ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1520.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1520/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 13. ledna 2010 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. 5. 2009, sp. zn. 55 To 136/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 145/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 6 T 145/2008, byl obviněný Z. Š. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.
Obviněný spáchal trestné činy tím, že dne 12. 1. 2008 v době kolem 19:00 hodin, v O. , na ulici M. , za přítomnosti dalších tří osob bezdůvodně fyzicky napadl poškozeného Z. U. , a to tak, že jej jedenkrát udeřil basebalovou pálkou do hlavy v místě levého spánku, a tímto jednáním způsobil poškozenému zranění spočívající v pohmoždění boltce levého ucha, zlomenině lební báze vlevo a trhlině v levé pyramidě bez nitrolebního krvácení, v jejichž důsledku byl omezen v běžném způsobu života po dobu minimálně 14-ti dnů, přičemž s ohledem na charakter útoku mohlo u poškozeného dojít k prolomení lebeční kosti a závažnému poškození mozku, s reálnou možností trvalých následků v podobě ochrnutí, poruch psychiky či dokonce úmrtí.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 18. 5. 2009, sp. zn. 55 To 136/2009, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť má za to, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Uvedl, že byl k veřejnému zasedání dne 18. 5. 2009 předvolán. Přestože mu byly výzvy doručeny na tři různé adresy, ani na jedné z nich nebyl zastižen a nebylo mu tedy doručeno. O konání veřejného zasedání tak nevěděl a nemohl být naplněn ani požadavek §202 odst. 2 písm. a) tr. ř. (tedy že byl k hlavnímu líčení řádně a včas předvolán). Obviněný dále uvedl, že předvolání vyžaduje doručení do vlastních rukou, přičemž uložení podle §64 odst. 4 tr. ř. je vyloučeno.
Obviněný dále namítl, že odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně trpí logickými rozpory, kterými se soud odvolací nezabýval a nevypořádal se s nimi. Domnívá se, že bez výpovědi svědka M. N. by soudy nemohly jednoznačně určit jeho vinu a nesouhlasí ani s tím, jakým způsobem soudy posoudily věrohodnost výpovědi tohoto svědka v odůvodněních svých rozhodnutí. Navíc, jak dále podotkl, svědka M. N. sám přivedl k soudu prvního stupně, jenž údajně nebyl jeho přítomnost schopen zajistit. Dále obviněný uvedl, že poškozený a jeho přátelé, kteří s ním byli na místě činu, obviněného nepoznali a svými výpověďmi ho neusvědčili. Nevyjasněné zůstaly podle obviněného otázky, proč by napadal poškozeného, kterého chtěl původně bránit a rovněž, kde se v autě, ve kterém jel, vzala basebalová pálka. Dovozuje, že soudy obou stupňů se zabývaly pouze prokazováním jeho viny, aniž by se pokusily o odstranění logických rozporů. Závěr, že se dopustil výše uvedených trestných činů, resp. pokusu o trestný čin, tak obviněný považuje za nesprávný. Uzavírá, že pokud by byl účasten odvolacího řízení, upozornil by na logické rozpory v nalézacím řízení a navrhl by provedení důkazů, které svědčí o jeho nevině.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, i předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že jak vyplývá ze závěrů Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, popsaných v odůvodnění jeho usnesení, obviněný byl o konání veřejného zasedání vyrozumíván (nikoli předvolán), když k doručení vyrozumění došlo tzv. fikcí (§64 odst. 2 tr. ř.). Proto vzhledem ke všem okolnostem odvolací soud shledal naplnění podmínek ke konání veřejného zasedání. V další části svého dovolání potom obviněný podle názoru státního zástupce napadá hodnocení důkazů, provedené soudy obou stupňů, úplnost dokazování a správnost skutkových závěrů, když v podstatě dovozuje, že se posuzovaného jednání nedopustil. Takové námitky nemohou naplnit tvrzený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., ani žádný dovolací důvod jiný. Ke zmíněné části argumentace proto nelze podle státního zástupce přihlížet. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Jako odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu shledal Nejvyšší soud námitku obviněného týkající se jeho neúčasti u veřejného zasedání s tím, že k veřejnému zasedání konanému dne 18. 5. 2009 byl údajně předvolán a bylo tedy vyloučeno doručení předvolání fikcí, neboť mu mělo být doručeno do vlastních rukou. Tyto námitky uvedenému důvodu odpovídají, ale Nejvyšší soud jim nepřisvědčil.
Z obsahu trestního spisu je totiž zřejmé, že v dané věci odvolací soud konal dvě veřejná zasedání, a to dne 22. 4. 2009 (č. l. 187 tr. spisu) a dne 18. 5. 2009 (č. l. 193). Z přípisu na č. l. 182 vyplývá, že obviněný byl o konání těchto veřejných zasedání vyrozumíván a nikoli k nim předvoláván, jak se domnívá obviněný. Podle §234 odst. 1 tr. ř. se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele. Podle §233 odst. 1, věta prvá tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. Nepovažuje-li osobní účast obviněného soud za nutnou, o konání veřejného zasedání jej pouze vyrozumí, jak tomu bylo také v tomto případě. Konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného přitom nebránilo ani ustanovení §263 odst. 4 tr. ř.
Skutečnost, že byl obviněný o konání veřejného zasedání toliko vyrozuměn, jednak značí, že jeho přítomnost u úkonu nebyla považována za nutnou, a dále že příslušná písemná informace o nařízení a termínu veřejného zasedání nepodléhala režimu doručování ve smyslu §64 odst. 4 tr. ř., ale režimu umožňujícímu doručení tzv. fikcí podle odst. 2 téhož ustanovení.
Nejvyšší soud však považuje za nutné poukázat především na obsah trestního spisu, ze kterého je zřejmé, že obviněný byl nejprve vyrozumíván o konání veřejného zasedání dne 22. 4. 2009, a to celkem na tři adresy (včetně adresy, kterou obviněný uvedl jako adresu pro doručování). Ani na jedné z adres si však obviněný poštovní zásilky nevyzvedl a k jednání se bez omluvy nedostavil. Dvě zásilky obsahující vyrozumění o konání veřejného zasedání dne 22. 4. 2009 byly na poště uloženy již dne 14. 4. 2009 a byly tak splněny podmínky fikce doručení podle §64 odst. 2 tr. ř. Obviněný se k tomuto jednání nedostavil, ale toto se nekonalo jen z toho důvodu, že soud ještě neměl k dispozici nedoručenou zásilku na adresu určenou obviněným k doručování a nemohl tak posoudit včasnost jeho vyrozumění o konání veřejného zasedání.
Pokud jde o veřejné zasedání konané dne 18. 5. 2009, byl obviněný opět vyrozumíván, a to opět na tři jím uvedené adresy. Tyto zásilky byly obviněnému doručeny prostřednictvím Policie České republiky dne 28. 4. 2009 (č. l. 188). Přestože tedy o veřejném zasedání dostatečně dopředu věděl, se ani dne 18. 5. 2009 k němu bez omluvy nedostavil (přítomen byl jeho obhájce – viz č. l. 193). Také zde byly splněny podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, protože vyrozumění o jeho konání mu bylo doručeno do vlastních rukou.
Z výše uvedeného je zřejmé, že námitky uvedené v dovolání se nezakládají na pravdě, neboť právě vyrozumění o konání veřejného zasedání dne 18. 5. 2009 (na něž poukazuje obviněný ve svém dovolání s tím, že mu nebylo doručeno) byla obviněnému doručena (osobně písemnosti převzal dne 28. 4. 2009), a přesto se veřejného zasedání nezúčastnil, aby jak tvrdí, mohl navrhovat důkazy svědčící o jeho nevině. Není přitom rozhodné, že vyrozumění o konání veřejného zasedání mu nebylo doručeno poštou, ale orgány Policie České republiky (§62 odst. 1 tr. ř.).
Nezbývá tedy než konstatovat, že obviněný sám svým přístupem k trestnímu řízení zapříčinil, že svého práva zúčastnit se veřejného zasedání, nevyužil. Přitom se jedná o právo obviněného nikoli o povinnost a k jeho účasti jej nelze nutit. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené shledal tuto námitku obviněného zjevně neopodstatněnou.
Pokud jde o tu část dovolání, ve které obviněný namítal, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by spáchal uvedené trestné činy, brojil proti věrohodnosti výpovědi svědka M. N. , hodnotil provedené důkazy a vyvozoval z nich své vlastní závěry odlišné od závěrů soudů obou stupňů, Nejvyšší soud se jí nezabýval, neboť obviněný tímto způsobem pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními obou soudů. Je zřejmé, že obviněný v této části dovolání uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím brojil proti správnosti skutkových zjištění, úplnosti dokazování a hodnocení důkazů. Námitky skutkové však nezakládají ani uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. ani žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolání je navíc v části, ve které obviněný nesouhlasil se způsobem odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů ve smyslu §265a odst. 4 tr. ř. nepřípustné.
Protože námitky obviněného odpovídající uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byly Nejvyšším soudem shledány zjevně neopodstatněnými a další námitky tomuto ani jinému dovolacímu důvodu podle §265b tr. ř. neodpovídaly, bylo dovolání obviněného Z. Š. odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš