ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.112.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 112/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 17. února 2010 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného F. L. proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 8. 9. 2009, sp. zn. 42 To 162/2009, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 13 T 2/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 22. 5. 2009, sp. zn. 13 T 2/2009, byl obviněný F. L. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozené na náhradu škody.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu, které Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 8. 9. 2009, sp. zn. 42 To 162/2009, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, a o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť na nesprávném právním posouzení spočívalo již rozhodnutí soudu I. stupně. Obviněný je přesvědčen, že soud I. stupně postupoval v příkrém rozporu se zásadami §2 odst. 5, 6 tr. ř., zhodnotil důkazy v rozporu se zásadami formální logiky a dospěl tak k nesprávnému závěru o jeho vině. Soud I. stupně podle obviněného opřel své závěry o jeho vině v podstatě o výpovědi svědkyň L. K. a E. K. Obě vypověděly, že neviděly, že by obviněný vozidlo poškozoval. Skutečnost, že obviněný vozidlo poškozoval, dovodila svědkyně L. K. z toho, že v době kdy byl v blízkosti vozidla, uslyšela jakýsi zvuk, který ve své výpovědi označila jako „škrt“. Obdobný zvuk zaslechla i svědkyně E. K. Obviněný je přesvědčen, že byl dán do souvislosti s poškozením vozidla pouze proto, že delší dobu prosazoval, aby vozidla neparkovala na chodníku a bránila tím průchodu chodců, když je v blízkosti parkoviště. Soudy obou stupňů podle obviněného svůj závěr o jeho vině dovodily pouze z toho, že svědkyně L. K. spojila zvuk, který zaslechla s tím, že obviněný procházel po chodníku kolem vozidla. Podle názoru obviněného však v předmětné době mohlo být zdrojem obdobného zvuku cokoliv jiného a k poškození vozidla mohlo dojít jiným způsobem. Jedná se o lokalitu rodinných domů a menších bytovek v zahrádkách, kde se v odpoledních hodinách běžně pracuje a tyto práce vyvolávají zvuky vyvolávané kovovými či dřevěnými materiály. Konečně podle obviněného ani průběh rýhy neodpovídá „škrtnutí“, jehož zvuk popsala svědkyně L. K. Obviněný dále nesouhlasí ani s názorem soudu I. stupně, že by na straně vyslechnutých svědků neexistovaly okolnosti, které by snižovaly jejich věrohodnost. Obviněný v této souvislosti konstatoval výpovědi některých svědků, a v případě svědka M. B. uvedl, že v otázce hodnocení věrohodnosti tohoto svědka soud neopodstatněně bagatelizoval obsah trestního oznámení, které tento svědek učinil jako zástupce poškozené. Obviněný podotýká, že svědek M. B. jako oznamovatel byl povinen uvést pravdu i v trestním oznámení, a to pod sankcí pro případ křivého obvinění. Je dále přesvědčen, že orgány činné v trestním řízení měly provést všechny dostupné důkazy ke zjištění, zda se obviněný mohl dopustit trestné činnosti, která je mu kladena za vinu a za tím účelem provést obdobný pokus. Z provedeného dokazování údajně ani nevyplývá, kde se nacházelo vozidlo v době, kdy bylo poškozeno, kdo vozidlo poškodil, jakým způsobem a jakým předmětem.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení soudu II. stupně a vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., ve skutečnosti však obviněný namítá toliko neúplnost dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů. Takové námitky však podle státního zástupce nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu výše citovaného dovolání je zřejmé, že námitky obviněného uplatněné pod tímto dovolacím důvodem výše uvedeným požadavkům neodpovídají a nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti úplnosti dokazování, proti hodnocení důkazů provedeného soudy, a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně. Obviněný navíc uplatnil obdobné námitky již ve svém řádném opravném prostředku, byly podstatou celé jeho obhajoby a soudy obou stupňů se jimi zabývaly a vypořádaly se s nimi.
Obviněný námitkami uvedenými v dovolání v podstatě popírá svou vinu (nebylo podle něj prokázáno, kde se nacházelo vozidlo v době, kdy bylo poškozeno, kdo vozidlo poškodil, jakým způsobem a jakým předmětem). Námitkami, že soudy nesprávně posoudily věrohodnost vyslechnutých svědků (poukazuje zejména na nepřesvědčivost výpovědí svědka M. B.), jakož i nesprávně posoudily výpovědi svědkyň L. K. a E. K., pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními obou soudů. Obviněný tak ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním, jež soudy učinily na základě provedeného dokazování a vychází z odlišného skutkového základu, než který soudy zjistily a poté právně kvalifikovaly. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v §265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný. Námitkami, že orgány činné v trestním řízení měly provést všechny dostupné důkazy ke zjištění, zda se obviněný mohl dopustit trestné činnosti, která je mu kladena za vinu a za tím účelem provést obdobný pokus, obviněný v podstatě brojí proti úplnosti a správnosti provedeného dokazování.
Je tedy zřejmé, že obviněný uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím brojil proti správnosti skutkových zjištění, úplnosti dokazování a hodnocení důkazů. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně. Typicky se tak děje v případě zjištění, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Nejvyšší soud tedy v posuzovaném případě zkoumal, zda zde nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Takový rozpor ostatně ani obviněný nenamítal.
Na základě shora uvedeného je zřejmé, že uplatněnými námitkami obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale domáhá se změny skutkových zjištění učiněných soudy, opakovaně nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně, v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění, by pak mělo podle něj dojít i ke změně napadeného rozhodnutí. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí, ale je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Ze shora citovaného je zřejmé, že námitky obviněného uplatněný dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnily. Pokud námitky obviněného nenaplnily uvedený dovolací důvod, nemohl být naplněn ani uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto bylo dovolání obviněného F. L. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš