ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.439.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 439/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2010 o dovolání, které podal obviněný B. N. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2009, sp. zn. 6 To 412/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 70/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 4 T 70/2009, byl obviněný B. N. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „dne 1. 11. 2008 v době kolem 01:35 hod. v N. J. na pozemní komunikaci ulice K N. řídil osobní motorové vozidlo Fiat Tempra, SPZ, a to po předchozím požití alkoholických nápojů, kdy provedeným odběrem krve dne 1. 11. 2008 v 02:50 hod. byla u něj zjištěna přítomnost 1,57 g/kg alkoholu v krvi a po provedení zpětného propočtu znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, bylo stanoveno, že v době jízdy motorovým vozidlem byla hladina alkoholu v krvi v rozpětí 1,72 - 1,82 g/kg“. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §201 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni ve veřejném zasedání Krajský soud v Ostravě unesením ze dne 11. 8. 2009, sp. zn. 6 To 412/2009, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že uložením trestu zákazu činnosti, který se vztahuje na veškerá motorová vozidla, v délce dvou let mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští, neboť takto uložený trest je nepřiměřeně přísný, znemožňující mu vykonávat zaměstnání řidiče po návratu z výkonu trestu (odnětí svobody) a znesnadňující mu resocializaci. Uložený zákaz činnosti se podle jeho slov rovněž jeví nepřiměřený i okolnostem případu, kdy množství alkoholu v jeho krvi v době řízení nebylo spolehlivě zjištěno ve výši, která dosahovala potřebného stupně nebezpečnosti jeho jednání pro společnost. Dále obviněný uvedl, že soud sice možná správně přihlížel k jeho předchozím odsouzením, ale toto se mělo promítnout do nepodmíněného trestu odnětí svobody, u zákazu činnosti však neměl odvolací soud přihlížet k několik let starým, a tedy dávno zahlazeným záznamům v kartě řidiče. Obviněný pak shrnul, že pokud mu byl uložen trest v rozporu se zásadami uvedenými v §31 tr. zák., totiž nebylo přihlédnuto ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a k poměrům pachatele (vždy pracoval jen jako řidič, má profesní průkaz pro skupinu C, přičemž zákaz se vztahuje zbytečně na všechna motorová vozidla a je uložen ve zcela nepřiměřené délce), byl uložen druh trestu (zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel), který trestní zákon, byť tak nečiní explicitně, pro jeho konkrétní případ nepřipouští.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby byl zrušen zamítavý výrok o jeho odvolání z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2009, sp. zn. 6 To 412/2009, a odvolacímu soudu bylo uloženo, aby k jeho odvolání výrok o trestu zákazu činnosti, spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel v délce dvou let, zrušil.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státní zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že ačkoliv obviněný napadá dovoláním výrok o trestu prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., kterým jediným může ve vztahu k výroku o trestu (nejde-li o trest odnětí svobody na doživotí) napadnout rozhodnutí dovoláním, námitky, které uplatnil, jej nenaplňují. Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze totiž namítat pouze nesprávné uložení trestu, a to pouze ve dvou alternativách případů, tedy jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Přípustné druhy trestů se posuzují podle obecné i podle zvláštní části trestního zákona, přičemž druhem trestu, který zákon nepřipouští, jsou zejména případy, kdy byl obviněný odsouzen a byl mu uložen trest, popř. trestní opatření, který trestní zákon nezná. V tomto ohledu může jít buď o jasné vybočení z možností §27 tr. zák., ve kterém jsou taxativně stanoveny tresty, nebo může být uložen trest, aniž byly splněny podmínky pro uložení konkrétního trestu. Jiná pochybení soudu, zejména nesprávné vyhodnocení polehčujících či přitěžujících okolností a v důsledku toho uložení nepřiměřeného trestu, nelze prostřednictvím tohoto, ani jiného dovolacího důvodu namítat. Kriteriem dovolacího důvodu tu totiž není přiměřenost uloženého druhu trestu, ale jeho přípustnost vzhledem k zvláštním zákonným podmínkám, za nichž lze daný druh trestu uložit. Pod zmíněný dovolací důvod nelze tedy podřadit námitky, že uložení konkrétního trestu je nepřiměřené tj. příliš přísné, a to ani z obecných hledisek stanovených v §31 odst. 1 tr. zák., §23 odst. 1 tr. zák.
Obviněný vyjádřil názor, že mu byl uložen trest v rozporu se zásadami uvedenými v §31 tr. zák., a stanovený trest považuje za nepřiměřený. Z toho je bez pochybností zřejmé, že ačkoliv ve svém mimořádném opravném prostředku formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky, jejichž prostřednictvím se primárně domáhá uložení nižšího trestu, než jaký mu byl soudem uložen. Vzhledem k uvedenému lze konstatovat, že označené dovolání obviněného není způsobilé stát se předmětem věcného přezkoumání ze strany dovolacího soudu.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyslovila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2009, sp. zn. 6 To 412/2009, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
V daných souvislostech je třeba konstatovat, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným . Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Jak správně konstatovala státní zástupkyně, přípustné druhy trestů se posuzují podle obecné i podle zvláštní části trestního zákona, přičemž druhem trestu, který zákon nepřipouští, jsou zejména případy, kdy byl obviněnému uložen trest, popř. trestní opatření, který trestní zákon nezná (vybočení z možností §27 tr. zák., ve kterém jsou taxativně stanoveny druhy trestů), nebo může být uložen některý z druhů trestů bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu nastává jak při nedůvodném překročení horní hranice příslušné trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena. Jiná pochybení soudu ve výroku o trestu nelze prostřednictvím tohoto, ani jiného dovolacího důvodu namítat. Kriteriem dovolacího důvodu tu totiž není přiměřenost uloženého druhu trestu, ale jeho přípustnost vzhledem k zvláštním zákonným podmínkám, za nichž lze daný druh trestu uložit, resp. jeho uložení v jasně vymezených hranicích daných zákonnou trestní sazbou. Pod zmíněný dovolací důvod nelze tedy podřadit námitky, že uložení konkrétního trestu je nepřiměřené tj. příliš přísně, a to ani z obecných hledisek stanovených v §31 odst. 1 tr. zák., §23 odst. 1 tr. zák.
V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za vhodné k předmětnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze výhrady obviněného směřující proti uloženému trestu zákazu činnosti, založené na tvrzení o jeho nepřiměřené přísnosti a na jeho rozporu se zásadami uvedenými v §31 tr. zák., pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř.) podřadit.
Nad tento rámec lze stručně dodat následující skutečnosti.
Podle §49 odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností. Podle §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti záleží v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje zvláštní předpis.
Smyslem trestu zákazu činnosti podle §49 tr. zák. a §50 tr. zák. je na určitou dobu vyřadit pachatele z možnosti vykonávat činnost, k níž je zapotřebí zvláštního povolení, tedy zamezit výkon aktivity, k níž je určitá způsobilost vyžadována a jíž pachatel zneužil ke spáchání trestné činnosti. Souvislost spáchaného trestného činu s činností, která může být zakázána, musí být užší, přímá, bezprostřední i když činnost kterou lze zakázat, nemusí být znakem objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu. Souvislost v tomto smyslu bude dána v případě, kdy byl trestný čin spáchán přímo při výkonu určité činnosti, postačí ovšem, jestliže tato činnost poskytla pachateli příležitost k spáchání trestného činu nebo spáchání trestného činu alespoň usnadnila (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha : C. H. Beck 2004. s. 440).
Na základě soudy zjištěných skutkových okolností je nutno uzavřít, že zákonné podmínky pro uložení i tohoto druhu trestu byly v posuzované věci splněny. Není možno jakkoli pochybovat o tom, že se obviněný dopustil trestné činnosti v přímé, bezprostřední souvislosti s řízením motorového vozidla, kdy se hrubě zpronevěřil povinnostem řidiče takového vozidla – naprosto nerespektoval ustanovení §5 odst. 2 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb. Za popsaného stavu bylo třeba zvýšit účinnost trestu též uložením trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel. Nelze proto dovodit, že by uložený trest zákazu činnosti byl v posuzovaném případě trestem, který zákon nepřipouští (ostatně, správně odvolací soud konstatoval, že ustanovení §201 odst. 1 tr. zák. umožňuje uložení též trestu zákazu činnosti). Uvedený trest byl přitom vyměřen v rámci zákonem stanovené trestní sazby (se zřetelem k okolnostem případu a skutečnostem charakterizujícím osobu obviněného, jak jsou vyjádřeny v rozhodnutích soudu prvního a druhého stupně, rozhodně nejde o trest nepřiměřeně přísný).
K uvedenému je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. dubna 2010
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý