. Jak dále obviněný zdůraznil, obchodní společnost KET-K. Expres Transport, s. r. o., v níž působil v inkriminované době jako jednatel, nebyla ve stavu úpadku. Opačný závěr, k němuž dospěly soudy nižších stupňů, je podle obviněného v rozporu s provedenými důkazy a s názorem soudního znalce. Přitom obviněný poukázal na skutečnost, že jmenovaná obchodní společnost měla v roce 2006 k dispozici úvěrové prostředky použitelné k úhradě svých dluhů. Obviněný zpochybnil též své úmyslné zavinění, protože podle jeho názoru závěry soudů nižších stupňů k této otázce jsou v rozporu s provedenými důkazy. V této souvislosti obviněný namítl, že převodem movitých věci se snažil především zachovat provoz jmenované obchodní společnosti a uskutečnit její podnikatelské projekty, aniž by jeho záměrem bylo vyhnout se poměrnému uspokojení pohledávek jednotlivých věřitelů či odstranit majetek před nařízením exekuce, přičemž obchodní společnost KET-K. Expres Transport, s. r. o., se dosud nenachází ve stavu úpadku. Obviněný nesouhlasí ani s názorem soudů obou stupňů, pokud jde o převod jeho obchodního podílu v uvedené obchodní společnosti, neboť podle jeho přesvědčení nelze vycházet toliko z nominální hodnoty obchodního podílu, ale zejména z tržní hodnoty tohoto podílu.
Závěrem svého dovolání obviněný Ing. Bc. Z. K. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 10 To 23/2010, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 2 T 336/2007, a aby přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, anebo aby Nejvyšší soud po zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu podle §265m odst. 1 tr. řádu sám obviněného zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného Ing. Bc. Z. K. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jen formálně, protože jeho dovolání ve skutečnosti směřuje proti způsobu hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem. Státní zástupce považuje závěry soudů nižších stupňů ohledně stavu úpadku ve formě insolvence obchodní společnosti KET-K. Expres Transport, s. r. o., za správné a neshledal důvodnou ani námitku obviněného zpochybňující naplnění subjektivní stránky trestného činu zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1 tr. zák. Obviněný si jako statutární orgán totiž musel být vědom toho, že jmenovaná obchodní společnost nemá finanční prostředky na úhradu svých splatných závazků, a nebylo zde možno ani předpokládat, že by se ekonomická situace této obchodní společnosti mohla v dohledné době změnit. Podle přesvědčení státního zástupce soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu se zákonem a není zde ani rozpor mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Ing. Bc. Z. K. je osobou oprávněnou podat dovolání [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], dovolání podal prostřednictvím svých obhájců (§265d odst. 2 tr. řádu), učinil tak včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Ing. Bc. Z. K. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle citovaného ustanovení je naplněn jen tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
V rámci svých dovolacích námitek však obviněný Ing. Bc. Z. K. částečně zpochybnil správnost rozhodných skutkových zjištění týkajících se jeho úmyslného zavinění a naplnění znaku subjektu vyjádřeného formulací „dlužník, který není schopen plnit své splatné závazky“ u trestného činu zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1 tr. zák., pro který byl stíhán a odsouzen.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávná (odlišná, neúplná apod.) skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, ani vady při provádění a hodnocení důkazů, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, které naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který může za tím účelem provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s námitkou vytýkající nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost, aby podle zásad ústnosti a bezprostřednosti sám prováděl nebo opakoval tyto důkazy v řízení o dovolání, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu. Bez opětovného provedení důkazů zpochybněných dovolatelem ovšem dovolací soud nemůže hodnotit tytéž důkazy odlišně, než jak učinily soudy nižších stupňů.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný Ing. Bc. Z. K., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů a vyvozování skutkových závěrů z důkazů ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval ve výše uvedeném rozsahu z odlišné verze skutkového stavu, resp. z jiného hodnocení provedených důkazů, pak nevytýkal soudům nižších stupňů vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které rovněž nespočívají v namítaných vadách při provádění nebo hodnocení důkazů.
Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je Nejvyšší soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného Ing. Bc. Z. K. to pak znamená, že pro Nejvyšší soud jsou rozhodující skutková zjištění, podle nichž se obviněný dopustil stíhaného skutku tak, jak je popsáno především ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, popřípadě rozvedeno v jeho odůvodnění a v odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu. Zmíněné dovolací námitky obviněného, jež se týkají správnosti a úplnosti těchto rozhodných skutkových zjištění, resp. správnosti postupu dokazování a hodnocení důkazů, který vedl k jejich zjištění, jsou tedy mimo rámec dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení a Nejvyšší soud k nim nemohl nijak přihlížet.
Pokud jde o námitky obviněného Ing. Bc. Z. K., jimiž zpochybnil naplnění subjektivní stránky trestného činu zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1 tr. zák. a znaku jeho pachatele vyjádřeného pojmem „dlužník, který není schopen plnit své splatné závazky“, lze je sice s určitou mírou tolerance podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale Nejvyšší soud považuje tyto námitky za nedůvodné.
K trestnému činu zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že se ho dopustil ten, kdo jako dlužník, který nebyl schopen plnit své splatné závazky, zmařil, byť jen částečně, uspokojení svého věřitele tím, že zvýhodnil jiného věřitele. Pokud jde o zákonný znak tohoto trestného činu vyjádřený pojmem „dlužník, který není schopen plnit své splatné závazky“, jehož naplnění zpochybnil obviněný Ing. Bc. Z. K. ve svém dovolání, vyžadovalo se, aby měl pachatel nebo právnická osoba, jejímž jménem pachatel jednal (§90 odst. 2 tr. zák.), postavení dlužníka v úpadku ve formě platební neschopnosti (insolvence). Stav platební neschopnosti (insolvence) je jako jeden z úpadkových stavů vymezen v základní normě úpadkového práva, kterou je zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů (viz jeho ustanovení §3 odst. 1, 2). V době spáchání posuzovaného skutku byla platební neschopnost dlužníka vyjádřena v ustanovení §1 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007, podle něhož byl dlužník v úpadku, pokud měl více věřitelů a nebyl schopen po delší dobu plnit své splatné závazky. Jestliže dlužník zastavil platby, mělo se za to, že nebyl schopen po delší dobu plnit své splatné závazky.
Podle dosavadní judikatury Nejvyššího soudu zvýhodnění věřitele ve smyslu §256a odst. 1 tr. zák. představuje jednání, v jehož důsledku věřitel obdrží od dlužníka, který není schopen plnit své splatné závazky, plnění neodpovídající zásadě poměrného a rovnoměrného uspokojení pohledávek všech věřitelů. Je-li jednatel společnosti s ručením omezeným současně též jejím věřitelem, tato skutečnost sama o sobě nevylučuje trestní odpovědnost jednatele za případné zvýhodnění sebe jako věřitele na úkor ostatních věřitelů téže společnosti s ručením omezeným (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. 5 Tdo 204/2007, publikované pod č. T 1013. v sešitě 38 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydává Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2007). K tomu došlo právě u obviněného Ing. Bc. Z. K.
Jak vyplývá z výsledků provedeného dokazování v posuzované věci (viz zejména s. 5 rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 2 T 336/2007), obchodní společnost KET-K. Expres Transport, s. r. o., byla v úpadku ve formě platební neschopnosti (insolvence). Přitom se jednalo o reálný ekonomický stav tohoto dlužníka, který v inkriminované době (tedy v roce 2006) nebyl dlouhodobě schopen plnit své splatné závazky. Navíc námitky obviněného Ing. Bc. Z. K. zpochybňující platební neschopnost jmenované obchodní společnosti jsou převážně založeny na polemice se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, takže ani neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jak již Nejvyšší soud výše uvedl.
Dále se Nejvyšší soud zabýval námitkami obviněného, v kterých popřel naplnění subjektivní stránky trestného činu zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1 tr. zák., byť i je založil převážně na nesouhlasu s rozhodnými skutkovými závěry soudů nižších stupňů.
K tomu Nejvyšší soud připomíná, že spáchání trestného činu zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1 tr. zák. bylo podmíněno úmyslným zaviněním pachatele ve smyslu §4 písm. a) nebo b) tr. zák. Jak přitom vyplývá ze skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů a která nelze v dovolacím řízení zpochybňovat, obviněný Ing. Bc. Z. K. věděl o nepříznivém hospodářském stavu obchodní společnosti KET-K. Expres Transport, s. r. o., resp. o tom, že měla více věřitelů a v průběhu roku 2006 nebyla dlouhodobě schopna plnit své splatné závazky. Přesto za popsaného stavu převedl z majetku jmenované obchodní společnosti dvě osobní motorová vozidla a další movité věci v celkové hodnotě 409 731,- Kč do svého osobního vlastnictví, čímž jako věřitel uhradil vlastní pohledávku vůči této obchodní společnosti jako dlužníkovi. Obviněný tedy musel počítat s tím, že ve stavu platební neschopnosti obchodní společnosti KET-K. Expres Transport, s. r. o., která neměla žádný jiný likvidní majetek, převodem zmíněných majetkových hodnot zmaří alespoň poměrné a rovnoměrné uspokojení pohledávek jejích ostatních existujících věřitelů a současně jako jeden z věřitelů zvýhodní sám sebe. Takové jednání obviněného tedy jednoznačně svědčí o existenci zavinění ve formě přímého úmyslu [viz §4 písm. a) tr. zák.], jak správně uzavřel odvolací soud (viz s. 8 jeho rozsudku).
Ostatně obviněný Ing. Bc. Z. K. ve svém dovolání nijak blíže nekonkretizoval, zda v případě tvrzeného nedostatku jeho úmyslného zavinění chybí vědomostní složka úmyslu (tj. není zde znalost všech relevantních skutečností) nebo volní složka úmyslu (tj. chybí vůle chtít způsobit následek nebo zde není alespoň srozumění s jeho způsobením) či obě tyto složky zároveň.
Závěr o naplnění subjektivní stránky trestného činu zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1 tr. zák. zde tedy vyplývá nejen z charakteru a způsobu jednání obviněného Ing. Bc. Z. K. popsaného ve skutkové větě ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale i z ostatních rozhodných okolností, zejména pak ze záměru obviněného a z neodvratnosti následku v podobě jednak zvýhodnění sebe jako jednoho z věřitelů obchodní společnosti KET-K. Expres Transport, s. r. o., jejímž jménem v době spáchání posuzovaného činu jednal (§90 odst. 2 tr. zák.), a jednak zmaření alespoň částečného uspokojení pohledávek ostatních věřitelů jmenované obchodní společnosti. To je následek, s nímž obviněný musel počítat jako s následkem, který za dané situace nevyhnutně nastane a k němuž také došlo. Přitom není zřejmé, jak obviněný mohl popsaným převodem předmětných věcí z majetku obchodní společnosti KET-K. Expres Transport, s. r. o., do svého osobního majetku přispět k zachování provozu této obchodní společnosti a k uskutečnění jejích podnikatelských projektů, když tím naopak oslabil její majetkovou základnu.
Pro posouzení subjektivní stránky spáchaného trestného činu má dále význam rovněž postavení obviněného Ing. Bc. Z. K., od kterého se odvíjí i závěr o jeho úmyslném zavinění. Obviněný zde totiž vystupoval ve funkci statutárního orgánu – jednatele obchodní společnosti KET-K. Expres Transport, s. r. o. V této funkci tedy byl povinen v rámci obchodního vedení společnosti znát stav jejího hospodaření (viz zejména §134 a §135 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Obviněný proto musel vědět i o tom, že jmenovaná obchodní společnosti se v inkriminované době ocitla v nepříznivé hospodářské situaci, která vykazovala všechny znaky úpadku ve formě platební neschopnosti (insolvence). Pokud obviněný za popsaného stavu převedl předmětné movité věci z majetku této obchodní společnosti do svého majetku, ačkoli zde existovali ještě další věřitelé se splatnými pohledávkami, které nebylo z čeho uspokojit, svědčí takové jednání obviněného o jeho zavinění ve formě přímého úmyslu [§4 písm. a) tr. zák.].
Proto Nejvyšší soud považuje námitku obviněného Ing. Bc. Z. K., jejímž prostřednictvím zpochybnil naplnění subjektivní stránky trestného činu zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1 tr. zák., pro který byl stíhán a odsouzen, za nedůvodnou.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Ing. Bc. Z. K. podal své dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyl naplněn uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Protože však jeho dovolání se částečně opírá o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem uvedeným v citovaném ustanovení, ale Nejvyšší soud neshledal tyto námitky opodstatněnými, odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, takže nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání obviněného Ing. Bc. Z. K. v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 8. 9. 2010
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y