ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.609.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 609/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2010 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného R. T., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 61 To 42/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 25/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 12. 2009, sp. zn. 3 T 25/2009, byl obviněný R. T. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále též „tr. zákon“), neboť podle skutkových zjištění jmenovaného soudu „od přesně nezjištěné doby, nejméně od listopadu 2007 do 16. 6. 2008, kdy byl zadržen ve svém vozidle VW Golf, tmavomodré barvy, v P., před domem ulice M., přechovával ve vozidle drogy určené k další distribuci, a to 8 ks psaníček s hnědou sypkou látkou a 8 ks hrudek hnědé barvy zabalených v hliníkové folii, kdy provedenou expertizou byl zjištěn heroin o hmotnosti 2,020g s procentickým obsahem heroinu (diacetylmorfinu) 20,9% s 0,422 g base heroinu a hmotnosti 0,795 g heroinu s procentickým obsahem 21,7% s 0,173 g base heroinu a dále plastový sáček s bílou krystalickou látkou, v které byl zjištěn expertízou metamfetamin o objemu 0,361 g, přičemž heroin je uveden v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., jako omamná látka a metamfetamin je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., jako psychotropní látka a obžalovaný v uvedeném období heroin prodával v P. i jinde, zejména: S. T. v měsíci listopadu 2007, a to nejméně v jednom případě za částku 100,- Kč za jednu dávku, J. Š. od ledna 2008 do června 2008, nejméně ve 100 případech za částku 500,- Kč a 1.000,- Kč za dávku, R. T. v době od měsíce března 2008 do června 2008, nejméně v 20-ti případech za částku 500,- Kč za jednu dávku, P. T. v době od března 2008 do června 2008, nejméně v 10-ti případech za částku 500,- Kč za jednu dávku, a v době zadržení měl při sobě částku 21.300,- Kč, která byla získána prodejem drog“.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. b), c) tr. zákona mu byl dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 2,43g látky obsahující heroin a finanční částky 21.300,- Kč, která je zajištěna na účtu Policie ČR č. 6015-3509881/0710. Podle §226 písm. c) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. 2 Zt 121/2008, pro skutek v rozsudku popsaný, obžalobou společně s dalšími útoky kvalifikovaný jako pokračující trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 v neprospěch obviněného, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze. Rozsudkem ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 61 To 42/2010, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v odsuzující části a v důsledku toho i ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. obviněného uznal vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále též „tr. zákoníku“), neboť „od přesně nezjištěné doby, nejméně od listopadu 2007 do 16. 6. 2008, kdy byl zadržen ve svém vozidle VW Golf, tmavomodré barvy, v P., před domem ulice M., přechovával ve vozidle drogy určené k další distribuci, a to 8 ks psaníček s hnědou sypkou látkou a 8 ks hrudek hnědé barvy zabalených v hliníkové folii, kdy provedenou expertizou byl zjištěn heroin o hmotnosti 2,020 g s procentickým obsahem heroinu (diacetylmorfinu) 20,9% s 0,422 g base heroinu a hmotnosti 0,795 g heroinu s procentickým obsahem 21,7% s 0,173 g base heroinu a dále plastový sáček s bílou krystalickou látkou, v které byl zjištěn expertízou metamfetamin o objemu 0,361 g, přičemž heroin je uveden v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., jako omamná látka a metamfetamin je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., jako psychotropní látka a obžalovaný v uvedeném období heroin prodával v P. i jinde, zejména: S. T. v měsíci listopadu 2007, a to nejméně v jednom případě za částku 100,- Kč za jednu dávku, J. Š. od ledna 2008 do června 2008, nejméně ve 100 případech za částku 500,- Kč a 1.000,- Kč za dávku, R. T. v době od měsíce března 2008 do června 2008, nejméně v 20-ti případech za částku 500,- Kč za jednu dávku, P. T. v době od března 2008 do června 2008, nejméně v 10-ti případech za částku 500,- Kč za jednu dávku, a v době zadržení měl při sobě částku 21.300,- Kč, která byla získána prodejem drog“ . Podle §283 odst. 1 tr. zákoníku obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. b), c) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 2,43 g látky obsahující heroin a finanční částky 21.300,- Kč, která je zajištěna na účtu Policie ČR. Podle §258 odst. 1 písm. c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku, jímž byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že se podle §223 odst. 2 tr. ř. z důvodu podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. trestní stíhání obviněného pro skutek v rozsudku popsaný zastavuje.
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze, konkrétně proti výroku rozsudku, kterým byly podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušeny odsuzující část výroku o vině a výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 12. 2009, sp. zn. 3 T 25/2009, a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto o vině obviněného přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a nově uložen trest, podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného dovolání. Uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V tomto mimořádném opravném prostředku uvedla, že odvolací soud odůvodnil své rozhodnuti v předmětné části v podstatě tím, že pro obviněného je z hlediska trestnosti činu příznivější posoudit skutek nikoli podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona, nýbrž jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž sice zmínil i možnost přísnější právní kvalifikace skutku jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, dospěl ovšem k závěru, že jednání obviněného spočívající ve 131 případech prodeje drogy nelze považovat za jednání spáchané ve značném rozsahu. Přitom pouze připomněl, že značný rozsah by se odvozoval od počtu ohrožených osob, množství vyrobené omamné či psychotropní látky, případně její kvality, účinků spojených s dlouhodobým užíváním drogy apod., akcentoval však především skutečnost, že finanční částky získané obviněným za prodej drog nelze považovat za značný prospěch ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) č. 42/2005 Sb. rozh. tr., a proto nepřichází v úvahu právní posouzení skutku podle kvalifikované skutkové podstaty.
S touto právní úvahou odvolacího soudu vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně nesouhlas. Jako základní výchozí premisu předeslala, že pokud nová právní úprava je oproti úpravě účinné do 31. 12. 2009 benevolentnější v otázce vymezení množství neoprávněně přechovávaných omamných či psychotropních látek určených pro vlastní potřebu, aniž by takové jednání vykazovalo znaky přečinu podle §284 odst. 1 a 2 tr. zákoníku, nelze z tohoto automaticky dovozovat úmysl zákonodárce postihovat oproti dosavadní praxi mírněji i neoprávněné nakládání s omamnými či psychotropními látkami některým ze způsobů uvedených v §283 odst. 1 tr. zákoníku.
Následně nejvyšší státní zástupkyně upozornila, že trestní zákon č. 140/1961 Sb. obsahoval v §187 odst. 2 písm. a) pouze znak „ve větším rozsahu“, a připomněla výklad tohoto znaku s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, publikovaného pod č. 1/2006 Sb. rozh. tr., rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 8 Tdo 1415/2009, a také na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1354/2003, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 6 Tdo 620/2003, která zmiňují pokyn obecné povahy vydaný nejvyšším státním zástupcem k této problematice a akceptují jeho význam v rozhodovací praxi. Podotkla, že trestní zákoník operuje nejen se znakem „ve větším rozsahu“, který se však oproti předchozí právní úpravě vztahuje pouze na případ páchání tohoto deliktu vůči dítěti [§283 odst. 2 písm. d)] nebo vůči dítěti mladšímu patnácti let [§284 odst. 3 písm. d)], ale i se znaky „ve značném rozsahu“ [§284 odst. 2 písm. c)] a „ve velkém rozsahu“ [§283 odst. 3 písm. c)], zatímco dřívější právní úprava vycházela z majetkového vyjádření rozsáhlejší trestné činnosti tohoto druhu v podobě znaků „značný prospěch“ resp. „prospěch velkého rozsahu“ [§187 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákona], aniž by mezi těmito dřívějšími a nyní aplikovanými znaky kvalifikovaných skutkových podstat bylo možné spatřovat nějakou bezprostřední analogii. Podle jejích slov je již z tohoto důvodu argumentace soudu druhého stupně nedosažením značného prospěchu z trestné činnosti zavádějící a na podmínky trestního zákoníku nepoužitelná, neboť měřítko zisku dosaženého pachatelem prodejem drog lze mít při stanovení obsahu pojmů „značný rozsah“ či „velký rozsah“ pouze za podružné, nikoli rozhodující kritérium.
Dále nejvyšší státní zástupkyně akcentovala, že v případě prodeje heroinu byl za jednání naplňující znak většího rozsahu ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zákona považován soudní praxí prodej této omamné látky jinému v množství odpovídajícímu hmotnosti 1,5 g base heroinu, což představuje zhruba 50 běžných dávek. V daném případě není sice známo přesné množství prodaného heroinu, avšak z důkazů, zejména svědeckých výpovědí osob, jimž obviněný heroin prodával, vyplývá, že se tak stalo nejméně ve 131 případech a dalších nejméně 16 dávek měl obviněný připravených k prodeji. Takové množství podle nejvyšší státní zástupkyně výrazně překračuje právní praxí dříve uznávanou hranici většího rozsahu ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zákona, přičemž z pohledu nyní účinné právní úpravy není jisto, zda lze znak „ve větším rozsahu“ chápat totožně jako v podmínkách předešlé právní úpravy. Bez významu není ani skutečnost, že „čistota“ heroinu vyjádřená v nařízení vlády č. 467/2009 Sb. v percentuálním obsahu účinné psychotropní látky v droze činí minimálně 13,3 % (resp. 14,6 % u hydrochloridu), zatímco v droze zadržené u obviněného bylo zjištěno 20,9 % (resp. 21,7 %) účinné psychotropní látky, takže se jednalo o drogu relativně kvalitní.
Nejvyšší státní zástupkyně shledala, že tato zjištění spolu s počtem realizovaných prodejů, ale i délkou doby, po níž se obviněný trestné činnosti dopouštěl, tj. období přesahující půl roku, odůvodňují závěr, že jeho jednání lze posoudit tak, že naplnilo znak „ve značném rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Dodala, že tento závěr vychází rovněž ze zjevné gradace znaků charakterizujících rozsah spáchání předmětného deliktu, pokud trestní zákoník stanoví hranice distribuce drog „v množství větším než malém vůči dítěti mladšímu patnácti let“ resp. „ve větším rozsahu vůči dítěti“ [§283 odst. 1, 2 písm. d)] a „ve značném rozsahu“ vůči ostatním subjektům [§283 odst. 1, 2 písm. c)]. Tyto tři stupně rozsahu páchání drogové kriminality by měly v korelaci s věkem dotčených osob (konzumentů) vykazovat relativně stejnou míru společenské škodlivosti. Podle přesvědčení nejvyšší státní zástupkyně z toho plyne úvaha, zda není žádoucí zmírnit aplikační kritéria znaku „ve větším rozsahu“ oproti způsobu, jímž byl tento znak chápán za účinnosti dřívější právní úpravy. Jestliže trestní zákoník vztahuje znak „ve větším rozsahu“ vůči dítěti, ačkoli dřívější právní úprava tento znak vztahovala i k dospělému konzumentovi (mládí konzumentů mohlo být považováno za obecnou přitěžující okolnost), mohlo by při mechanickém přejímání a neměnném chápání tohoto znaku dojít k tomu, že by ochrana dětí ustanovením §283 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku byla rovna míře ochrany dospělých podle dřívější právní úpravy. Zvýšením hranice rozsahu trestné činnosti by se pak poněkud paradoxně zmírnily podmínky trestního postihu pachatelů ohrožujících svou trestnou činností dospělé konzumenty drog, protože jich by se týkal hierarchicky nadřazený znak „ve značném rozsahu“, což podle nejvyšší státní zástupkyně nepochybně nebylo úmyslem zákonodárce.
Nejvyšší státní zástupkyně uzavřela, že právní posouzení skutku v napadeném rozsudku jako přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku je nesprávné a že zjištěnému skutkovému stavu věci odpovídá přísnější právní kvalifikace skutku jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.
Navrhla proto, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadený výrok rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 61 To 42/2010, jakož i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné. Nejvyšší státní zástupkyně je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá) lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Z těchto hledisek lze uplatněné dovolací námitky pod zmíněný důvod dovolání formálně podřadit. Nejvyšší soud však shledal, že jde o námitky (a tedy dovolání jako takové) zjevně neopodstatněné.
Tyto námitky lze v podstatě rozdělit na dva okruhy, které by měly být předmětem dovolacího přezkumu.
Předně, zda znaku „ve větším rozsahu“ skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona, odpovídá znak „ve značném rozsahu“ podle ustanovení §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku (účinného od 1. 1. 2010), resp., zda znak „ve větším rozsahu“ má být vykládán shodně jako za dřívější právní úpravy, tj. zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů, nebo zda je na místě zmírnit aplikační kritéria tohoto znaku.
Za druhé, zda zjištěné okolnosti nasvědčují spáchání činu „ve značném rozsahu“ a skutek tak lze kvalifikovat jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.
K prvému okruhu se Nejvyšší soud jednoznačně vyjádřil v usnesení ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 7 Tdo 729/2010, v němž k vzájemnému vztahu uvedených zákonných znaků „ve větším rozsahu“ [§187 odst. 2 písm. a) tr. zákona] a „ve značném rozsahu“ [§283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku] vyslovil názor, že tyto znaky nejsou totožné, resp. nutné podmínky pro naplnění znaku „ve větším rozsahu“ podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, nenaplňují současně i znak „ve značném rozsahu“ podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010. Nejvyšší soud vychází ze skutečnosti, že již pouhé porovnání pojmů „větší“ a „značný“, svědčí pro závěr o jisté gradaci rozsahu jednání pachatele. Stejný znak „ve větším rozsahu“ je přitom použit v obou trestních kodexech, byť v trestním zákoníku pouze ve vztahu k dítěti (i mladšímu 15 let), a Nejvyšší soud neshledává důvod pro zmírnění aplikačních kritérií znaku „ve větším rozsahu“ oproti výkladu tohoto znaku za účinnosti dřívější právní úpravy, jak je navrhováno v dovolání. Je sice skutečností, že trestní zákoník zavedením znaku „ve značném rozsahu“ zmírňuje podmínky trestního postihu pachatelů ohrožujících svou trestnou činností dospělé konzumenty drog, znění zákona je však vyjádřením vůle zákonodárce, kterou by Nejvyšší soud zmírněním dosavadního výkladu znaku „ve větším rozsahu“ v podstatě nepřípustně modifikoval. Z důvodové zprávy k trestnímu zákoníku totiž vyplývá, že účelem rekodifikace drogových deliktů bylo také odstranění přepínání trestní represe u některých okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, přičemž důraz je kladen zejména na ochranu dětí před důsledky trestné činnosti tohoto druhu.
Nejvyšší soud k tomu dodává, že pro uvedený závěr svědčí i skutečnost, že v novém trestním zákoníku nedošlo oproti dosavadní právní úpravě k žádné změně co do určení kvantitativních kritérií jednotlivých kategorií škody (a od nich odvozených mj. kategorií prospěchu – srov. ustanovení §89 odst. 11 tr. zákona a ustanovení §138 tr. zákoníku. Byť samozřejmě nelze činit mechanicky přímou vazbu mezi uvedenými kvantitativní znaky a pojmy „větší rozsah“ a „značný rozsah“ (obsah těchto pojmů je širší a vychází z větší škály hodnotových kritérií), není na místě při řešení uvedené problematiky od jejich porovnání zcela odhlížet. Je totiž zřejmá nejen jejich pojmová příbuznost a obdobné odstupňování (viz „větší škoda“, „značná škoda“, úměrně tomu určení výše prospěchu, a „větší rozsah“, „značný rozsah“ a „velký rozsah“), ale zvláště skutečnost, že kvantita (obecně řečeno drogy) je jedním ze základních kriterií pro určení, zda byl naplněn znak „větší rozsah“ nebo „značný rozsah“ (či „velký rozsah“).
Ostatně, podpůrně uvedenému závěru nasvědčuje i dovolatelkou zmíněná skutečnost, že nová právní úprava je oproti úpravě účinné do 31. 12. 2009 poněkud benevolentnější v otázce vymezení množství neoprávněně přechovávaných omamných či psychotropních látek určených pro vlastní potřebu, aniž by takové jednání vykazovalo znaky přečinu podle §284 odst. 1 a 2 tr. zákoníku. Uvedené ustanovení totiž používá stejně jako ustanovení §283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku („v množství větším než malém vůči dítěti mladšímu patnácti let“) pojmu „množství větší než malé“ a nelze pochybovat o tom, že tento pojem musí být vykládán totožně. Je-li tedy nová právní úprava poněkud benevolentnější ve výkladu tohoto pojmu, pak není na místě, aby výklad znaků „větší rozsah“ a „značný rozsah“ měl zcela opačný charakter.
Nejvyšší soud proto i nyní uzavírá, že není důvodu znak „ve větším rozsahu“ vykládat zásadně jinak, než za dřívější právní úpravy, tj. zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů, účinné do 31. 12. 2009.
Pokud nejvyšší státní zástupkyně vzhledem ke skutkovým zjištěním vyslovuje závěr, že tyto naplňují znak „ve značném rozsahu“ podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, ani v této části se Nejvyšší soud s dovoláním neztotožnil.
V daných souvislostech je na místě především uvést, že ve vztahu k dříve účinnému ustanovení §187 tr. zákona Nejvyšší soud uvedl, že kvalifikační znak prodeje a držení omamných a psychotropních látek „ve větším rozsahu“ ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zákona vyjadřuje jednak kvantitativní a jednak kvalitativní stránku prodeje a držení takových látek ve svém celku a míru ohrožení života a zdraví jejich uživatelů. Z hlediska naplnění této okolnosti je proto zásadní vedle množství též druh účinných látek a četnost osob, jejichž potřebu mohou potencionálně uspokojit. Musí přitom jít o množství, které značně přesahuje jednotlivou denní spotřební dávku a zároveň je tak velké, že je potenciálně způsobilé ohrozit na zdraví nebo přímo na životě větší počet osob. Významné však vedle toho je také finanční vyjádření hodnoty prodávané nebo držené látky, způsob provedení činu a kvalita takové látky. Zde je namístě uvést, že při splnění podmínek §88 odst. 1 tr. zákona postačí k naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zákona i splnění jen jednoho ze shora uvedených kritérií. Není přitom vyloučeno, že s ohledem na konkrétní specifické okolnosti případu může převážit význam i některého jiného kritéria, například délka doby, po kterou pachatel uvedené látky prodával či držel nebo pravidelnost zásobování určité osoby těmito látkami (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. 7 Tz 154/2005-I).
Závěr o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání předmětného trestného činu „ve větším rozsahu“ podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zákona je nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení §187 odst. 1 tr. zákona, a to i s ohledem na druh a kvalitu této látky. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal, pro ně přechovával, případně i jiné skutečnosti. Pojem většího rozsahu proto nelze zužovat toliko na množství (objem nebo hmotnost) příslušné látky (drogy), ale je nutné posoudit, zda z celkového hlediska došlo k rozsáhlejšímu naplnění (tedy „ve větším rozsahu“) skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zákona (viz rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.).
V návaznosti na to je třeba zdůraznit, že pro výklad kvalifikačního znaku „ve značném rozsahu“ podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku lze obdobně převzít zásadně táž kriteria, ovšem s upřesněním, že se zřetelem k nové koncepci zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, pochopitelně nelze řešit otázku míry společenské nebezpečnosti, a dále, a to především, že zmíněná kriteria musí být naplněna ve zřetelně vyšší kvantitativní, ale i kvalitativní úrovni. Jinak řečeno, oproti znaku „ve větším rozsahu“ je třeba k naplnění znaku „ve značném rozsahu“ zejména většího množství (v kontextu druhu a kvality) omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, delší doby (příp. též kvalifikovanějšího způsobu) nakládání, většího počtu osob, jimž tyto látky pachatel např. opatřil, prodal, pro ně přechovával, případně dalších okolností (výrazná finanční hodnota prodávané nebo držené látky apod.).
Pokud přitom jde o otázku množství drogy, pak není od věci zmínit, že soudní praxe akceptovala jistý vzájemný poměr mezi znaky „ve větším rozsahu“ a „množství větší než malé“, kdy „větší rozsah“ je dán např. desetinásobkem množství „většího než malého“ u heroinu, dvacetinásobkem množství „většího než malého“ u metamfetamin-base (pervitin) a dvacetipětinásobkem množství „většího než malého“ u THC (marihuana, hašiš). Jakkoli nelze tuto skutečnost brát zjednodušeně jako přesné vodítko pro vymezení poměru mezi znaky „ve větším rozsahu“ a „ve značném rozsahu“, může orientačně přispět k řešení dané problematiky v tom smyslu, že „značný rozsah“ by měl být co do množství drogy vícenásobkem spodní hranice „většího rozsahu“.
K uvedenému je pak třeba dodat, že z kvantitativního hlediska lze zásadně naplnění kvalifikačního znaku „ve větším rozsahu“ dovozovat při nakládání s nejméně 1,5 g heroinu, což představuje asi 50 dávek běžného konzumenta.
Jsou-li uvedená obecná východiska aplikována na posuzovaný případ, pak je třeba dovodit, že obviněný spáchal předmětný čin „ve větším rozsahu“ (jak shledal soud prvního stupně), nikoli však „ve značném rozsahu“. Nutno zdůraznit, že soudy nižších stupňů zjištěné skutkové okolnosti – obviněný po dobu přesahující půl roku prodával heroin a takto prodal heroin čtyřem osobám nejméně ve 131 případech a dalších nejméně 16 dávek poměrně kvalitního heroinu (obsahoval 20,9 %, resp. 21,7 % účinné psychotropní látky) a zhruba 7 dávek metamfetaminu měl připravených k prodeji – nijak nevybočují z mezí pojmu „větší rozsah“ určených výše zmíněnými kriterii, a to i ve srovnání s jinými případy přechovávání a distribuce drog, jež byly předmětem předcházejících trestních řízení.
Dodat je na místě, že obsah znaku „ve větším rozsahu“ má určité kvantitativní i kvalitativní rozpětí a nejde pouze úzce chápané vymezení.
Se zřetelem k výše rozvedeným skutečnostem nelze odvolacímu soudu činit výtek, dospěl-li k závěru, že v posuzovaném případě nebyl znak „ve značném rozsahu“ naplněn a že skutek má být kvalifikován jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. září 2010
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý