ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1295.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1295/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. února 2010 dovolání, které v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 8 T 56/2007 podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněné Bc. M. M., roz. H., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. 23 To 228/2009, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. 23 To 228/2009, zrušuje .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 10. 2008, sp. zn. 8 T 56/2007, byla obviněná Bc. M. M. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., částečně v bodech 217., 342. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a odsouzena podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva a půl roku. Podle §60a odst. 1, 2 tr. zák., §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let a zároveň byl nad obviněnou vysloven dohled probačního úředníka. Tímtéž rozsudkem byla obviněná v části II. podle §226 písm. b) tr. ř. a v části III. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutky, v nichž byly spatřovány dílčí útoky pokračování v trestném činu podvodu podle §250 tr. zák.
Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním, které zaměřila proti jeho odsuzující části. K odvolání obviněné byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. 23 To 228/2009, rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. v odsuzující části zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněná byla podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 30. 3. 2007, sp. zn. Zt 430/2006, pro skutky spočívající v tom, že měla v období nejméně od 1. 12. 2004 do 30. 11. 2005 v Českých Budějovicích, Mánesova 46, v sídle společnosti jako zaměstnankyně společnosti Czech - fin servisní a poradenská, s. r. o., se sídlem Mánesova 46, České Budějovice (do 29. 5. 2005 Czech fin - finanční služby, s. r. o.), od 1. 6. 2005 jako personální ředitelka, se záměrem opatření neoprávněného majetkového prospěchu pro společnost Czech fin - servisní a poradenská, s. r. o., pod nepravdivou záminkou nabídky řádného a trvalého pracovního poměru na dobu neurčitou a současně se záměrem zamlčet tu skutečnost, že jde o činnost tzv. obchodních zástupců (zprostředkovatelů obchodních a finančních transakcí) vykonávanou mimo pracovní poměr, v rámci vstupního pohovoru uchazeče o zaměstnání mylně informovat o vzniku a charakteru vzájemných smluvních vztahů, o pracovním postupu, o výši odměny, o podmínkách pro vyplácení odměny a o náplni budoucí činnosti, další vzájemnou spolupráci podmiňovat účastí na zahajovacím semináři, za tím účelem a pro případné budoucí vymáhání pohledávek předložit jednotlivým uchazečům tiskopis Přihlášky na seminář, nechat si od těchto uchazečů podepsat osobními údaji uchazečů vyplněný tiskopis Přihlášky na seminář, v té souvislosti si od níže uvedených uchazečů nechat vyplatit údajně vratnou zálohu ve výši 500,- Kč (vyjma níže uvedených uchazečů) na úhradu nákladů spojených se seminářem, a následně vylákat či se pokusit vylákat od níže uvedených uchazečů o zaměstnání úhradu za seminář ve výši nejprve 5.000,- Kč, posléze 5.500,- Kč, 6.000,- Kč a 7.140,- Kč, přičemž měla vědomě zamlčovat tu skutečnost, že seminář je zpoplatněn částkou ve výši 5.000,- Kč (5.500,- Kč, 6.000,- Kč či 7.140,- Kč), která společností Czech - fin servisní a poradenská, s. r. o., nebude vyžadována pouze v případě, že uchazeč bude ve prospěch společnosti vykonávat činnost po dobu delší jednoho roku, čímž měla způsobit v 218 uvedených případech poškozeným škodu v v celkové výši nejméně 415.600,- Kč a pokusit se způsobit škodu ve výši nejméně 576.200,- Kč, čímž měla spáchat trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., částečně ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala nejvyšší stání zástupkyně v zákonné lhůtě v neprospěch obviněné dovolání. Odkázala v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Dovolatelka obsáhle sumarizovala závěry, ke kterým dospěl odvolací soud, připomněla, že ten svoje rozhodnutí odůvodnil především poukazem na listinné důkazy – přihlášky na seminář, jimiž poškození stvrdili svými podpisy, že byli seznámeni s podmínkami pro absolvování semináře, a zároveň se tímto podpisem zavázali uhradit částku představující cenu za seminář. Zdůraznil také, že to nebyla obviněná, kdo rozhodoval o tom, kterým účastníkům semináře bude nabízena spolupráce.
Se závěry odvolacího soudu nesouhlasila a rozvedla, že pokud jde o úhrady částky za seminář, nelze absolutizovat význam podpisu na přihlášce k semináři, a to zvláště proto, že uchazeč o zaměstnání podepisoval pouze jeho první stranu, zatímco podrobnější informace o úhradě semináře se nacházela na zadní straně přihlášky a bylo na ni odkazováno jen drobným, sotva znatelným písmem. Jestliže pak obviněná informovala uchazeče o zaměstnání o úhradě částky 500,- Kč za účast na semináři, lze zcela logicky přepokládat, že je tím spíše měla informovat o úhradě částek řádově desetinásobných. V této souvislosti připomněla, že o podvodné jednání jde i v případě, jestliže podvedený je schopen zjistit si nebo ověřit skutečný stav rozhodných okolností, avšak je ovlivněn působením pachatele ve formě podání nepravdivých informací nebo zamlčení podstatných informací, takže si je v důsledku pachatelova jednání neověří buď vůbec, nebo tak neučiní včas (k tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1256/2003).
O obdobnou situaci se podle názoru nejvyšší státní zástupkyně jednalo i v nyní projednávané trestní věci. Poškození sice měli možnost ověřit si náklady spojené s účastí na semináři, pokud by si řádně přečetli celou přihlášku, včetně její zadní strany, avšak neučinili tak, neboť spoléhali na to, že jim vyčerpávající informace v tomto směru podala již sama obviněná a neměli důvod předpokládat, že jim podstatné informace zatajila. Kromě toho samotná informace o úhradě částky 500,- Kč je utvrzovala v tom, že ohledně úhrady semináře jim byly poskytnuty informace úplné a dostačující. Odvolací soud se podle ní nikterak podrobněji nezabýval otázkou dalších nepravdivých informací podaných obviněnou uchazečům o zaměstnání a spokojil se s výše zmíněným konstatováním, že obviněná nerozhodovala o tom, kterým uchazečům o zaměstnání bude práce nabídnuta.
Odvolací soud dále považoval za důležitou i okolnost, že obviněná postupovala podle pokynů a metodiky nadřízených, a konstatoval, že pokud se jevily informace poskytnuté obviněnou příliš obecné, měli poškození možnost se jí dotazovat na podrobnější údaje. Měla za to, že opomenuta naproti tomu zůstala zcela jednoznačná zjištění, že obviněná poškozeným neuváděla jen obecné informace, ale uváděla jim i informace velmi konkrétní, zároveň však nepravdivé. Především to byl příslib uzavření řádného pracovního poměru, několika poškozeným na výslovný dotaz, zda se nebude jednat o obcházení lidí, uvedla, že tomu tak nebude, ačkoliv opak byl pravdou, apod.
Dovolatelka poznamenala, že popsané jednání obviněné přímo souviselo s otázkou úhrady semináře. Jestliže si totiž obviněná byla vědoma toho, že slibuje poškozeným pracovní podmínky, které nelze splnit, musela zároveň počítat s tím, že tito poškození po získání úplných informací na semináři nabídku práce odmítnou a bude tak na nich vymáhána úhrada semináře (což se také v desítkách případů stalo). Znovu zdůraznila, že poškozený nemá uloženou povinnost v obdobných případech prověřovat skutečný stav rozhodných okolností, byť lze takový postup považovat za obezřetný a obvyklý. Měla proto za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Rozhodnutí soudů však neshledala bezvadnými ani co do úplnosti skutkových zjištění. Upozornila, že soud prvního stupně uznal obviněnou vinnou skutkem, jímž způsobila značnou škodu. Dokazování k přesnému určení výše škody bylo zaměřeno ke zjištění těch okolností, jakou konečnou částku zaplatili jednotliví poškození, avšak ani jedním ze soudů nebylo přihlíženo k okolnosti, že náklady spojené s organizací seminářů pro uchazeče nesla společnost Czech fin - servisní a poradenská, s. r. o., která zajišťovala účast lektorů a různé materiály pro účastníky seminářů. V rámci uvedených seminářů řada frekventantů kurzu absolvovala i závěrečný test znalostí, jehož výsledkem bylo, že jim bylo vystaveno Osvědčení o základním kvalifikačním stupni odborné způsobilosti pojišťovacího zprostředkovatele, tj. že vykonali odbornou zkoušku odborné způsobilosti pojišťovacího zprostředkovatele podle zákona č. 38/2004. Tuto závěrečnou část semináře spojenou s vydáním uvedeného osvědčení zabezpečovali k tomu oprávnění pracovníci jednotlivých pojišťoven, a to jménem té které pojišťovny. Pokud poškození za vynaloženou finanční částku dostali určitou protihodnotu ve formě výše uvedeného školení, nelze v takovém případě hovořit ve vztahu k této určité protihodnotě o vzniku škody na cizím majetku. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 92/2005 dovozovala, že za škodu způsobenou trestným činem podvodu účastníku školení tím, že pachatel, který účast na školení určil jako podmínku pro budoucí uzavření pracovní, popřípadě mandátní smlouvy, mu zatajil takové okolnosti vztahující se k uzavření této smlouvy, při jejichž znalosti by účastník odmítl účast na školení, a tedy ani nezaplatil stanovený účastnický poplatek, nelze bez dalšího pokládat celou zaplacenou částku tohoto poplatku. V případě, že se poškozený zúčastnil uvedeného školení, je nutno odečíst od celkové částky zaplaceného poplatku protihodnotu, které se mu dostalo účastí na tomto školení.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. 23 To 228/2009, a jemu předcházejí rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 10. 2008, sp. zn. 8 T 56/2007, v odsuzujícím výroku pod bodem I. a na něj navazujícím výroku o trestu zrušil, aby zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněná se do konání neveřejného zasedání k dovolání nejvyšší státní zástupkyně nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.
S odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Námitky uplatněné v dovolání nejvyšší státní zástupkyně jsou proto uplatněny relevantně.
Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání je významná otázka, zda skutek, jak byl zjištěn a popsán soudem prvního stupně, nevykazuje znaky žádného trestného činu, jak dovodil odvolací soud, či zda je na místě právně jej posoudit jako trestný čin podvodu podle §250 tr. zák., jak ve shodě se soudem prvního stupně uvádí dovolatelka.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Značnou škodou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč.
Pokusem trestného činu je podle §8 odst. 1 tr. zák. jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., které spočívají v tom, že obviněná dílem ke škodě cizího majetku jiného obohatila tím, že uvedla někoho v omyl a zamlčela podstatné skutečnosti a způsobila tak na cizím majetku značnou škodu, dílem se dopustila jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu, jež spočívá v tom, že ke škodě cizího majetku jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl a zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu, přičemž jednala v úmyslu trestný čin spáchat a k dokonání činu nedošlo.
V obecné rovině je vhodné připomenout, že objektivní stránku trestného činu podvodu, jak již bylo uvedeno, představuje mimo jiné i takové jednání pachatele, kterým uvádí jiného v omyl nebo zamlčí podstatné skutečnosti. Za uvedení v omyl je považováno jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci; může jít o lest, ale i o pouhou nepravdivou informaci, pokud je tato nepravdivá informace podávána poškozenému s úmyslem způsobit škodu na cizím majetku a zároveň sebe nebo jiného obohatit. Uvedení v omyl může být spácháno konáním, opomenutím i konkludentním jednáním. Podstatné skutečnosti zamlčí pachatel, který neuvede při svém podvodném jednání jakékoli skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní, tedy podstatné, pro rozhodnutí poškozeného. Musí jít o takové skutečnosti, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že k plnění ze strany poškozeného by nedošlo, nebo by sice došlo, ale za podstatně méně výhodnějších podmínek pro tu stranu, která tyto skutečnosti zamlčela nebo v jejíž prospěch byly zamlčeny.
Po subjektivní stránce se vyžaduje zavinění úmyslné, které musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky trestného činu, tj. jednání, následek i příčinný vztah mezi jednáním a následkem. Podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák.], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [úmysl eventuální podle §4 písm. b) tr. zák.].
Podstata jednání obviněné, jež bylo soudem prvního stupně posouzeno jako jednání podvodné povahy, je v tzv. skutkové větě výroku o vině tohoto soudu popsána tak, že v období nejméně od 1. 12. 2004 do 30. 11. 2005 v Českých Budějovicích, Mánesova 46, v sídle společnosti jako zaměstnankyně společnosti Czech - fin servisní a poradenská, s. r. o., od 1. 6. 2005 jako personální ředitelka, se záměrem opatření neoprávněného majetkového prospěchu pro společnost Czech fin - servisní a poradenská, s. r. o., pod nepravdivou záminkou nabídky řádného a trvalého pracovního poměru na dobu neurčitou a současně se záměrem zamlčet tu skutečnost, že jde o činnost tzv. obchodních zástupců (zprostředkovatelů obchodních a finančních transakcí) vykonávanou mimo pracovní poměr, v rámci vstupního pohovoru uchazeče o zaměstnání mylně informovala o vzniku a charakteru vzájemných smluvních vztahů, o pracovním postupu, o výši odměny, o podmínkách pro vyplácení odměny a o náplni budoucí činnosti, další vzájemnou spolupráci podmiňovala účastí na zahajovacím semináři, za tím účelem a pro případné budoucí vymáhání pohledávek předložila jednotlivým uchazečům tiskopis Přihlášky na seminář, nechala si od těchto uchazečů podepsat osobními údaji uchazečů vyplněný tiskopis Přihlášky na seminář, v té souvislosti si od ve výroku o vině jmenovaných uchazečů nechala vyplatit údajně vratnou zálohu ve výši 500,- Kč na úhradu nákladů spojených se seminářem, a následně vylákala či se pokusila vylákat od jmenovaných uchazečů o zaměstnání úhradu za seminář ve výši nejprve 5.000,- Kč, posléze 5.500,- Kč, 6.000,- Kč a 7.140,- Kč, přičemž vědomě zamlčovala tu skutečnost, že seminář je zpoplatněn částkou ve výši 5.000,- Kč (5.500,- Kč, 6.000,- Kč či 7.140,- Kč), která společností Czech - fin servisní a poradenská, s. r. o., nebude vyžadována pouze v případě, že uchazeč bude ve prospěch společnosti vykonávat činnost po dobu delší jednoho roku, čímž způsobila v 218 uvedených případech poškozeným škodu v celkové výši nejméně 415.600,- Kč a pokusila se způsobit škodu ve výši nejméně 576.200,- Kč. Takto popsaný skutek byl právně kvalifikován jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaný, dílen nedokonaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.
Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že soud prvního stupně postupoval při zjišťování skutkového stavu zcela správně, avšak na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že skutek obviněné popsaný ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně nevykazuje znaky trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. ani po stránce objektivní, ani subjektivní.
Argumentoval pracovní náplní obviněné, do níž patřilo i vedení pohovorů s uchazeči o práci, připomněl, že jejich struktura byla vymezena metodikou a pokyny jednatele společnosti Ing. P. K. Usoudil, že lze uvěřit obviněné, že při vedení pohovorů postupovala podle závazné metodiky, a nesdílel názor soudu prvního stupně, že obviněná sdělovala nepravdivé údaje o právním režimu budoucího vztahu mezi poškozenými jako uchazeči o zaměstnání a společností Czech - fin servisní a poradenská, s. r. o., uváděla nepravdivé údaje o náplni práci, o výši odměny, jakož i o hodnotě kurzu, který poškození v případě projeveného zájmu o zaměstnání absolvovali. Poukázal rovněž na to, že výpověďmi poškozených nebylo prokázáno, že by obviněná s poškozenými jednala v nátlaku, že by jim nedala možnost klást dotazy. Především ale zdůraznil, že z textu přihlášek na seminář je „nadmíru jisté“, že každý uchazeč o zaměstnání, který projevil zájem o získání dalších informací, rozhodl se pro absolvování semináře a byla mu předložena přihláška, nebyl obviněnou omezován v jejím prostudování a záleželo jen na poškozených, jaký význam kladli na podrobné prostudování dokumentu, který posléze podepsali. Jejím podpisem stvrdili, že jsou seznámeni především s režimem náhrady nákladů spojených s absolvováním předmětu semináře. Podle odvolacího soudu nelze klást k tíži obviněné, že uchazeči o zaměstnání se po absolvování školení rozhodli se společností dále nespolupracovat, protože práce, která jim byla nabízena, neodpovídala jejich představám či požadavkům. Zmínil v této souvislosti, že stěžejní činnost obviněné ostatně spočívala toliko ve vedení infopohovorů s uchazeči o zaměstnání, nerozhodovala ale o tom, kterým účastníkům semináře bude nabídnuta spolupráce, neuzavírala s nimi žádné smlouvy, nevyzývala poškozené k úhradě ceny absolvovaného školení v případě, že se společností nezaložili pracovně právní vztah; takové úkony činil Ing. P. K. za účasti Ing. J. Č. Nesouhlasil proto se závěrem nalézacího soudu, že infopohovory byly s poškozenými prováděny ze strany obviněné podvodně s úmyslem vylákání finančních prostředků. Odvolací soud též poznamenal, že i kdyby obviněná uchazečům o zaměstnání k jejich případným dotazům nesdělila bližší informace, bylo na nich, aby posoudili, zda chování a postup obviněné je natolik seriozní nebo naopak nestandardní, a zvážili další spolupráci se společností. Odvolací soud nepřisvědčil ani závěru soudu prvního stupně, že obviněná úmyslně zatajovala informace týkající se ceny semináře a podmínek úhrady takové ceny, argumentuje podpisy poškozených na přihláškách, jimiž stvrdili, že s obsahem přihlášek i s podmínkami úhrady ceny semináře se seznámili. Nepokládal za relevantní, zda sjednaná cena skutečně odpovídala jeho obsahové části, poněvadž uchazeč o zaměstnání podpisem přihlášky k semináři projevil souhlas se smluvně sjednanou cenou. Odvolací soud tedy uzavřel, že obviněná se vůči poškozeným nedopustila podvodného jednání - ať už uváděním poškozených v omyl či zamlčováním podstatných skutečností, z čehož vyplývá, že nebyla naplněna objektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., a neshledal ani, že by znaky tohoto trestného činu byly naplněny po stránce subjektivní. V této souvislosti znovu opakoval, že nebylo prokázáno zavinění obviněné směřující k obohacení zaměstnavatele ke škodě jednotlivých poškozených; obviněná toliko vedla infopohovory na podkladě metodiky a pokynů nadřízených, nerozhodovala ale o tom, kterému z absolventů semináře bude nabídnuta spolupráce, ani o tom, že účastník semináře, který se společností nespolupracoval, bude povinen uhradit celou cenu semináře. Shrnul, že pracovní výkon obviněné nenese prvky podvodného jednání vedeného úmyslem způsobit jinému škodu a tím svého zaměstnavatele obohatit (strany 16 až 19 napadeného rozsudku odvolacího soudu).
Jakkoliv nelze názory odvolacího soudu - abstraktně posuzováno - a priori odmítnout, za stávajícího stavu dokazování je není možné akceptovat.
Nejvyšší státní zástupkyně poukázala na skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž se obviněná jako zaměstnankyně a později především pak jako personální ředitelka Czech - fin servisní a poradenská, s. r. o., podvodného jednání měla dopustit několikerým způsobem. Uchazeče o zaměstnání měla mylně informovat o charakteru vzájemných smluvních vztahů (např. jim měla tvrdit a ujišťovat je v jejich představě, že se bude jednat o práci na hlavní pracovní poměr na základě pracovní smlouvy), o náplni jejich budoucí pracovní činnosti, o výši odměny i podmínkách pro její vyplácení. Slibovala jim např. řádný pracovní poměr na dobu neurčitou s pevnou odměnou za práci, přičemž jejich pracovní náplní nemělo být vyhledávání a získávání klientů, ačkoliv věděla, že společnost nemá zájem a ani v úmyslu s uchazečem o zaměstnání uzavřít pracovní smlouvu, že uchazečům o práci budou navrhovány dohody o provedení práce nebo jiný typ smlouvy (smlouva o uzavření smlouvy budoucí), jejich pracovní náplní by bylo ve skutečnosti vyhledávání a získávání klientů, přičemž odměna za práci by byla odvislá právě od počtu uzavřených smluv. Na informačních pohovorech měla poskytovat informace neurčité, povšechné s tím, že bližší podrobnosti budou uchazečům sděleny na školení v průběhu zahajovacího semináře, které je nutným předpokladem pro spolupráci a tedy i pro získání slíbené práce.
Ve vztahu k tomuto školení a jeho zpoplatnění jim měla zamlčet, že jde o kurz komerční zpoplatněný vyšší než vybíranou částkou 500,- Kč, měla jim zamlčet podmínky, za nichž bude uchazeč muset uhradit celou hodnotu školení (5.000,- Kč až 6.000,- Kč), pokud v činnosti z budoucího závazkového vztahu se společností Czech - fin servisní a poradenská, s. r. o., nesetrvá pod dobu minimálně 12 měsíců. Přitom je ani neupozornila na zadní stranu přihlášky k semináři, kde byla tato informace uvedena, přestože jí muselo být zřejmé, že uchazeči o zaměstnání podepisují jen první stránku přihlášky a zadní straně přihlášky nevěnují pozornost. Soud prvního stupně pak dovozoval, že obviněná jednala se záměrem získat pro společnost co nejvíce osob přihlášených na seminář a co nejvyšší částku vyplacenou uchazeči za přihlášení na seminář sestávající jednak poplatku vybíraného před absolvováním kurzu, jednak z doplatku po absolvování či pro případ neúčasti na školení. Obviněnou podle jeho závěru nevyviňuje ani to, že na postup tzv. infopohovorů byl zpracován metodický pokyn (na jeho zpracování se ostatně podílela), poněvadž bylo prokázáno, že se jím striktně neřídila, neseznamovala uchazeče se všemi informacemi, se kterými je podle metodiky seznamovat měla, neinformovala je o kariérním postupu, s cenou a podmínkami školení (strany 91, 92 rozsudku soudu prvního stupně).
Ačkoliv odvolací soud označil skutková zjištění soudu prvního stupně za správná, z odůvodnění jeho rozsudku zjevně vyplývá, že ve skutečnosti ze skutkových zjištění soudu prvního stupně nevycházel a své právní úvahy o ně neopřel.
Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně jasně vyplývá, že neuvěřil výpovědi obviněné, že při vedení informačních pohovorů postupovala důsledně podle metodiky výběrového řízení a po zhodnocení provedených důkazů naopak uzavřel, že v rozporu s ní uchazeče o zaměstnání nepravdivě informovala o druhu vzájemného smluvního vztahu, o náplni práce, o výši a podmínkách vyplácení odměny, případně jim poskytovala jen informace neurčité, povšechné s tím, že bližší a konkrétnější poznatky získají na školení, jehož absolvování bylo nezbytnou podmínkou uzavření smluvního vztahu. Ve vztahu k podmínkám absolvování školení jim zamlčela, že seminář je zpoplatněn daleko vyšší částkou než je vybíraný poplatek 500,- Kč, jakož i podmínky, za jakých nebude podstatně vyšší doplatek po uchazeči vyžadován. Shledal, že obviněná takto postupovala zcela vědomě, vedena úsilím získat tak pro absolvování školení co nejvíce uchazečů a dosáhnout tak pro zaměstnavatelskou společnost co nejvyšší peněžní částku ke škodě uchazečů.
Odvolací soud naopak explicitně zmínil, že „lze uvěřit obviněné, že tato při vedení infopohovorů postupovala podle závazné metodiky, z jejíhož obsahu v žádném případě nevyplývá, že by vůči poškozeným měla postupovat způsobem předpokládaným soudem okresním, tedy sdělovat nepravdivé údaje o právním režimu budoucího vztahu mezi poškozenými jako uchazeči o zaměstnání a společností Czech - fin servisní a poradenská, s. r. o., uvádět nepravdivé údaje o náplni práce, o výši odměny, jakož i o hodnotě kurzu, který poškození v případě projeveného zájmu o zaměstnání absolvovali“. Na odlišném hodnocení výpovědi obviněné (ale i dalších provedených důkazů) je založen i úsudek odvolacího soudu, nesouhlasil-li ani s názorem nalézacího soudu, že obviněná úmyslně zatajovala informace týkající se ceny semináře a podmínek jejích úhrad, ani se závěrem, že obviněná byla vedena úmyslem získat co největší počet osob na zpoplatněný seminář s cílem maximalizovat zisk zaměstnavatele s argumentem, že to nebyla ona, kdo rozhodoval o tom, kterému z absolventů školení bude nabídnuta spolupráce, a kdo určoval, že účastník školení, který se společností nespolupracoval, bude povinen uhradit celou cenu semináře.
Podle přesvědčení dovolacího soudu odvolací soud učinil jiné právní závěry opíraje se o skutková zjištění, která nejsou totožná se skutkovými zjištěními prezentovanými soudem prvního stupně, aniž by však dodržel procesní postup zakotvený v ustanovení §259 odst. 3 tr. ř., podle něhož rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení. Z protokolu o veřejném zasedání Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 2009 (č. l. 338 – 351) se ale podává, že ve veřejném zasedání odvolacího soudu nebyl žádný důkaz prováděn znovu a nebyl proveden ani žádný důkaz, který nebyl proveden v hlavním líčení. Odvolací soud se tedy nemohl odchýlit od skutkových zjištění soudu prvního stupně, neprovedl-li důkaz nejméně výpovědí obviněné.
Za takové situace nelze procesní postup odvolacího soudu ani jeho rozhodnutí akceptovat. Na odvolacím soudu proto bude, aby v dalším řízení ve veřejném zasedání, bude-li se chtít odchýlit od skutkových zjištění soudu prvního stupně, dodržel podmínky ustanovení §259 odst. 3 tr. ř.
I přes uvedené dovolací soud pokládá za vhodné se k některým sporným otázkám naznačeným v dovolání nejvyšší státní zástupkyně vyjádřit.
Z odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu zřetelně vystupuje do popředí jeho úvaha, že obviněná jako zaměstnankyně společnosti při vedení pohovorů postupovala v intencích metodických pokynů svého zaměstnavatele, jež samy o sobě žádné podvodné jednání vůči uchazečům o zaměstnání neobsahovaly a neinstruovaly k němu. Závěr o podvodném jednání a podvodném úmyslu obviněné vyslovený soudem prvního stupně odvolací soud odmítl též s odkazem na odlišné úvahy související se zatajováním informací týkající se ceny semináře, podmínek jeho úhrady a zejména též se zdůrazněním toho, že to nebyla obviněná, kdo v konečné fázi rozhodoval o nabídce spolupráce se společností jednotlivým absolventům školení, o jejich povinnosti k úhradě školení.
Podstata podvodného jednání obviněné ale přece nespočívala v tom, že se při vedení informačních pohovorů řídila metodickými pokyny, na jejichž zpracování se ostatně sama podílela. Podstata jejího trestně relevantního jednání měla spočívat v tom - a jen tehdy by se mohlo jednat o trestný čin podvodu, že se naopak těmito pokyny neřídila, záměrně uchazečům o zaměstnání, ačkoliv znala skutečný stav věci, poskytovala informace nepravdivé či povšechné zvláště o druhu, způsobu výkonu práce, systému odměňování s tím, že podrobnější informace získají na komerčním školení, jehož absolvování bylo nezbytnou podmínkou uzavření smluvního vztahu se společností Czech - fin servisní a poradenská, s. r. o., a to se záměrem opatření neoprávněného majetkového prospěchu pro jmenovanou společnost ke škodě těch uchazečů o zaměstnání, kteří se společností po přihlášení se na školení a za splnění dalších podmínek nakonec nespolupracovali. Že tak jednala v podvodném záměru s cílem získat jen co nejvyšší počet účastníků semináře a tím i co nejvyšší finanční prospěch své zaměstnavatelské společnosti měl dokládat i její přístup k informovanosti uchazečů o zaměstnání o skutečně sjednaných nákladech semináře, které daleko přesahovaly vybíranou zálohu 500,- Kč, přičemž kdyby uchazeči o zaměstnání měli správné a úplné informace o nabízené práci, jejích podmínkách, popř. i podmínkách nákladů semináře a jejich placení, semináře by se neúčastnili.
Dovolací soud již předeslal, že některé dosavadní úvahy odvolacího soudu nepokládá za liché. V podstatě sdílí názor odvolacího soudu, že samy o sobě okolnosti související s podpisy přihlášek na seminář, smluvně sjednanými náklady semináře, podmínkami jejich splácení, nedokládají podvodné jednání a ani podvodný úmysl obviněné, mohou být hodnoceny pouze jako jedna z okolností, na základě nichž lze při splnění dalších podmínek podvodný úmysl obviněné jen nepřímo vyvozovat.
Dovolací soud nepřehlíží, že podle praxe soudů a dovolatelkou zmiňované judikatury Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyšší soudu sp. zn. 5 Tdo 1256/2003 publikované též in Soubor trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 1/2004, T 648) o podvodné jednání ve smyslu §250 tr. zák. může jít i v případě, jestliže poškozený je schopen zjistit nebo ověřit si skutečný stav rozhodných okolností, avšak je ovlivněn působením pachatele ve formě podání nepravdivých informací nebo zamlčení podstatných informací, takže si je v důsledku pachatelova jednání neověří buď vůbec, nebo tak neučiní včas. V posuzovaném případě se ale o situaci srovnatelnou s tou, jež byla posuzována Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. 5 Tdo 1256/2003 a jež se týkala podvodného jednání souvisejícího s prodejem nemovitosti zatížené zástavním právem a možností ověření existence zástavního práva na prodávané nemovitosti, nejednalo.
Uchazeči o zaměstnání měli přihlášku k semináři fyzicky k dispozici, nebylo prokázáno, že by jim obviněná v jejím prostudování jakkoliv bránila; nevysvětlila-li jim zevrubně její obsah, neupozornila výslovně na skutečné náklady semináře, podmínky jejich případné celé úhrady, nelze takové jednání hodnotit jako jednání podvodné. Poškození měli bezpochyby všechny potřebné informace k dispozici; takové okolnosti jako odlišná velikost písma či soustředění textu do dvou stran, jak na to dovolatelka poukazovala, samy o sobě z hlediska naplnění znaků podvodného jednání v trestně relevantním ohledu významné nejsou. Námitka dovolatelky, že poškození sice měli možnost ověřit si náklady spojené s účastí na semináři, pokud by si přečetli celou přihlášku, ale že tak neučinili, poněvadž spoléhali na to, že jim vyčerpávající informace poskytla již obviněná a že neměli důvod předpokládat, že jim podstatné informace zatajila, a že již samotná informace o úhradě částky 500,- Kč je utvrzovala v tom, že ohledně úhrady semináře byly poskytnuty informace úplné a dostačující, není proto zcela přiléhavá. Jde-li o úhradu částky 500,- Kč, je z textu přihlášky na seminář navíc jasné, že se jednalo toliko o zálohu.
Na druhé straně ovšem nutno přisvědčit jejím výhradám, že odvolací soud zcela pominul zjištění vyplývající z výpovědí celé řady svědků, že obviněná jim neuváděla jen obecné informace, že jim uváděla informace konkrétní, avšak nepravdivé. V této souvislosti nutno zmínit kupř. příslib či utvrzování obviněné v představách poškozených (podložených ostatně i zněním inzerátů společnosti), že s nimi bude sjednán pracovní poměr na podkladě pracovní smlouvy (př. svědci M. B., P. C., P. H., L. K. aj.). Obdobně je měla ujišťovat, a to i na výslovný dotaz, že jejich práce nebude spočívat v „obcházení lidí“ , přestože právě o to v počátečních fázích zamýšlené spolupráce se společností mělo jít, popř. jim k jejich základním dotazům ohledně povahy práce sdělovala, že bližší poznatky o náplni práce se dozví právě na semináři (př. svědci D. B., P. Č., R. F., D. K., P. S. aj.), přičemž kdyby svědci znali skutečnou povahu smluvního vztahu se společností, povahu práce, semináře by se neúčastnili a jeho náklady by nehradili. Jak již bylo konstatováno, nelze se spokojit s argumentací odvolacího soudu, že „lze uvěřit obviněné“, zatímco výpovědi poškozených jím byly označeny jednak za projev jejich „nekritického postoje“, a jednak že poškození měli sami posoudit, zda chování a postup obviněné je pro ně zárukou důvěryhodnosti společnosti. Takový závěr je nejméně předčasný, poněvadž odvolací soud k výslechu obviněné nepřistoupil a nemohl proto obsah tohoto důkazního prostředku hodnotit odlišně od soudu prvního stupně. Vedle otázek, k nimž se obviněná vyjádřila již v přípravném řízení, je pro rozhodnutí ve věci významné též zjištění, zda byla na počtu přihlášených uchazečů o zaměstnání nějakým způsobem zaangažovaná, zda se od něj kupř. odvíjelo její odměňování apod.
Za významný argument ve prospěch závěru, že obviněná se činu nedopustila v podvodném úmyslu, odvolací soud považoval okolnost, že obviněná nerozhodovala o tom, kterému z absolventů semináře bude nabídnuta spolupráce, a že to nebyla ona, kdo posléze rozhodoval o úhradě nákladů semináře účastníkem, který se společností nespolupracoval.
V této souvislosti je třeba uvést, že není významné, zda právě ona uzavírala smlouvy o případné spolupráci, rozhodovala o úhradě nákladů. Významné ale je, zda výsledky dokazování prokazují, že její nepravdivé či neúplné informování poškozených o povaze smluvního vztahu, druhu práce, způsobu odměňování záměrně směřovalo k podvodnému vylákání jejich peněžních prostředků v souvislosti s náklady semináře, jehož absolvováním byla podmíněna další spolupráce se společností, tedy že jednala s vědomím, že pokud by poškození získali tyto informace již v průběhu informačního pohovoru, semináře by se neúčastnili a ve prospěch společnosti by tak žádné peněžní prostředky neposkytli, zatímco pokud se v průběhu semináře dozvědí pravdivé informace, které je povedou k odmítnutí rámcově nabízené spolupráce, bude na nich úhrada semináře vymáhána. Nelze vyloučit, že jednání obviněné by za výše popsaných předpokladů tvořilo nezbytný článek v celém systému postupů završených jednáním tehdejšího obchodního ředitele společnosti Ing. J. Č., který (stejně jako prokurista společnosti Ing. P. K.) rozhodoval o nabídce spolupráce absolventům semináře i o vymáhání nákladů semináře. Za nedostatek stávajícího dokazování dovolací soud pokládá absenci výslechu Ing. J. Č. v procesním postavení svědka k povaze jeho spolupráce s obviněnou při získávání nových spolupracovníků pro společnost, k podmínkám vedení informačních pohovorů, účasti uchazečů o zaměstnání na seminářích i úhrady jejich nákladů. Přínosným se jeví také zjistit, zda byla obviněná na počtu přihlášených uchazečů na seminář jakkoliv (zejména finančně či jinak hmotně) zainteresována, jak již bylo naznačeno.
Bude tedy na odvolacím soudu, aby tohoto svědka předvolal a po řádném poučení jej k naznačeným otázkám vyslechl. Teprve po doplnění dokazování nejméně v rozsahu naznačeném tímto rozhodnutím (výslech obviněné a svědka Ing. J. Č.) nechť odvolací soud znovu hodnotí výsledky dokazování provedeného soudem prvního stupně v kontextu s jím provedenými důkazy a zváží, zda je odvolání obviněné proti rozsudku soudu prvního stupně opodstatněné. Pro případ, že dospěje k závěru o podvodném charakteru jejího jednání, klade se otázka, zda je na místě aplikovat právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 92/2005, na nějž rovněž dovolatelka upozornila. Není možné přehlédnout ani vadu v právním posouzení skutku, byla-li obviněná soudem prvního stupně uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., ačkoliv škoda reálně způsobená nedosáhla hranice 500.000,- Kč a kvalifikační znak „škoda značná“ byl naplněn teprve ve spojení se škodou reálně hrozící. Za takových okolností bylo možné skutek právně posoudit jako pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. (k tomu srov. č. 15/1996-I. Sb. rozh. tr.).
Protože napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. 23 To 228/2009, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud jej z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně zrušil (§265k odst. 1 tr. ř.). Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§265k odst. 2 tr. ř.). Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§265l odst. 1 tr. ř.). Při novém projednávání je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Protože zjištěné vady nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. února 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková