ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1178.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 1178/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. prosince 2010 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Jana Bláhy a JUDr. Věry Kůrkové o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném ve prospěch i neprospěch obviněného M. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 6 To 31/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 60/2009, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 6 To 31/2010, ve výroku o trestu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265m odst. 1 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že se za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jímž byl obviněný M. R. uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 6 To 31/2010, jenž zůstal ve výroku o vině nezměněn, podle §37 tr. zák. u p o u š t í od uložení souhrnného trestu se zřetelem na trestní příkaz Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 2 T 123/2009, doručený obviněnému dne 4. 9. 2009.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 11. 2009, sp. zn.
4 T 60/2009, byl obviněný M. R. uznán vinným jednak trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) trestního zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen „tr. zák.“), a jednak trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., kterých se podle tam popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že dne 13. 8. 2009 po 23.00 hodině v B., po místních komunikacích řídil osobní automobil značky Škoda 136L Favorit, přestože nevlastní žádné řidičské oprávnění a rozhodnutím Městského úřadu v B. ze dne 23. 4. 2009, č. j. DSH/22914-09/Alk125-2009/mor, ev. č. 2009/0325, s právní mocí 14. 5. 2009, mu byl mimo jiné uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl v trestním příkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 2 T 123/2009, doručeném obviněnému dne 4. 9. 2009, zrušen výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání tří let.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 6 To 31/2010, z podnětu odvolání, které proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný, tento rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu
a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově obviněného uznal vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za tento trestný čin ho nově odsoudil podle §171 odst. 1 k §45 odst. 1 a §45a odst. 1, 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. za použití §419 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. (dále jen
„tr. zákoník“) k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání tří roků. Současně v trestním příkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 2 T 123/2009, doručeném obviněnému dne 4. 9. 2009, zrušil výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch i neprospěch obviněného dovolání pro důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Naplnění těchto důvodů shledala v tom, že obviněnému byl nesprávně za účinnosti nového trestního zákoníku uložen trest obecně prospěšných prací nad 300 hodin. Pro tento závěr vycházela ze správného právního posouzení, když na rozdíl od právní úpravy provedené trestním zákonem č. 140/1961 Sb. trestní zákoník již neobsahuje trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, a krajský soud správně dospěl k závěru, že by právní kvalifikace ve smyslu §337 tr. zákoníku nebyla pro obviněného příznivější, neboť podle §171 tr. zák. bylo možné uložit pachateli trest odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitý trest, a bylo proto namístě užít právní úpravu účinnou v době spáchání skutku. Podle §3 tr. zákoníku lze ovšem pachateli uložit pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se
o trestném činu rozhoduje. Tímto ustanovením je prolomena obecná zásada, stanovená
v §2 odst. 1 tr. zákoníku, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době jeho spáchání, nebo, je-li to pro pachatele příznivější, podle pozdějšího zákona. Ve smyslu §63 tr. zákoníku lze trest obecně prospěšných prací uložit ve výměře od 50 do 300 hodin. Trest se tak při splnění podmínek §2 odst. 1 tr. zákoníku může ukládat
i podle dřívějšího zákona, ale výběr je omezen novou právní úpravou. Přitom z §3
tr. zákoníku také plyne, že při aplikaci dřívějšího souhrnu trestněprávních norem za podmínek §2 odst. 1 tr. zákoníku nelze uložit trest přesahující konečnou horní hranici sazby, kterou připouští pro příslušný druh trestu zákon účinný v době, kdy se o trestu rozhoduje. Odvolací soud nepostupoval podle tohoto ustanovení a tím, že uložil obviněnému trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, vybočil z mezí zákonné trestní sazby stanovené v §63 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupkyně též vyjádřila, že dovolání je podáváno ve prospěch i neprospěch obviněného, neboť po případném kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu by se soud, jemuž se věc vrátí, při ukládání nového souhrnného trestu obviněnému musel vypořádat s pravidly ve smyslu
§35 odst. 2 tr. zák., konkrétně s podmínkou, podle níž souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.
V závěru dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 6 To 31/2010, ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Ačkoli byl opis dovolání doručen obviněnému, ten se k němu do dne konání veřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovoláním jsou vytýkány vady a nedostatky při ukládání souhrnného trestu, korespondují uplatněné námitky s důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle něj lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a jde zde o jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Rovněž korespondují s důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který dopadá na případy, když byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, protože odvolací soud uložil trest mimo výměru stanovenou zákonem
u souhrnného trestu.
Když Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i
odst. 1 tr. ř., ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků, proti němuž bylo dovolání podáno v rozsahu a z důvodu uvedeného v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.
Zásadními otázkami, které jsou podstatou podaného dovolání, jsou jednak posouzení časové působnosti trestního zákona a jednak podmínky pro ukládání souhrnného trestu.
Posouzení správnosti použité právní kvalifikace v projednávané trestní věci je založeno na posouzení trestnosti činu z hlediska časové působnosti trestních zákonů podle §16 odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 1 tr. zákoníku. Je vhodné připomenout, že dikce těchto dvou ustanovení se plně shoduje a spočívá v tom, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.
Trestnost činu je charakteristikou určitého činu jako činu soudně trestného, jehož povaha a sankce je popsána v trestním zákoně, představuje tedy všechny podmínky relevantní pro výrok o vině i o trestu, event. o ochranném opatření (přim. srov. rozhodnutí č. 11/1991 Sb. rozh. tr.). Při řešení časové působnosti je tedy třeba vždy posoudit, který zákon, zda ten v době spáchání činu nebo pozdější, je příznivější pro pachatele. Rozhodujícím kritériem pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího zákona by bylo pro pachatele příznivější, je celkový výsledek z hlediska trestnosti, jehož by bylo při aplikaci toho či onoho zákona dosaženo, s přihlédnutím ke všem právně rozhodným okolnostem konkrétního případu. Použití nového práva je tedy pro pachatele příznivější tehdy, jestliže jeho ustanovení posuzovaná jako celek skýtají výsledek příznivější než právo dřívější (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2001, sp. zn. IV. ÚS 158/2000, uveřejněn pod č. 12 ve sv. 21 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu). Pro otázku, kterého souhrnu trestněprávních norem bude použito, je tedy rozhodující porovnání, které z těchto různých posouzení je jako celek pro pachatele příznivější (srov. rozhodnutí č. 73/1951, č. 19/1962, č. 11/1992 a č. 11/2004-I. Sb. rozh. tr.). Pachatelův skutek se posuzuje podle toho práva, jehož použití je pro obviněného příznivější, a to bez rozdílu, zda jde podle dřívějšího a pozdějšího práva o stejné či různé skutkové podstaty. Přitom se použije ve všech směrech buď jen práva platného v době činu, anebo jen práva pozdějšího (rozhodnutí č. 32/1951 Sb. rozh. tr.). Platí tedy zásada, že dřívějšího nebo nového zákona je třeba užít jako celku (srov. též Šámal. P. a kol. Trestní zákoník I.§1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 40-46).
Jak z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, odvolací soud při porovnání, který zákon je ze zvažovaných právních přepisů pro obviněného příznivější, shledal, že při porovnání trestních sazeb trestu odnětí svobody (který byl obviněnému uložen soudem prvního stupně) u trestného činu podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a přečinu podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, není nová právní úprava mírnější, ale naopak přísnější, a proto obviněného uznal vinným podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Se zřetelem na to, že trestní zákoník již neobsahuje trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., tímto trestným činem již obviněného s ohledem na to, že zanikla trestnost tohoto činu ve smyslu §65 tr. zák., vinným neuznal.
Nejvyšší soud se s těmito závěry odvolacího soudu, týkajícími se posouzení trestnosti činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ztotožnil, neboť uvedené závěry odvolacího soudu korespondují s názory vyjádřenými ve stanovisku Tpjn 302/2010 schváleném dne 27. 10. 2010, podle jehož I. věty platí, že pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího trestního zákona by bylo pro pachatele příznivější, je rozhodující celkový výsledek z hlediska trestnosti posuzovaného činu, jehož by bylo dosaženo při aplikaci zákona účinného v době spáchání činu a zákona pozdějšího. Jestliže okolnosti vztahující se ke spáchání činu a k osobě pachatele jsou stejně významné podle nové i dřívější trestně právní úpravy, pak pro závěr, který z posuzovaných trestních zákonů je ve smyslu ustanovení §2 odst. 1 část věty za středníkem tr. zákoníku, resp. §16 odst. 1 část věty za středníkem tr. zák. pro pachatele příznivější, je rozhodující srovnání trestních sazeb uvedených v posuzovaných zákonech a trestů, které lze na jejich základě uložit (srov. rozhodnutí pod č. 11/1991 Sb. rozh. tr.). S ohledem na tyto zásady posuzování trestnosti činu je zřejmé, že v případě skutku spáchaného nejpozději dne 31. 12. 2009 a vykazujícího v jednočinném souběhu znaky trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění §180d tr. zák., posuzovaného po 1. 1. 2010, není pro pachatele příznivější jeho právní kvalifikace podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku o trestném činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Takový skutek lze však po 1. 1. 2010 posoudit jen jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť jeho posouzení též jako trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění §180d tr. zák. již nepřichází v úvahu, a to s ohledem na aplikaci ustanovení §65 tr. zák. o zániku nebezpečnosti činu pro společnost.
Na základě těchto hledisek proto odvolací soud nepochybil, pokud obviněného uznal vinným toliko trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. V takovém případě i trest ukládal podle trestního zákona účinného v době, kdy byl čin obviněným spáchán. Je proto třeba nad rámec shora uvedeného zdůraznit, že souhrn všech v úvahu přicházejících trestněprávních norem ovlivňuje nejen rozhodnutí, zda vůbec je posuzovaný konkrétní čin určitého pachatele trestným činem, ale i o jaký trestný čin se jedná, zda pro tento trestný čin bude konkrétní pachatel uznán vinným a jaký trest z hlediska druhu a výměry mu bude uložen. Trestnost skutku nelze posoudit částečně podle zákona účinného v době spáchání a částečně podle zákona účinného v době rozhodování soudu (srov. rozhodnutí č. 11/2004-I Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud v této souvislosti uvádí, že soudy nepochybily v tom, jestliže obviněnému ukládaly souhrnný trest podle §171 odst. 1 tr. zák. a §45 odst. 1 a §45a odst. 1, 2 tr. zák., ale v tom, že nedodržely základní podmínky pro ukládání souhrnného trestu.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. se uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v §35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.
Z uvedených kritérií je pro posuzovaný případ rozhodné, že konkrétní souhrnný trest musí být přísnější (a to celkově přísnější) než předchozí trest uložený za dříve souzenou část sbíhající se trestné činnosti. Souhrnný trest tedy ve svém celku nesmí být stejný ani mírnější než předchozí trest. Pokud taková situace nastane, a přicházel by v úvahu stejný trest ve stejné výměře, nutno užít ustanovení §37 tr. zák. o upuštění od uložení souhrnného trestu.
Pokud jde o projednávanou věc, odvolací soud obviněného odsoudil podle §171 odst. 1 k §45 odst. 1 a §45a odst. 1, 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání tří roků. Současně v trestním příkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 2 T 123/2009, doručeném obviněnému dne 4. 9. 2009, zrušil výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Tímto,v rámci souhrnného trestu zrušeným trestním příkazem Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 2 T 123/2009, byl obviněný za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 tr. zák. a trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., odsouzen podle §180d s přihlédnutím
k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1, 2
tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Tento trest byl nařízen a obviněný se dne 9. 11. 2009 dostavil k projednání podmínek výkonu uvedeného trestu obecně prospěšných prací. Obviněný však s výkonem tohoto trestu, jak se podává z obsahu spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 2 T 123/2009, nezapočal. Uvedený trest proto není v současně době vykonán.
Na základě takto zjištěných skutečností Nejvyšší soud shledal, že obviněnému byl dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu uložen, jako souhrnný trest, trest obecně prospěšných prací ve stejné výměře, jako mu byl uložen v trestním příkazu za dříve souzenou část sbíhající se trestné činnosti, a to ve výši 400 hodin, což je maximální výše, v jaké lze uvedený trest podle §45a odst. 1 tr. zák. uložit.
Ze všech uvedených skutečností je tak patrné, že základní vadou, jíž přezkoumávaný rozsudek odvolacího soudu trpí, je to, že odvolací soud při ukládání souhrnného trestu nesplnil jednu ze základních podmínek pro ukládání souhrnného trestu, uložil souhrnný trest přísnější, než bylo uloženo za předchozí sbíhající se trestnou činnost. Z důvodů tohoto pochybení, bez ohledu na ostatní argumentaci uplatněnou v dovolání (která se se zřetelem na tento nedostatek stává nepodstatnou), nemohlo napadené rozhodnutí obstát.
Nejvyšší soud proto z tohoto důvodu podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 6 To 31/2010, zrušil ve výroku
o trestu, jakož i další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265m odst. 1 tr. ř. znovu rozhodl tak, že za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí
a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jímž byl obviněný M. R. uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 6 To 31/2010, jenž zůstal ve výroku o vině nezměněn, podle §37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu se zřetelem na trestní příkaz Okresního soudu v Bruntále ze dne
24. 6. 2009, sp. zn. 2 T 123/2009, doručený obviněnému dne 4. 9. 2009.
O upuštění od souhrnného trestu Nejvyšší soud rozhodl právě s ohledem na to, že obviněnému byl dřívějším trestním příkazem uložen trest obecně prospěšných prací na samé horní hranici trestní sazby, který v době rozhodování Nejvyššího soudu
o souhrnném trestu ještě nebyl ani částečně vykonán. S ohledem na důvody, na základě kterých usuzoval o uložení uvedeného druhu trestu odvolací soud, jenž zdůraznil zejména nepříliš vysokou nebezpečnost činu, za nějž je obviněnému uvedený trest ukládán, nepovažoval za účelné uložení jiného trestu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. prosince 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová