ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1451.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 1451/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. listopadu 2010 o dovolání obviněného J. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. 12 To 53/2010, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 31/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 2 T 31/2009, uznán vinným dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák., §53 odst. 1, 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 50.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na dva měsíce. Tímtéž rozsudkem soud rozhodl zprošťujícím výrokem ve vztahu ke spoluobviněným M. B., L. N., M. K. a T. Z.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný J. M. označeného trestného činu dopustil tím, že dne 12. 12. 2007 okolo 11:00 hodin v H. K., v ulici B., společně s nejméně dalšími třemi blíže neustanovenými osobami po předchozí dohodě ke škodě spol. Technistone, a. s., se sídlem B., H. K., odcizili 22 kusů keramických desek bílé barvy (o rozměrech 600 mm x 600 mm x 120 mm) v celkové hodnotě 19.040,- K, a to tak, že je vynesli ven z areálu spol. Technistone, a. s., skrze vytvořenou díru v oplocení areálu a naložili je do nákladního vozidla tov. zn. Avia, které sem za tímto účelem přistavil obviněný J. M., a zároveň si k uvedenému otvoru v plotě připravili v úmyslu je odcizit dalších nejméně 66 ks uvedených desek v celkové hodnotě 57.119,- Kč, k jejichž odcizení však již nedošlo, neboť byli přistiženi zaměstnanci poškozené společnosti.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný J. M. odvoláním, které zaměřil proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. 12 To 53/2010, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání směřující proti výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný znovu poukazoval na okolnost, že je usvědčován výpovědí jediného svědka, a to M. J., který nikdy nevysvětlil, proč právě ohledně obviněného není jeho svědecká vzpomínka narušena a u ostatních původně spoluobviněných osob ano. Tvrdil, že řízení před soudem prvního stupně nebylo provedeno objektivně a nebyla mu dána možnost se dostatečně hájit, přičemž všechny skutečnosti byly vykládány tendenčně v jeho neprospěch, čímž byla porušena zásada presumpce neviny. Stejně nesprávně podle jeho mínění postupoval i odvolací soud a provedené důkazy rovněž hodnotil nesprávně a neobjektivně. Svědectví M. J. označil za nevěrohodné i z toho důvodu, že nepovažoval za možné, aby tento svědek byl schopen po dvou letech přesně identifikovat jeho osobu, zvláště nebyly-li u něj v tomto směru zjištěny žádné mimořádné schopnosti. Připomněl, že vozidlo Avia bylo v jeho vlastnictví, jezdil s ním a je tedy pochopitelné, že v něm musely být zjištěny jeho pachové stopy. Rekognice svědka M. J. a ani pachové stopy proto podle dovolatele neprokazují jeho vinu na krádeži. Závěry soudů obou stupňů označil za spekulativní, v důsledku čehož jejich rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení, pramenícím z absence objektivních a věrohodných důkazů. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný v rámci své argumentace předložené v dovolání napadal pouze správnost dokazování a správnost hodnocení důkazů, popřípadě tvrdil, že se nedopustil právě takového jednání, které je mu kladeno za vinu. Jeho námitky se tak zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Dodal, že v posuzované věci nejde o situaci existence extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé, která by eventuálně zásah do skutkových zjištění opodstatňovala i v rámci řízení o dovolání. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil výlučně námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Hradci Králové a z nichž vycházel v napadeném usnesení Krajský soud v Hradci Králové.
Dovolatel především namítal, že o jeho vině bylo rozhodnuto na podkladě zcela nepřesvědčivých důkazů a spekulativních úvah soudů. Tento závěr činil proto, že byl podle jeho mínění usvědčován pouze nevěrohodným svědectvím M. J., neboť není možné, aby svědek byl schopen s odstupem dvou let jej spolehlivě identifikovat. Nález pachových stop ve vozidle považoval za logický, jelikož se jednalo o jeho vozidlo, které běžně používal. Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněný ve skutečnosti brojil proti způsobu hodnocení důkazů a proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Primárně se totiž domáhal odlišného hodnocení provedených důkazů, zejména výpovědi svědka M. J. v kontextu s pachovými stopami, změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a následně na podkladě takové změny skutkových zjištění a hodnocení důkazů vyvozoval, že se trestného činu krádeže nedopustil. Námitky skutkové, resp. procesně právní, však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a dovolatel takovou vadu výslovně vytkne; o takovou situaci se však nejedná.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů totiž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (zejména strany 4, 5 rozsudku soudu prvního stupně, strana 3 napadeného usnesení odvolacího soudu). Při hodnocení důkazů, jmenovitě výpovědi svědka M. J., protokolu o ohledání místa činu, záznamu kamerového systému a pachových stop, soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která mají oporu ve výsledcích provedeného dokazování. Závěr o vině obviněného byl opřen především o výpověď svědka M. J., který uvedl, že byl upozorněn na pohyb osob v objektu firmy Technistone, a. s., dostavil se na místo, kde viděl zapadlou Avii, u níž stály tři osoby, které se ji snažily vytlačit. Poté tyto osoby utekly dírou v plotě do města. Jediný muž, kterého posléze dokázal s jistotou identifikovat, byl právě obviněný J. M. Svědek M. J. obviněného J. M. neznal, neměl s ním žádný spor, neměl tedy důvod vypovídat nepravdivě v jeho neprospěch, a nebyl proto dán ani žádný důvod tomuto svědectví nevěřit. S jeho svědectvím pak korespondoval nález pachových stop dovolatele a konečně i skutečnost, že obviněný byl v blízkosti areálu firmy Technistone, a. s., na ulici B. v H. K. také zadržen. Z protokolu o ohledání místa činu a fotodokumentace je potom zřejmé, že ve vozidle obviněného již byla naložena část odcizených dlaždic a další část byla připravena k nakládce blízko u plotu. Za takové důkazní situace soudy obou stupňů opodstatněně uzavřely, že obviněný v jimi vymezeném rozsahu participoval na krádeži keramických desek bílé barvy. Nejvyšší soud nemá, čím by správné a přesvědčivé skutkové závěry soudů obou stupňů relevantně doplnil. Jak již bylo předesláno, obviněný neuplatnil žádnou konkrétní výhradu vůči právnímu posouzení soudy zjištěného skutku, proto se touto otázkou dovolací soud explicitně nezabýval.
Je zjevné, že v dané věci nebyl zjištěn případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o porušení práva na obhajobu, presumpce neviny a dalších zásad spravedlivého procesu a nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková