ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1248.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1248/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. února 2010 o dovolání, které podal obviněný Z. E., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 7 To 159/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 12/2009, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 1 T 12/2009, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 7 To 159/2009, zrušují .
Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 1 T 12/2009, byl obviněný Z. E. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem zatajení věci podle §254 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „dne 20. 1. 2009 v B. na ulici K. v obchodním domě K. poté, co mu A. Š. u pultu Oddělení informací a uložení věcí omylem vydala batoh poškozeného M. K., v hodnotě 1.000,- Kč obsahující finanční hotovost ve výši 8.300,- Kč, navigaci T. T. s nabíječkou v hodnotě 6.500,- Kč, USB flash disc s kapacitou 2 GB v hodnotě 500,- Kč, dvěma nabíječkami k mobilnímu telefonu Nokia v hodnotě 600,- Kč, oblečení a věci osobní hygieny v hodnotě 2.000,- Kč, holící elektrický strojek značky Philips v hodnotě 1.000,- Kč, knihu v hodnotě 450,- Kč, dva svazky klíčů, občanský, řidičský a zbrojní průkazy na jméno poškozeného, doklady ke zbrani, doklady k vozidlu, tankovací kartu, magnetickou kartou k vjezdu do areálu K., platební kartou Maestro ČS, písemnostmi a průkazem k bankovnímu účtu, čímž způsobil poškozenému M. K. celkovou škodu ve výši 20.350,- Kč“. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §254 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost K., v. o. s. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 7 To 159/2009, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že trvá na své nevině. Poznamenal, že byl od zadržení dne 20. 1. 2009 cca v 18.30 hodin do výslechu dne 25. 1. 2009 v 9.10 hodin opakovaně nejméně pětkrát žádán o vysvětlení, přičemž v policejních celách v Brně na ulici Příční 31 byl držen v podmínkách, které jen podpořily rysy jeho osobnosti (nemohl spát, omdlel apod.), kdy podle znaleckého posudku MUDr. Č.: „mohl jeho negativní emoční prožitek působící na jeho nezralou, křehce strukturovanou osobnost snadno modifikovat jeho chování, kontakt s realitou mohl být zkreslený, zúžený a tedy podstatně, forenzně významně, snížený, chování pak mohlo mít charakter zkratkovitý, automatický, vyhýbavý, (primitivně) únikový, odporující jeho skutečným zájmům, bez dostatečné kapacity k uvědomění si nepříznivých důsledků. ...lze mít za to, že jmenovaný nebyl pod vlivem situační dekompenzace výše uvedené duševní poruchy schopen chápat jednotlivé aspekty úkonů v trestním řízení, složitější pojmy mohl snadno misinterpretovat či jim nemusel vůbec rozumět; aniž to sdělil či dal jiným způsobem najevo.“ Soudu prvního stupně vytkl, že přestože měl k dispozici tyto závěry znaleckého zkoumání, uzavřel, že taková jeho obhajoba je účelová a že posudek podává pouze možnost, že se v situaci zadržení choval i ve svůj neprospěch. Podle názoru obviněného soud bez dalšího polemizuje se znalcem o odborné otázce a sám hodnotí jeho stav během výslechu jako dobrý. Konstatoval, že takový postup soudu není správný, neboť není možné, aby soud hodnotil otázku odbornou (v případě pochybností má provést výslech znalce či jej požádat o vysvětlení, popř. dále přibrat znalce jiného či ústav). Dodal, že teprve na základě úplných závěrů znalců může soud správně hodnotit dokazování. Dále prohlásil, že v protokolu (zachycujícím jeho doznání) jsou uvedeny věci, které by nikdy nepronesl (např. jako abstinent nemohl být při spáchání trestného činu podnapilý). Zdůraznil, že nevěděl, co podepisuje, resp. že si nevybavuje, co sděloval. Rovněž namítl, že toto „doznání“ je osamoceno, že během předchozího řízení se nikdy (v rámci vysvětlení) „nedoznal“ a poté také nikoliv (např. během své procesně použitelné výpovědi u hlavního líčení dne 3. 3. 2009) a vždy stejným způsobem vysvětlil, co se událo. Shledal, že tyto události jsou pouze důsledkem závažného procesního pochybení orgánů činných v trestním řízení, kdy neměl obhájce, ač jej mít měl.
Poté upozornil, že proti němu bylo vedeno tzv. zkrácené přípravné řízení a poté tzv. zjednodušené řízení podle §314b tr. ř. Argumentoval, že podepisoval pouze poučení o tom, že má právo si obhájce zvolit, nikoliv poučení o tzv. obhajobě nutné (a vzhledem ke skutečnostem uvedeným v posudku viz výše je otázkou, zda tomuto poučení vůbec porozuměl). V souvislosti s tím zdůraznil, že podle §179b odst. 2 má ve zkráceném přípravném řízení podezřelý stejná práva jako obviněný (§33 odst. 1, 2). Zadržený podezřelý má právo zvolit si obhájce a radit se s ním bez přítomnosti třetí osoby již v průběhu zadržení. Pokud si podezřelý, který nebude propuštěn ze zadržení, ale bude předán s návrhem na potrestání soudu k provedení zjednodušeného řízení (§314b odst. 1, 2), ve stanovené lhůtě obhájce nezvolí, je třeba mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody zadržení, ustanovit (§38). O tom je třeba podezřelého před jeho výslechem poučit a poskytnout mu plnou možnost uplatnění jeho práv. Obviněný pak ještě zmínil §36 odst. 2 tr. ř., podle kterého obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. V návaznosti na to vyjádřil přesvědčení, že s ohledem na závěry znaleckého posudku MUDr. Č. (podle něhož v době trestního řízení trpěl závažnou duševní poruchu s převažujícími hraničními rysy), zde minimálně pochybnosti o jeho způsobilosti musely být.
Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 7 To 159/2009, v celém rozsahu zrušil, a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státní zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Odcitovala výše zmíněné ustanovení §36 odst. 2 tr. ř., přičemž upozornila, že podle ustálené soudní praxe mohou pochybnosti o způsobilosti obviněného náležitě se hájit vzniknout např. u obviněných, u nichž duševní stav vyvolává v tomto směru pochybnosti, dále u obviněných hluchých, hluchoněmých, němých, slepých, s vadami řeči nebo těžce nemocných, anebo u obviněných, kteří neumí číst a psát (srov. č. 27/1997 Sb. rozh. tr. a č. 65/1978 Sb. rozh. tr.). Poté konstatovala, že v daném případě se o žádnou takovou situaci nejedná a tento názor podrobně odůvodnila. V této souvislosti poznamenala, že obviněný je osobou s ukončeným středoškolským vzděláním a s častým, byť jen tzv. pracovním, pobytem v zahraničí, a tedy osobou, o jejíž orientaci v prostoru a čase a tím i o její schopnosti reagovat adekvátním způsobem na běžné životní situace neměly orgány činné v přípravném řízení jakýchkoliv pochybností. Uvedla také, že obviněný ani v psychicky zátěžové fázi řízení – ve zkráceném přípravném řízení a při výslechu před samosoudcem po podání návrhu na potrestání, kdy byl zadržen - nevystupoval způsobem vzbuzujícím pochybnosti o jeho způsobilosti se náležitě hájit. Dodala, že zůstává podstatným, že v rámci nařízeného hlavního líčení ze dne 3. 3. 2009, které již proběhlo za účasti zvoleného obhájce JUDr. Ing. L. P., Ph.D (viz plná moc ze dne 27. 1. 2009 na č. l. 36) si obviněný zachoval svůj původní odmítavý postoj k vytýkanému jednání. Tento postoj obviněný zastával v době, kdy ještě nebyl zastoupen obhájcem a s výjimkou procesního úkonu ze dne 25. 1. 2009 na něm setrval až do doby zpravomocnění svého odsouzení, a to způsobem nikterak nevzbuzujícím pochybnosti o jeho způsobilosti se hájit, resp. při kontaktu s orgány činnými v trestním řízení navenek nevykazoval žádné viditelné tělesné a ani duševní známky, zakládající možnost podezření na sníženou schopnost vnímat prožité události, reprodukovat je či reagovat na okolní vjemy atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 374/2003, zařazené do Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek č. 25, ročník 2004, pod T 598). Shledala, že pokud v rámci svých výpovědí před oběma soudy na vysvětlenou k důvodům svého ojedinělého doznávacího postoje obviněný uvedl, že „na celách byl v hrozném stavu, nechápal výrazy, nevěděl co podepisuje“ a nevybavuje si ani obsah svého doznání a prostřednictvím svého obhájce připojil znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zaměřený především na posouzení jeho duševního stavu a v této návaznosti i na jeho schopnosti chápat jednotlivé aspekty úkonů v trestním řízení, pak je z odůvodnění rozhodnutí obou soudů zřejmé, že se s touto otázkou odpovídajícím způsobem v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly.
Státní zástupkyně prohlásila, že není dán důvod ke sdílení názoru obviněného, že s ohledem na závěry znaleckého posudku výše označené odbornosti, se v době, kdy nebyl zastoupen obhájcem, nacházel ve stavu, kdy byly dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti se náležitě hájit, resp. že v té době byl z hlediska svého duševního stavu osobou, vyžadující obligatorně obhájce. Uzavřela, že námitkám, které obviněný uplatnil ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., není možno přiznat žádného opodstatnění a navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání o dovolání obviněného rozhodl tak, že se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítá. Současně ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 7 To 159/2009, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít.
Jde o případy, kdy nebyla dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující případy nutné obhajoby, tedy zejména ustanovení §36 tr. ř. Právo na obhajobu totiž patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod], tak i ústavními předpisy (čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Proto je též porušení práva na obhajobu považováno za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení ve smyslu §188 odst. 1 písm. e) a §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. však nenaplňuje jakékoliv porušení práva na obhajobu, resp. porušení citovaných ustanovení, ale naplňují jej pouze některé případy [tento dovolací důvod je užší, protože jím není jakékoli (resp. každé) porušení práva na obhajobu]. Jestliže obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho podle zákona měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 3 Tdo 143/2008). Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán pouze v těch případech, kdy skutečnost, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, mohla mít faktický dopad na vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 11 Tdo 407/2008).
V návaznosti na to je třeba uzavřít, že dovolací námitky obviněného jsou ve své podstatě z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. právně relevantní.
Nejvyšší soud, který neshledal důvod pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., po přezkumu podle §265i odst. 3 tr. ř. dospěl k níže uvedeným závěrům.
V první řadě je namístě připomenout, že podle §179b odst. 2 tr. ř. má ve zkráceném přípravném řízení podezřelý stejná práva jako obviněný (§33 odst. 1, 2 tr. ř.). Zadržený podezřelý má právo zvolit si obhájce a radit se s ním bez přítomnosti třetí osoby již v průběhu zadržení. Pokud si podezřelý, který nebude propuštěn ze zadržení, ale bude předán s návrhem na potrestání soudu k provedení zjednodušeného řízení (§314b odst. 1, 2 tr. ř.), ve stanovené lhůtě obhájce nezvolí, je třeba mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody zadržení, ustanovit (§38 tr. ř.). O tom je třeba podezřelého před jeho výslechem poučit a poskytnout mu plnou možnost uplatnění jeho práv.
Podle §36 odst. 2 tr. ř. musí mít obviněný obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.
Za situace, kdy podezřelý nebude ze zadržení propuštěn, ale bude později, nejdéle však ve lhůtě 48 hodin (srov. §77 odst. 1 tr. ř.) předán s návrhem na potrestání soudu k provedení zjednodušeného řízení, musí být podezřelému dána přiměřená lhůta ke zvolení obhájce, a pokud si ho v této lhůtě nezvolí, je třeba mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody zadržení, ustanovit (srov. k tomu i §36 odst. 4 tr. ř., podle něhož obviněný musí mít obhájce též v hlavním líčení konaném ve zjednodušeném řízení proti zadrženému). Takovýto postup má důležitý význam především z hlediska zajištění práva na obhajobu takového zadrženého podezřelého, u něhož je pak ve zjednodušeném řízení před samosoudcem již zcela jednoznačně (oproti stadiu přípravného řízení) dána nutná obhajoba podle §36 odst. 4 tr. ř. Smyslem ustanovení §179b odst. 2 tr. ř. je mj. zajistit podezřelému (a po podání návrhu na potrestání obviněnému) obhájce po dobu provádění úkonů ve zkráceném přípravním řízení a později i samosoudcem ve zjednodušeném řízení před soudem, v případě, že nebude propuštěn ze zadržení státním zástupcem na svobodu, ale státní zástupce jej jako zadrženou osobu předá soudu k dalšímu řízení s návrhem na potrestání (srov. §179e věta před středníkem). Jde zde tedy konstruován zvláštní důvod nutné obhajoby podezřelého, neboť jinak by důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. nastal až v případě rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby ve zjednodušeném řízení samosoudcem (k tomu viz Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha : C. H. Beck 2008, s. 1460).
Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že dne 22. 1. 2009 byl podle §76 odst. 1 tr. ř. obviněný po předchozím předvedení a podání vysvětlení zadržen v souvislosti s důvodným podezřením, že se dopustil trestných činů zatajení nálezu podle §254 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b odst. 1 tr. zák. V protokolu o zadržení (založen na č. l. 7 a 8 spisu), jenž obviněný podepsal, je mj. bez dalšího uvedeno, že podle §76 odst. 6 tr. ř. byl zadržený poučen, že má právo zvolit si obhájce, hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby a radit se s ním již v průběhu zadržení; má těž právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu, ledaže je obhájce ve stanovené lhůtě nedosažitelný. Dne 23. 1. 2009 bylo obviněnému podle §179b odst. 3 tr. ř. sděleno podezření z trestného činu zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák. (viz záznam o sdělení podezření na č. l. 6 spisu) a současně byl podle §76 odst. 3 tr. ř. proveden jeho opakovaný výslech (viz protokoly o výslechu osoby podezřelé na č. l. 13 - 15 a č. l. 16 - 18 spisu). Ze zmíněných protokolů o výslechu osoby podezřelé se podává, že obviněný měl být znovu podle §76 odst. 6 tr. ř. poučen o právu zvolit si obhájce, hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby, radit se s ním již v průběhu zadržení, požadovat, aby byl obhájce přítomen při jeho výslechu, jakož i při jiných úkonech trestního řízení, resp. o možnosti přiznání nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu podle §33 odst. 2, 3 tr. ř., s tím, že výslovně prohlásil, že jeho práva a povinnosti mu byly dostatečně vysvětleny, poučení v plném rozsahu porozuměl a nežádal dalšího objasnění. Následně dne 24. 1. 2009 podala státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně návrh na potrestání obviněného pro trestný čin zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák. (založen na č. l. 27 a 28 spisu), přičemž současně uvědomila Městský soud v Brně, že obviněný se t. č. nachází v policejní cele VEO PČR, kdy zadržen podle §76 odst. 1 tr. ř. byl dne 22. 1. 2009 ve 22.59 hod a na osobní svobodě byl omezen téhož dne v 19.30 hod, kdy byl předveden policií podle §63 odst. 3 zákona č. 273/2008 Sb. za účelem ověření totožnosti. Dne 25. 1. 2009 pak proběhl před Městským soudem v Brně výslech obviněného, t. č. stále zadrženého, a to za účasti samosoudce, státní zástupkyně a protokolující úřednice (viz protokol o výslechu na č. l. 29 - 30 spisu). V rámci toho výslechu, poté, co byl poučen podle §33 odst. 1 tr. ř., §93 odst. 1 tr. ř. a §95 odst. 2 tr. ř., obviněný podle předmětného protokolu uvedl : „Poučení jsem rozuměl. Vím, proč jsem trestně stíhán. Omylem mi byl vydán batoh, který nebyl můj, ale byl jsem v podnapilém stavu. To, co je ve sdělení podezření, se zakládá na pravdě….“. Z obsahu protokolu dále vyplývá, že obviněný posléze převzal trestní příkaz Městského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2009, sp. zn. 1 T 12/2009 (založen na č. l. 31, 32 spisu), přičemž po vysvětlení a poučení o opravném prostředku se vzdal práva podání odporu proti tomuto trestnímu příkazu, a to za sebe i za osoby oprávněné. Práva na podání odporu se následně vzdala i státní zástupkyně a podle §77 odst. 2 tr. ř. byl obviněný propuštěn ze zadržení na svobodu.
Dne 2. 2. 2009 byl Městskému soudu v Brně doručen odpor obviněného proti shora uvedenému trestnímu příkazu společně s plnou mocí udělenou obviněným k obhajobě v předmětném trestním řízení JUDr. Ing. L. P., Ph.D. (viz odpor proti trestnímu příkazu na č. l. 33 - 35 spisu, plná moc na č. l. 36 spisu). V odporu proti trestnímu příkazu je mj. uvedeno, že : „Dne 25. 1. 2009 proběhl jeho výslech, kterému byl přítomen samosoudce JUDr. Dufek, protokolující úřednice K. B. a státní zástupkyně JUDr. Kateřina Jirásková. Obviněný si vzpomíná pouze na část, kdy proběhl pouze jeho výslech samotný, dále uvádí, že zřejmě nic nepodepisoval, nebyl poučen o opravném prostředku, a ani se k němu nevyjadřoval. Po obdržení trestního příkazu se otec obviněného obrátil na obhájce, který dne 28. 1. 2009 obstaral kopii protokolu o výslechu ze dne 29. 1. 2009. K tomuto protokolu obviněný uvádí, že protokolace jeho výpovědi se neshoduje s tím, co skutečně uváděl. To, co je ve sdělení podezření, se rozhodně na pravdě nezakládá, je tedy nesmysl, aby chtěl obviněný hradit škodu poškozenému. Obviněný nemohl být v podnapilém stavu, protože je abstinent. V protokolu se uvádí, že po vysvětlení významu a poučení o opravném prostředku se obviněný vzdal práva podání odporu i za osoby oprávněné. Toto obviněný popírá. Obviněný si nezvolil obhájce, neví proč. U výslechu dne 25. 1. 2009 si počínal podle svých slov tak, „jak mu řekli, a aby ho co nejdřív pustili“. Dne 5. 2. 2009 bylo Městským soudem v Brně v předmětné trestní věci nařízeno hlavní líčení na den 3. 3. 2009 (viz ustanovení hlavního líčení na č. l. 38 spisu).
V návaznosti na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném případě došlo k pochybení orgánů činných v trestním řízení již ve stadiu zkráceného přípravného řízení. Státní zástupkyně za situace, kdy bylo zřejmé, že obviněný nebude ze zadržení propuštěn, ale bude později (ve lhůtě 48 hodin) předán s návrhem na potrestání soudu k provedení zjednodušeného řízení, a kdy si obviněný sám obhájce v přiměřené lhůtě nezvolil, nepostupovala podle §179b odst. 2 tr. ř. a neučinila žádný úkon směřující k tomu, aby obviněnému po dobu provádění úkonů ve zkráceném přípravném řízení a posléze i samosoudcem ve zjednodušeném řízení před soudem obhájce zajistila. V tomto pochybení pak po podání návrhu na potrestání obviněného pokračoval i Městský soud v Brně, když dne 25. 1. 2009 provedl výslech obviněného, t. č. zadrženého, aniž se otázkou nutné obhajoby a náležitého zajištění práv obviněného v tomto směru zabýval.
Další argument podporující tvrzení obviněného, že v předmětné trestní věci došlo k porušení jeho práva na obhajobu, představuje skutečnost, že ačkoliv se obviněný vzdal práva na odpor proti trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2009, sp. zn. 1 T 12/2009, a to nejen za sebe, ale i za osoby oprávněné podat v jeho prospěch odvolání, a stejně tak učinila i státní zástupkyně (trestní příkaz tedy formálně nabyl právní moci), přesto v návaznosti na odpor podaný následně proti tomuto trestnímu příkazu obviněným prostřednictvím jeho obhájce nařídil soud ve věci hlavní líčení. Soud prvního stupně takovým krokem sám připustil přinejmenším jisté pochybnosti o způsobilosti obviněného se náležitě hájit minimálně v tom rozsahu, že by tento byl schopen se vzdát práva na opravný prostředek, resp. jako by dal tímto postupem najevo, že zde mohly existovat okolnosti zakládající nutnou obhajobu ve smyslu §36 odst. 2 tr. ř.
Shora popsané pochybení orgánů činných v trestním řízení se pak promítlo i v dalším řízení, neboť důkaz získaný při výslechu obviněného dne 25. 1. 2009 v podobě výpovědi obsahující jeho jediné doznání k předmětnému skutku, byl podle §207 odst. 2 tr. ř. přečten v hlavním líčení konaném dne 3. 3. 2009 (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 85 - 88 spisu) a nalézací soud jím rovněž argumentoval v odůvodnění svého rozsudku jako s důkazem svědčícím o vině obviněného, když na straně 4 odstavec 1 uvedl : „Výpověď svědkyně Š. navíc koresponduje i s původním doznáním obžalovaného z přípravného řízení.“ (v této souvislosti nutno poznamenat, že soud zde chybně odkazuje na doznání obviněného z přípravného řízení, ačkoliv se tento poprvé a naposledy doznal při výslechu, k němuž došlo teprve po podání návrhu na potrestání). Stejně tak i odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zmíněnou výpovědí argumentoval.
Nejvyšší soud tak uzavírá, že dovolání obviněného je důvodné.
Vzhledem k výše rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.] podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 1 T 12/2009, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 7 To 159/2009, a také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tedy vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, který bude povinen znovu rozhodnout o vině a případně i o trestu obviněného.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. února 2010
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý