ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.393.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 393/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. dubna 2010 o dovolání, které podal obviněný Y. B. , občan Ukrajiny, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 12 To 354/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 69/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 15. 7. 2009, sp. zn. 4 T 69/2009, byl obviněný uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. s použitím §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl současně uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání patnácti měsíců.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výroku o trestu. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 12 To 354/2009, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 12 To 354/2009, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), d), g), l) tr. ř. Obviněný spatřuje důvody dovolání v tom, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a dále že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod uvedený v písmenech a) až k).
Obviněný především namítl, že dokazování nebylo dostatečně a řádně provedeno, stejně tak považuje hodnocení důkazů za nesprávné. Podle názoru obviněného tak soudy nižších stupňů dospěly k nesprávným skutkovým závěrům a svým postupem porušily základní zásady trestního řízení uvedené v §2 tr. ř. Uložený trest považuje obviněný za nepřiměřeně tvrdý a je přesvědčen, že v jeho případě by byla možná náprava mimo vězeňské zařízení. Poukázal na to, že dobrovolně nastoupil ambulantní protialkoholní léčbu, a vytkl soudům nižších stupňů, že k této skutečnosti nepřihlížely jako k polehčující okolnosti. Současně požádal, aby dovolací soud odložil před rozhodnutím o dovolání výkon napadeného rozhodnutí, neboť jeho výkonem by mu mohla být způsobena újma na právech.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení, a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, případně ve věci sám rozhodl rozsudkem podle §265m odst. 1 tr. ř.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že ačkoliv obviněný podává dovolání s odkazem na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. c), d), g) a l) tr. ř., nevyplývají z textu dovolání žádné konkrétní námitky podřaditelné pod označené důvody dovolání. Námitka obviněného proti výroku o trestu je zcela bez významu vzhledem k tomu, že proti uložení určitého druhu trestu nelze brojit argumentem jeho nepřiměřenosti, tj. přílišné přísnosti, protože takovou výhradu není možno namítat prostřednictvím žádného zákonného důvodu.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť je podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Zároveň navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí §265r odst. 1 písm. c) tr. ř..
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Nejvyšší soud je v dovolacím řízení vázán zákonným vymezením důvodů dovolání i obsahem námitek obviněného. Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení trestního řádu. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na zákonné ustanovení obviněným formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněné dovolací námitky lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný sice v dovolání formálně uvedl dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), d), l) tr. ř., avšak neuvedl žádné námitky, jimiž by uvedené dovolací důvody odůvodnil. Z toho důvodu nelze napadené usnesení přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, neboť obviněný svým dovoláním nevymezil rámec přezkumu napadeného rozhodnutí tak, jak to vyžaduje zákon.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Obviněný především namítl, že dokazování nebylo dostatečně a řádně provedeno, stejně tak považuje hodnocení důkazů za nesprávné a dále že se soudy náležitě nezabývaly nebezpečností činu pro společnost. Bez ohledu na to, že jde o námitky proti skutkovým zjištěním, která učinily soudy nižších stupňů a kterými je nejvyšší soud v řízení o dovolání vázán, jde především o námitky zpochybňující výrok o vině trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Podle §265a tr. ř. je dovolání přípustné proti pravomocnému rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Obviněný odvoláním napadl pouze výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 15. 7. 2009, sp. zn. 4 T 69/2009, přičemž Krajský soud v Praze v řízení o odvolání přezkoumal pouze tento výrok. Soud druhého stupně přezkoumal výrok o trestu a nikoli výrok o vině, který nebyl obviněným v odvolání napaden. Z toho důvodu lze dovoláním napadnout výhradně výrok o trestu.
Pokud obviněný zamýšlel podřadit námitku nepřiměřenosti uloženého trestu pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (neboť dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c) a d) tr. ř. z logiky věci nepřicházejí v úvahu), je potřeba konstatovat, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze zabývat námitkami proti výroku o trestu. Za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Dovolatel svou námitkou o přísnosti uloženého trestu nenaplnil žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. Platí totiž, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř.
Protože dovolání bylo zčásti podáno z důvodů podle §265b odst. 1 písm. c), d) a l) tr. ř., které obviněný vůbec neodůvodnil a Nejvyšší soud se jimi nemohl zabývat v rámci přezkumu a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil proti výroku o trestu, přičemž uložení nepřiměřeného přísného trestu nelze namítat prostřednictvím tohoto ani jiného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud odmítl dovolání jako celek z důvodu uvedeného v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Před rozhodnutím o dovolání předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody pro odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání (§265o odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. dubna 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek v. r.