ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1524.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1524/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. ledna 2010 o dovolání obviněného I. K . , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 3 To 270/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 99/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2009, sp. zn. 90 T 99/2008, byl obviněný I. K. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to 1.000,- Kč, uložených na účtu Městského státního zastupitelství v Brně u K. b., a. s. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněné L. V.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že
v období nejméně od prosince roku 2007 až do dne 15. 2. 2008 ve sklepě rodinného domu na ul. K. v Ú. u B. a následně v období nejméně tří měsíců až do dne 21. 5. 2008 v bytě ve 3. podlaží bytového domu na ul. K. v B., který užíval společně s L. V., vědomě a úmyslně, bez patřičného oprávnění opakovaně, v uvedeném bytě zpravidla denně a v Ú. u B. minimálně celkem ve 4 případech, vyráběl psychotropní látku m. - pervitin mimo jiné z tablet léku Nurofen a Modafen obsahujících prekursor pseudoefedrin, a to pomocí předmětů, surovin a látek, které si za tímto účelem průběžně opatřoval a na uvedených místech v tomto období přechovával, přičemž při domovní prohlídce provedené ve zmíněném brněnském bytě dne 21. 5. 2008 bylo zajištěno celkem 60 věcí sloužících, určených a užitých při nezákonné výrobě pervitinu tzv. českou cestou, a to např. suroviny v plastových a plechových obalech, některé s nápisy hydroxid sodný, kyselina solná, kyselina chlorovodíková, kyselina fosforečná, jód, toluenové rozpouštědlo, technický líh a dále znečištěné varné a laboratorní sklo Simax, znečištěné skleněné misky, elektrický jednokolový přenosný vařič, teploměr, znečištěné plastové nálevky, znečištěné plastové injekční stříkačky a také plastové injekční stříkačky o objemu 2 ml s bílou sypkou hmotou, znečištěné plastové škrabky, nové i znečištěné žiletky, znečištěná vata, papírové filtry, gumové rukavice, indikátorové papírové proužky, skleněné kuličky a další, když v Ú. u B. takto vyrobil pervitin v celkovém množství nejméně 20 gramů,
přičemž takto vyrobený pervitin následně v uvedeném období menším dílem sám užil, větším dílem bez patřičného oprávnění na různých místech, zejména ve městě B.a jeho okolí distribuoval dalším, nejméně jedenácti osobám z řad uživatelů návykových látek, a to zpravidla po předchozí telefonické domluvě o místě, čase a množství požadovaného pervitinu, převážně v ceně 1.000,- Kč za 1 gram pervitinu, konkrétně pak minimálně osobám následujícím:
a) B. B., alias B., prodával s četností 1x týdně pervitin v množství do 1 gramu, a to celkem nejméně ve 12 případech, přičemž naposledy se tak stalo dne 21. 5. 2008, kdy jmenované prodal l gram pervitinu za 1.000,- Kč,
b) J. J., alias K., prodal od února 2008 nejméně 5x různé množství pervitinu, v prvním případě mu prodal 0,3 gramu pervitinu za 300,- Kč, v posledním případě mu předal dne 20. 5. 2008 0,5 gramu pervitinu a jako zástavu od něj přijal mobilní telefon zn. Samsung s nabíjecím zdrojem,
c) mladistvému T. M., alias R., prodal od dubna 2008 nejméně 5x až 6x pervitin v množství od 0,5 do 1 gramu, kdy naposled mu dne 21. 5. 2008 prodal 0,5 gramu pervitinu za 500,- Kč,
d) K. K., prodával od února či března 2008 s četností 2x týdně množství zpravidla 0,5 gramu pervitinu, a to celkem nejméně ve 30 případech,
e) a dále pak opakovaně distribuoval pervitin dalším doposud neustanoveným osobám z řad uživatelů této látky pod jmény a přezdívkami J., L., M., M., K., J., H. a M.,
přičemž si byl vědom toho, že jde o metamfetamin – pervitin, který je uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. jako psychotropní látka zařazená do seznamu II.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně odvoláními. Obviněný je zaměřil proti výrokům o vině a trestu; odvolání státního stupce podané v neprospěch obviněného rovněž směřovalo jak proti výroku o vině, tak proti výroku o trestu. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 3 To 270/2009, rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného I. K. zrušen ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle §187 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného jako nedůvodné zamítnuto.
Proti označenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání směřující proti výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel tvrdil, že v řízení před soudem prvního stupně nebylo řádně zajištěno jeho právo na spravedlivý proces a došlo k porušení ustanovení §2 odst. 4, odst. 5, odst. 6 tr. ř., §89 tr. ř., §125 odst. 1 tr. ř. a §35 odst. 2 tr. zák. Vytkl, že soudy nesprávně posoudily jeho roli zejména při výrobě a prodeji psychotropních látek. Žádný z provedených důkazů podle něj neprokazoval jeho přímou účast při výrobě omamných a psychotropních látek, z výpovědí spoluobviněné L. V. a její matky H. Č. jakož i svědkyně E. T. se toliko podává, že obviněný věděl o výrobě drogy R. J., což i doznal. Dovolatel dále připomněl, že samostatně stíhaný R. J. započal s výrobou v Ú. u B., po požáru ji pak přesunul do bytu na adresu K.v B., který měl v pronájmu obviněný, a ve výrobě omamných a psychotropních látek pokračoval. Obviněný dovozoval, že jeho role a jednání mělo být posouzeno jako pomoc k trestnému činu.
Podle názoru obviněného soudy obou stupňů nepřihlédly při výměře trestu dostatečně k polehčujícím okolnostem ve smyslu §33 tr. zák. a uložily mu nepřiměřeně přísný trest.
Dovolatel dále vyjádřil přesvědčení, že pokud byl trestním příkazem Městského soud v Brně sp. zn. 3 T 8/2008, který mu byl doručen dne 19. 3. 2008, odsouzen pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., pak mu měl být za tento trestný čin a za nyní projednávaný trestný čin uložen souhrnný trest ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák., poněvadž jeho trestná činnost neměla charakter pokračujícího trestného činu ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák., ale jednalo se o opakování trestné činnosti. Na opakování v trestném činu obviněný usuzoval s odkazem na zjištění soudů, že s trestnou činností započal koncem roku 2007 v Ú. u B., po následném požáru jeho trestná činnost pokračovala v katastru města B. až od konce února 2008, a to až do jeho zadržení v květnu 2008.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a aby tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že trestní spis Městského soudu v Brně sp. zn. 90 T 99/2008 mu již byl v minulosti předložen toliko s podáním obviněného označeným jako dovolání, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, proto Nejvyšší soud postupoval podle §265d odst. 2 tr. ř. a obviněnému, který byl řádně poučen o podmínkách podání dovolání, sdělil, že jeho podání nelze považovat za dovolání (viz sdělení ze dne 10. 12. 2009). Teprve dne 14. 12. 2009 bylo podle úředního záznamu založeného na č. l. 525 spisu předloženo předsedovi senátu soudu prvního stupně včas podané dovolání obviněného zpracované obhájcem, spis byl znovu s dovoláním obviněného předložen Nejvyššímu soudu a ten coby soud dovolací neshledal žádnou překážku bránící rozhodnutí o něm.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněných nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) dalším opravným prostředkem umožňujícím přezkoumání skutkového stavu v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání předepisující katalog dovolacích důvodů ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil námitky, které směřovaly proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Městský soud v Brně a z nichž v napadeném rozsudku vycházel i Krajský soud v Brně. Podstata jeho takto zaměřených dovolacích námitek spočívala v tvrzení, že nebyla prokázána jeho přímá účast na výrobě drogy, pokud R. J. poskytl byt, který měl v nájmu, přičemž věděl, že zde bude droga vyráběna, bylo možno v jeho činu spatřovat toliko pomoc k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §187 odst. 1 tr. zák.
