ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1096.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 1096/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2010 o dovolání obviněného A. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 3 To 110/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 122/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 2 T 122/2009, byl obviněný A. H. uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že dne 14. 8. 2009 v době kolem 16:05 hodin ve V., ve druhém podlaží domu na M. n., se přes výslovný nesouhlas řádného uživatele bytu M. I., dožadoval z titulu pronajímatele předem neohlášeného vstupu do tohoto bytu za účelem blíže nespecifikované kontroly bytu, a poté se silou rozeběhl proti vstupním dveřím, jež M. I. zavíral, a který byl tímto nárazem a přistrčením obviněného odhozen na zeď, o níž se udeřil hlavou na levém spánku, kdy po násilném rozražení těchto dveří neoprávněně vnikl na chodbu bytu a zde setrval až do doby, než byl za pomoci donucovacích prostředků vyveden hlídkou Obvodního oddělení Policie České republiky V., přičemž v důsledku výše uvedeného jednání byl poškozený M. I. hospitalizován do 15. 8. 2009 na chirurgickém oddělení Nemocnice s poliklinikou V. pro vegetativní projevy otřesu mozku s předpokladem trvání pracovní neschopnosti po dobu asi dvou týdnů.
Za tento trestný čin byl obviněný podle §238 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Odvolání, které proti shora uvedenému rozsudku podal obviněný, Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 3 To 110/2010, podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný podal proti uvedenému usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájce JUDr. Josefa Tobišky dovolání opřené o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho obsahu obviněný zejména zdůraznil, že v daném případě nebyla naplněna objektivní stránka trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., protože obviněný nevnikl neoprávněně do bytu jiného a neužil násilí, protože se do bytu nájemníka nedostal. Řízení jako celek je podle obviněného zatíženo mnoha procesními vadami, které jsou ve svém součtu neslučitelné s právem na spravedlivý proces.
Z pohledu těchto výhrad obviněný rozdělil dovolání do dvou částí. V první namítal nedostatky průběhu celého řízení, kde pod body a) až n) vytýkal, že na počátku řízení mu nebylo umožněno právo na právní pomoc advokáta ve smyslu §158 odst. 4 tr. ř., byl nezákonně omezen na svobodě a bylo proti němu stejně nezákonně použito donucovacích prostředků a byl nucen k výpovědi. Dále poukazoval na to, že státní zástupce ve zkráceném řízení překročil stanovenou dobu k podání obžaloby, a že rekognice byla provedena bez jeho přítomnosti. Další skupinu výhrad [pod body g) až j)] zaměřil proti způsobu, jakým soudy postupovaly ve vztahu k jeho námitce podjatosti soudce Mgr. Karla Menšíka. V této souvislosti obviněný vytýkal, že obviněnému bylo rozhodnutí soudu o tom, že tento soudce není podjatý, zasláno opožděně, a že rozhodnutí o nevyloučení soudce je nicotné. Brojil i proti postupu soudů při vyhodnocování časových souvislostí zjišťovaných podle zvukového záznamu, jakož i proti rozsahu provedeného dokazování, pokud soudy neprovedly jím navrhované nepřímé důkazy, a rovněž namítal, že soudy se úmyslně nezabývaly rozpory ve výpovědi svědků – policistů a poškozeného, na které obviněný v průběhu řízení poukazoval. Postup odvolacího soudu při posuzování jeho odvolání označil za formální.
Ve druhé části dovolání obviněný napadl nepravdivá tvrzení uvedená ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Zejména zde v bodech a) až g) odkazoval na konkrétně citované partie skutkových zjištění, proti nimž brojil se zřetelem na zvukové a obrazové záznamy, které byly ve věci pořízeny. Uvedeným způsobem vyjádřený nesouhlas se skutkovými zjištěními obviněný shrnul v konstatování, že je nepravdivá část skutkového stavu podle nějž „v důsledku výše uvedeného jednání byl poškozený M. I. hospitalizován do 15. 8. 2009 na chirurgickém oddělení Nemocnice s poliklinikou V. pro vegetativní projevy otřesu mozku s předpokladem trvání pracovní neschopnosti po dobu asi 2 týdnů“. Za nesprávné takto vymezený skutek označil proto, že soudce tuto skutečnost tvrdí přesto, že obviněný ji, jak vyplývá z obsahu argumentů podaného dovolání, vyvrátil. Podle obviněného je tak celá výroková část rozsudku nepravdivá.
Obviněný s ohledem na uvedené skutečnosti v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud po řízení provedeném v souladu s §265i tr. ř. shora uvedené nedostatky rozhodnutí soudů obou stupňů konstatoval a postupem podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak dovoláním napadené usnesení, tak i navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změnám, k nimž zrušením došlo, pozbyla svého zákonného podkladu, a aby Nejvyšší soud podle §265m tr. ř. zprostil obviněného obžaloby v plném rozsahu, nebo aby Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Vyškově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který zdůraznil, že uplatněné námitky směřují převážně proti neúplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, čímž jsou fakticky napadána soudem učiněná skutková zjištění. Poukázal na vázanost dovolacího soudu skutkovými zjištěními učiněnými soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, o čemž v projednávané věci není pochyb, když nebyly zjištěny ani extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Jestliže obviněný namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno nepříslušným soudcem, a že tento soudce byl z rozhodování ve věci vyloučen, což by mohlo případně naplňovat dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), b) tr. ř., ve stejnopisu dovolání, který byl Nejvyššímu státnímu zastupitelství doručen, však žádný z těchto dovolacích důvodů výslovně uplatněn nebyl. Touto problematikou se proto nelze zabývat. S uplatněným dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tyto námitky v souladu nejsou. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a dále zkoumal, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), tr. ř. lze považovat za důvod dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezený, neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
V případě důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoliv jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu druhého stupně a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění.
V uvedené souvislosti považuje Nejvyšší soud za potřebné odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, podle něhož označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonných dovolacích důvodů, nikoliv jen jejich označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný v dovolání uplatnil výhrady dvojího druhu. Jednak ty, kterými vytýkal nedostatky, které spatřoval v postupu orgánů činných v trestním řízení a soudů, v jejichž případě považoval za nedostatečně zajištěná svá procesní práva. Tyto námitky na označený důvod nedopadají, protože jde o výhrady nikoli proti právnímu stavu věci, ale proti procesním otázkám, na což uvedený dovolací důvod nedopadá.
Pokud obviněný v rámci této skupiny svých výhrad v bodech f) až j) zmiňoval nedostatky ve vztahu ke své dříve uplatněné námitce podjatosti soudce Mgr. Karla Menšíka, jde o skutečnosti, které nelze podřadit pod obviněným označený dovolací důvod. Jestliže je v ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. pamatováno na možnost podat dovolání, pokud ve věci rozhodl vyloučený orgán, pak by bylo nutné, aby obviněný tento důvod konkrétně označil, a kromě toho uvedl argumenty, které na něj skutečně dopadají. Tuto povinnost však obviněný nesplnil, neboť uvedený dovolací důvod vůbec neuvedl a ani v rámci podaného dovolání v souladu s ním nikterak netvrdil, že by ve věci rozhodl vyloučený orgán, pouze zmiňoval, že se tak stalo v jiné věci (Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 95/2008). V nyní podaném dovolání však naznačoval pouze nedostatky v postupu soudů rozhodujících o jeho námitce podjatosti vznesené před soudem prvního stupně. Z těchto důvodů se nyní dovolací soud jednak proto, že obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. nejen neoznačil, ale ani materiálně s tímto dovolacím důvodem obsahově korespondující rozhodné skutečnosti neuvedl, nemohl s námitkami stojícími mimo rámec jakýchkoliv dovolacích důvodů věcně zabývat.
Obviněný kromě zmíněných námitek majících převážně procesní povahu brojil též proti skutkovým zjištěním, která soudy na podkladě provedeného dokazování učinily, a buď je uvedly přímo do popisu skutku nebo je vyjádřily ve vztahu ke skutkovým okolnostem v odůvodnění svých rozhodnutí. Tyto námitky obviněného směřovaly zejména proti způsobu, na základě něhož soudy posuzovaly věrohodnost provedených důkazů, a brojil jimi proti závěru soudů o věrohodnosti výpovědi poškozeného a policistů, kteří na místě zakročovali. Obviněný se neztotožnil s tím, že soudy těmto důkazům uvěřily a opřely o ně svá skutková zjištění.
Na základě rozvedeného obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný neuplatnil žádnou výhradu, která by měla hmotněprávní charakter, jak označený dovolací důvod předpokládá. Naopak veškeré své námitky obviněný zaměřil proti postupu při hodnocení provedených důkazů. Obviněný tak zcela v rozporu s tím, jak je skutkový děj popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, tvrdil, že se do bytu nedostal neoprávněně, neboť do něj vůbec nevstoupil a navíc poškozeného upozorňoval na to, že v bytě chce provést prohlídku. Teprve na podkladě takto změněného a podle vlastní verze průběhu činu, zcela odlišné od té, kterou vzaly za objasněnu a prokázánu soudy obou stupňů, obviněný dovozuje, že nebyly naplněny znaky trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. Takto uvedené argumenty svědčí o tom, že obviněný obecná kritéria rozhodná pro uplatnění dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil, a v dovolání použil výhrady, jež na označený důvod nedopadají. Tvrzení, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu, jímž byl uznán vinným, což je zásadně námitka právní povahy, nelze bez dalšího podložení skutečnými právní argumenty považovat za skutečnost, která by na označený dovolací důvod dopadala, obzvláště za situace, kdy se ji obviněný domáhá výhradně na jiném skutkovém základě.
Nejvyšší soud podle obsahu podaného dovolání shledal, že ačkoliv obviněný své výhrady předložil jako otázky právní povahy, když tvrdil, že nenaplnil znaky uvedeného trestného činu, brojil materiálně (fakticky) proti okolnostem, které jsou vyjádřeny ve skutkovém zjištění výroku o vině napadeného rozsudku, s nímž se neztotožnil a nepovažoval je za správné. Obviněný tudíž primárně vznesl námitky proti postupu soudu při hodnocení důkazů a na jejich podkladě vytýkal nesprávnost učiněných skutkových závěrů.
Námitky obviněného tudíž nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k tomu, že obviněný směřoval dovolání do oblasti procesního postupu a skutkových zjištění, je nezbytné uvést, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn toliko formálně, tj. právně irelevantně.
S ohledem na zásadu, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je vhodné zmínit, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovoláním vytýkány ani dovolacím soudem zjištěny.
V této souvislosti je nad rámec podaného dovolání vhodné pro úplnost dodat, že uplatněné výhrady jsou jen opětovným zopakováním již v rámci odvolacího řízení obviněným uváděné obhajoby, jíž byla ze strany soudu věnována dostatečná a potřebná pozornost. Nelze přehlédnout, že soudem prvního stupně byly důkazy provedeny v souladu s hledisky vymezenými ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., a proto na základě nich učiněná skutková zjištění nevyvolávají pochybnosti. Soud druhého stupně se obhajobou obviněného rovněž zabýval, a v odůvodnění svého rozhodnutí shledal, že jeho verze o tom, že uvedený skutek nespáchal, není podporována žádnými provedenými důkazy, když navíc stojí zcela osamocena proti jiným důkazům, zejména výpovědím svědků a také závěry odborného vyjádření z oboru grafologie.
Vzhledem k tomu, že námitky obviněného právně relevantním způsobem nedopadají na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani na žádný z dalších důvodů dovolání podle §265b odst. 1, 2 tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného A. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. září 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová