ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1475.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1475/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. dubna 2010 o dovolání obviněné I.S. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2009, sp. zn. 7 To 103/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 123/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné I. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2008, sp. zn. 91 T 123/2006, byla obviněná I. S. uznána vinnou pod bodem 1) rozsudku trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. a pod bodem 2) rozsudku trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin pomluvy podle §206 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byla uznána vinnou rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 4 T 138/2005, a za sbíhající se trestné činy neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §249a odst. 1, 2 tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., jimiž byla uznána vinnou rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 11 T 262/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. 5 To 528/2008, byla obviněná podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byla obviněná zařazena pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byly zrušeny výroky o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 4 T 138/2005, a z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 11 T 262/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. 5 To 528/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné I. S. uložena povinnost nahradit poškozenému Mgr. Martinu Kopčilovi, správci konkursní podstaty společnosti Zbrojovka Brno, a. s., se sídlem Lazaretní 7, Brno, IČ 46346066, škodu ve výši 2.017.101,60 Kč.
Obviněná spáchala trestné činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. tím, že:
1) jako správkyně konkursní podstaty společnosti Zbrojovka Brno, a. s., IČ: 46346066, se sídlem Lazaretní 7, Brno, ustanovená do funkce správce konkurzní podstaty s účinností od 9. 7. 2003, která měla ze zákona povinnost postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí, v období od 9. 7. 2003 do 28.10.2003 odčerpala z pokladny úpadce Zbrojovky Brno, a. s., a z finančního účtu vedeného u Živnostenské banky, a. s., finanční prostředky ve výši celkem 2.017.101,60 Kč, které použila ve svůj prospěch blíže nezjištěným způsobem, přičemž tuto skutečnost se snažila zakrýt zaúčtováním výdajových dokladů – vodné, dešťové srážky ze dne 27. 10. 2003, a – odpad ze dne 26. 10. 2003, které v účetnictví nebyly fyzicky dohledány, a tyto položky ani nebyly ve skutečnosti tímto způsobem hrazeny, a dále zúčtováním výdajového dokladu – právní služby na částku 44.625,- Kč, přičemž tento uskutečněný výdaj byl zúčtován dvakrát, čímž způsobila společnosti Zbrojovka Brno, a. s., se sídlem Brno, Lazaretní 7, IČ: 46346066, škodu ve výši 2.017.101,60 Kč,
2) jako správkyně konkursní podstaty společnosti Zbrojovka Brno, a. s., IČ: 46346066, se sídlem Lazaretní 7, Brno, ustanovená do funkce správce konkursní podstaty s účinností od 9. 7. 2003, která měla ze zákona povinnost postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí tím, že v období od listopadu 2003 do dubna 2004 zahrnula do účetnictví společnosti Zbrojovka Brno, a. s., jednostranně vystavené dobropisy, které nebyly doručeny adresátům původních faktur, a následně ve dnech 22. 12. 2003, 25. 2. 2004 a 25. 5. 2004 podala přiznání k DPH za období listopad 2003, leden 2004 a duben 2004, zahrnující i výše uvedené dobropisy, a tím neoprávněně snížila daň z přidané hodnoty celkem o částku ve výši 367.512,- Kč ve prospěch Zbrojovky Brno, a. s., sídlem Brno, Lazaretní 7, ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem Brno I.
Obviněná podala proti tomuto rozsudku odvolání. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 5. 2009, sp. zn. 7 To 103/2009, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněné uložil podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost nahradit poškozenému úpadci Zbrojovka Brno, a. s., se sídlem Brno, Lazaretní 7, zastoupenému správcem konkursní podstaty Mgr. Martinem Kopčilem, škodu ve výši 2.017.101,60 Kč.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná namítla, že popis skutků nevykazuje znaky trestných činů, jimiž byla uznána vinnou. Tato skutečnost je podle ní zjevná již ze srovnání stavu účtu, který za působení původního správce konkursní podstaty byl mnohem nižší, než za jejího působení. Pokud jde o výdaje, které musela jako správce konkursní podstaty vynaložit, poukázala na znalecký posudek, z něhož vyplývá odhad ceny za zneškodnění chemického odpadu, a vytkla soudu, že tento důkaz nebyl v řízení proveden. V důsledku toho se cítí být zkrácena na svých právech na obhajobu. Dodala, že řada svědeckých výpovědí potvrzuje skutečnost, že zajistila likvidaci předmětných odpadů. Namítla také, že nedoplatky za energie nelze přičítat na její vrub jako správkyně konkursní podstaty, nýbrž na vrub společnosti Energo Source Aliance, a. s., jejímž prostřednictvím měly být energie hrazeny. V této souvislosti poukázala na rozbor dodávek energií do společnosti Zbrojovky Brno, a. s. V případě trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. poukázala na nejasnou výši zpronevěřené částky, což má podle ní vliv na posouzení společenské nebezpečnosti činu. Obviněná zpochybnila svědeckou výpověď současného správce konkursní podstaty Mgr. Martina Kopčila i výpověď znalce Ing. Josefa Chyti. K trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. obviněná namítla nesprávné posouzení subjektivní stránky trestného činu a dodala, že šlo pouze o nedbalost podle §5 písm. a) tr. zák., příp. §5 písm. b) tr. zák. Uvedla, že z důvodu změny nájemních smluv byly vystaveny faktury i bývalým nájemníkům, které bylo nutno stornovat, z těchto důvodů byly vystaveny dobropisy. Podle ní nelze usuzovat na naplnění znaků předmětného trestného činu pouze ze skutečnosti, že některé dobropisy nebyly doručeny jejich adresátům.
Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5.2009,sp. zn. 7 To 103/2009, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2008, sp. zn. 91 T 123/2006, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal a rozhodl. Současně ve smyslu §265r odst. 1, 3 tr. ř. požádala o projednání věci ve veřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že nelze přihlédnout k argumentaci obviněné ve vztahu k bodu 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu, v jejímž rámci zpochybňuje úplnost dokazování a správnost hodnocení důkazů. Argumentace obviněné se tak zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s ostatními dovolacími důvody. Pokud jde o námitku obviněné o údajně nedostatečně či nejasně vyjádřené výši škody (ve vztahu k následnému hmotně právnímu posouzení), má nejvyšší státní zástupkyně za to, že obviněná si nesprávně vyložila údaje popsané v rozsudku soudu prvního stupně. Městský soud v Brně jednoznačně konstatoval, že výše finančních prostředků, které si obviněná neoprávněně přisvojila, činila 2.017.101,60 Kč. Pokud soud současně vyjádřil, že dne 27. 10. 2003 byl z účtu společnosti Zbrojovka Brno, a. s.,obviněnou vybrán obnos ve výši 2.000.000,- Kč, zjevně tím jen přibližoval čas a technický způsob, jak se fakticky předmětné peníze dostaly do rukou obviněné. Ani v tomto rozsahu tedy není možné přisvědčit námitkám obviněné, což současně značí, že je namístě akceptovat právní posouzení skutku popsaného pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, k němuž dospěly soudy obou stupňů. Rovněž ve vztahu ke skutku pod bodem 2) výroku o vině zmíněného rozsudku, nejvyšší státní zástupkyně konstatovala, že podstatou argumentace obviněné je tvrzení vlastní verze průběhu skutkového děje, odlišné od závěrů soudů činných dříve ve věci, podle níž byly dobropisovány faktury vystavené (zjednodušeně řečeno) omylem. Jak však uvedl zejména Městský soud v Brně, dobropisy byly vystavovány k fakturám vystaveným řádně a důvodně a současně k fakturám již uhrazeným. Dobropisy přitom byly formálně vyhotoveny a zaneseny do účetnictví, avšak nebyly doručeny adresátům faktur, tedy nebylo na jejich základě reálně postupováno. Cílem popsaného postupu obviněné přitom bylo zkrátit daň z přidané hodnoty, k níž byla povinna společnost Zbrojovka Brno, a. s.
Právně relevantně uplatněnou námitkou obviněné je pouze to, že její jednání nelze posoudit jako úmyslné ve smyslu §4 tr. zák., ale nejvýše jako nedbalostní podle §5 tr. zák. Z učiněných zjištění je zřejmé, že obviněná jednala cíleně, se záměrem fiktivně snížit daňovou povinnost subjektu, který zastupovala. Takové okolnosti potom nelze posoudit jako nedbalost obviněné, ale jako její přímý úmysl podle §4 písm. a) tr. zák., a to jak ve vztahu k provedeným úkonům, tak i k zamýšlenému následku. Ani v tomto směru nelze přisvědčit dovolání obviněné.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné I. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně navrhla, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Svůj souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřila i pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné I. S. je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu věci tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení.“ Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud po posouzení podaného dovolání dospěl k závěru, že obviněná I. S. uplatnila převážně skutkové námitky, které nelze s úspěchem uplatnit v řízení o dovolání. Obviněná tím, že namítla, že nebyl proveden znalecký posudek, že hodnocení výpovědí svědka i znalce je nesprávné, stejně tak i další důkazy, ve skutečnosti napadla skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů, jimiž je dovolací soud vázán. V řízení o dovolání se dovolací soud nemůže zabývat námitkou obviněné o údajné nevěrohodnosti výpovědí svědka Mgr. Martina Kopčila a znalce Ing. Josefa Chyti. Pokud jde o zpronevěřenou částku, jejíž výši obviněná zpochybnila, je nutno opět vycházet ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, přičemž soud prvního stupně dospěl k závěru, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, že obviněná si neoprávněně přisvojila částku ve výši 2.017.101,- Kč. Povinností Nejvyššího soudu České republiky je zabývat se v rámci uplatněného dovolacího důvodu jen otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení.
Nejvyšší soud shledal, že obviněná uplatnila právně relevantní námitku z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když namítla nesprávné posouzení subjektivní stránky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. s tím, že šlo pouze o nedbalost podle §5 písm. a) tr. zák. příp. §5 písm. b) tr. zák.
Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou jim podobnou povinnou platbu.
Závěr o formě zavinění je závěrem právním, který však vychází ze skutkových zjištění soudů, vyplývajících z provedeného dokazování (srov. také nález Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 36/98). Nejvyšší soud na podkladě právní námitky týkající se subjektivní stránky přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu. Ze skutkové věty pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně vyplývá jednoznačný závěr o tom, že obviněná při výkonu své funkce správkyně konkursní podstaty si musela být plně vědoma toho, že dobropisy byly vystaveny jednostranně a nebyly doručeny adresátům původních faktur. Stejně tak si musela být vědoma důsledků, když předmětné dobropisy zahrne do přiznání k dani z přidané hodnoty. Je potřeba rovněž poukázat na ustanovení §8 odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, z něhož vyplývá, že správce konkursní podstaty je povinen při výkonu funkce postupovat s odbornou péčí a odpovídá za škodu vzniklou porušením povinností, které mu ukládá zákon nebo mu uloží soud. V souladu s §8 odst. 1 zák. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, se správce konkursní podstaty vybírá zásadně ze seznamu správců, který vede soud příslušný k řízení. Do seznamu správců lze zapsat jen bezúhonnou fyzickou osobu, která je plně způsobilá k právním úkonům, má přiměřenou odbornou způsobilost a se zápisem souhlasí. Obviněná měla dostatečné odborné znalosti a věděla, že svým jednáním neoprávněně sníží daň z přidané hodnoty. Z hlediska zavinění je proto správný závěr, že obviněná jednala v přímém úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák.Soudy nižších stupňů z těchto důvodů zcela správně posoudily jednání obviněné pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně tak, že obviněná naplnila všechny znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněné I. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. dubna 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek v. r.