Nutno uvést, že prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněný ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Primárně se totiž domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a následně na podkladě takové změny skutkových zjištění vyvozoval, že se nedopustil trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., nýbrž toliko pomoci k tomuto trestnému činu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Dovolatel oproti skutkovým zjištěním, která učinil soud prvního stupně, bagatelizoval svoji v roli v komplexu celé trestné činnosti, ve shodě s verzí uplatněnou v rámci své obhajoby před soudy obou stupňů, poukazoval na to, že drogu sám nevyráběl, toliko věděl o její výrobě realizované R. J. v bytě, který měl pronajatý. Námitky skutkové, resp. procesně právní, však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud opakovaně připustil, že v ústavněprávní rovině se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. O to se však v posuzované věci nejedná, poněvadž soudy dostály požadavkům kladeným na dokazování v trestním řízení a na odůvodnění rozhodnutí. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (zejména strany 8, 9 rozsudku soudu prvního stupně, strany 3 až 5 napadeného rozsudku odvolacího soudu). Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která jsou správná a přesvědčivá. Závěr o vině obviněného soudy opřely zejména o výpověď L. V., družky obviněného, která uvedla, že obviněného viděla „vařit“ drogu opakovaně, pomáhala mu s její distribucí, označila osoby, kterým drogu dodávali. Skutečnost, že obviněný drogu vyráběl (konkrétně v Ú. u B.), byla prokázána svědeckou výpovědí E. T., která vypověděla, že obviněného při této činnosti viděla. Výpovědi jmenovaných pak korespondovaly s věcnými i listinnými důkazy a se záznamy telefonických hovorů, jak na to soudy zevrubně poukázaly v odůvodnění svých rozsudků. Soudy proto nepochybily, uzavřely-li na základě těchto důkazů, že se obviněný na výrobě látky metamfetaminu – pervitinu aktivně účastnil.
Nadto je třeba upozornit, že ze zjištění soudů jakož i právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný byl uznán vinným netoliko tím, že psychotropní látku neoprávněně vyrobil, ale též tím, že ji prodal a jinak jinému opatřil, což nezpochybnil, v důsledku čehož jsou úvahy o právním posouzení skutku toliko jako pomoci k trestnému činu zcela nevěcné.
Z textu dovolání obviněného je dále zjevné, že obviněný uplatnil námitky vůči uloženému trestu, které lze rozdělit do dvou skupin. Dovolatel jednak namítal, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je trestem nepřiměřeným, poněvadž nebylo dostatečně přihlédnuto k polehčujícím okolnostem podle §33 tr. zák., a dále tvrdil, že mu měl být uložen trest souhrnný ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák., neboť trestná činnost, které se dopouštěl, byla opakováním trestného činu, nikoliv pokračováním v něm.
První část námitek obviněného, tj. že uložený trest je trestem nepřiměřeným, pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Nejsou námitkami směřujícími proti nesprávnému právnímu posouzení skutku a nelze je chápat ani jako námitku vady považované za jiné nesprávné hmotně právní posouzení.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. v určitém ohledu dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, že buď byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Právě takové vady však obviněný ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody namítal, když uvedl, že soudy při ukládání trestu dostatečně nepřihlédly k polehčujícím okolnostem ve smyslu §33 tr. zák.
Ačkoliv tyto námitky obviněného nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., dovolací soud pro úplnost poznamenává, že oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí zevrubně vyložily, jakými úvahami se řídily při ukládání trestu. Soud prvního stupně na straně obviněné neshledal žádné polehčující okolnosti, poukázal naopak na předchozí odsouzení obviněného pro různorodou trestnou činnost, a též na to, že se trestaného činu dopustil v době podmíněného odsouzení, navíc trestnou činnost prováděl v podstatě nepřetržitě a byla i zdrojem jeho obživy. Dovodil, že ani dříve uložené tresty nesplnily svůj účel a neodradily obviněného od spáchání trestného činu, pročež je nezbytné uložit trest odnětí svobody spojený s jeho bezprostředním výkonem. Odvolací soud jeho závěry částečně sdílel, měl však za to, že nebylo dostatečně přihlédnuto k motivu obviněného, který spatřoval v získání majetkového prospěchu, což podle něj podstatně zvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání. S přihlédnutím k této skutečnosti obviněnému uložil nepodmíněně trest v trvání tří roků, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou. Pachatele trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. lze potrestat trestem odnětí svobody od jednoho roku do pěti let. Uložený trest nelze považovat za nepřiměřeně přísný se zřetelem k době, po kterou obviněný trestnou činnost páchal, k předchozím odsouzením obviněného (byť za odlišnou trestnou činnost), která nevedla k jeho nápravě, a zejména též ke skutečnosti, že trestná činnost byla zdrojem jeho obživy. V konkrétním případě uložený trest co do jeho druhu i výměry rozhodně nelze vnímat jako trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý.
Jinak je tomu však u druhé skupiny námitek, že totiž měl být uložen souhrnný trest podle zásad obsažených v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. Podle praxe dovolacího soudu za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. Shora konkretizovaná výhrada obviněného týkající se pochybení při ukládání trestu byla proto uplatněna relevantně, nemůže však obstát.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. platí, že soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v §35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin.
Obviněný měl za to, že mu měl být uložen souhrnný trest, a v této souvislosti poukazoval na skutečnost, že mu byl dne 19. 3. 2008 doručen trestní příkaz Městského soud v Brně sp. zn. 3 T 8/2008, jímž byl odsouzen pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin a za nyní projednávaný trestný čin mu měl být uložen souhrnný trest ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák., poněvadž jeho trestná činnost neměla charakter pokračujícího trestného činu ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák., ale jednalo se o opakování trestné činnosti. Na opakování v trestném činu obviněný usuzoval s odkazem na zjištění soudů, že s trestnou činností započal koncem roku 2007 v Ú. u B., po následném požáru jeho trestná činnost pokračovala v katastru města B. až od konce února 2008, a to až do jeho zadržení v květnu 2008.
Námitku, že mu měl být uložen souhrnný trest, obviněný uplatnil i v odvolacím řízení a odvolací soud ji správně odmítl vysvětlením, že mezi trestným činem, za který byl obviněný odsouzen trestním příkazem doručeným mu 19. 3. 2008, a posuzovaným trestným činem nejde o ustanovením §35 odst. 2 tr. zák. předpokládaný souběh trestných činů. Dovolací soud k tomu dodává, že jistě není pochyb o tom, že trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku, přičemž účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému (§314d odst. 5 tr. ř.). V dané věci je však podstatné, že nyní posuzované protiprávní jednání obviněného bylo posouzeno jako pokračování v trestném činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., který byl ukončen až 21. 5. 2008, v důsledku čehož se skutečně nemohlo jednat o souběh tohoto trestného činu a trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným trestním příkazem, který mu byl doručen dne 19. 3. 2008, coby nezbytné podmínky pro ukládání souhrnného trestu ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák.
Uvádí-li obviněný, že v jeho případě se nejednalo o pokračování, nýbrž o opakování trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák., z nichž první měl být patrně spáchán od prosince 2007 do 15. 2. 2008 a druhý pak až od konce měsíce února 2008 do jeho zadržení v květnu 2008, logickým důsledkem takového právního posouzení jeho jednání by muselo být jednak uložení souhrnného trestu za trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák. spáchaný do 15. 2. 2008 a trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 8/2008, ale též uložení samostatného trestu za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. spáchaný od konce měsíce února 2008 do jeho zadržení v květnu 2008. Takové rozhodnutí nejenže by bylo v neprospěch obviněného, ale nesprávně by hodnotilo i povahu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolací soud totiž zcela sdílí názor soudů obou stupňů, že se jednalo o pokračování v trestném činu, poněvadž podmínky ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. byly naplněny. Podle tohoto ustanovení se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Právě o to se ale přece podle zjištění soudů jednalo; obviněný si pácháním trestného činu opatřoval zdroj finančních příjmů, případnou prodlevu mezi pácháním skutku v Ú. u B. a poté v B., ul. K., rozhodně nelze považovat za relevantní ani s ohledem na odlišnost místa, ani časový interval, který je dělí.
Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. ledna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková