ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.19.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 19/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. ledna 2010 o dovolání obviněného J. B . , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2009, sp. zn. 8 To 340/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 21/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 6. 2009, sp. zn. 2 T 21/2009, byl obviněný J. B. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), c), e), odst. 2 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to plochého šroubováku šedočervené barvy. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozeným L. H. škodu ve výši 12.900,- Kč a Bytovému družstvu Š., škodu ve výši 19.127,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo Bytové družstvo Š. odkázáno se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný výše uvedených trestných činů dopustil tím, že dne 22. 4. 2009 kolem 16:00 hod. v P., Š., násilím vnikl do domu tak, že nezjištěným předmětem vypáčil vstupní dveře, poté v suterénu domu nezjištěným předmětem vypáčil plechové dveře do sklepní kóje a odtud odcizil horské kolo zn. Superior modrošedé barvy v hodnotě 12.000,- Kč, cyklistické brýle v hodnotě 100,- Kč, dámskou přilbu na kolo v hodnotě 600,- Kč, cyklopočítač v hodnotě 300,- Kč, horské kolo zn. MTB Fuji Tahoe v hodnotě 13.000,- Kč ke škodě poškozeného L. H., poškozením dveří domu způsobil Bytovému družstvu Š. škodu celkem 19.127,- Kč, poté, co byl následně v uvedeném domě vyrušen poškozeným L. H., začal se s ním přetahovat, šroubovákem se snažil na poškozeného zaútočit, následně židlí rozbil výplň prosklené výlohy vedle vstupních dveří, kde fyzicky napadl poškozeného J. U. tím způsobem, že se snažil zasáhnout jej šroubovákem, poté jej opakovaně udeřil svojí hlavou do hlavy a kopl kolenem do rozkroku, zároveň mu vyhrožoval opakovaně usmrcením s tím, že má v kapse pistoli, a to do doby, než byl zadržen Policií ČR, přičemž obviněný měl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 6. 2000, sp. zn. 4 T 34/2000, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2000, sp. zn. 61 To 539/2000, trest vyhoštění na dobu neurčitou a byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 103 T 120/2008, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný J. B. odvoláním, které zaměřil proti výroku o vině i trestu. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2009, sp. zn. 8 To 340/2009, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Obviněný podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), c), e), odst. 2 tr. zák. i výroku o trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Soudy obou stupňů se podle dovolatele dostatečně nevypořádaly s jeho obhajobou, kterou se hájil v průběhu celého řízení. Připomněl, že se doznal k odcizení pouze jednoho kola, cyklistických brýlí a dámské přilby na kolo, žádným důkazem ale nebylo prokázáno, že by odcizil i další jízdní kolo. Ve shodě se svojí výpovědí znovu opakoval, že další horské kolo odcizila jemu neznámá osoba, kterou se nepodařilo ztotožnit. Měl za to, že se dopustil toliko trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), c), e) tr. zák., poněvadž výše škody nepřesáhla 25.000,- Kč. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze i jemu předcházejí rozsudek Obvodního soud pro Prahu 4 a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil výlučně námitky, které ve své podstatě směřovaly proti správnosti skutkových zjištění, jež učinil Obvodní soud pro Prahu 4 a z nichž v napadeném usnesení vycházel Městský soud v Praze. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, že nebylo náležitě prokázáno, že to byl on, kdo odcizil druhé horské kolo, z čehož vyvozoval, že způsobil škodu nedosahující částky 25.000,- Kč.
Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněný brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Primárně se totiž domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch (odcizil toliko jedno horské kolo, cyklistické brýle, dámskou přilbu na kolo, ale nebylo prokázáno, že odcizil též druhé jízdní kolo) a následně na podkladě takové změny skutkových zjištění vyvozoval, že se nedopustil trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) c) e), odst. 2 tr. zák., nýbrž toliko trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), c), e) tr. zák. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná.
Soud prvního stupně postupoval při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i jejich souhrnu, a své závěry srozumitelně odůvodnil způsobem odpovídajícím požadavkům §125 odst. 1 tr. ř.; odvolací soud nepochybil, vystavil-li na nich své rozhodnutí. Závěr o vině obviněného opřel soud prvního stupně o spolehlivé přímé usvědčující důkazy, tj. výpovědi poškozeného L. H. a svědka J. U., jakož i opatřené důkazy listinné. Odborným vyjádřením byla stanovena výše škody na věcech získaných vloupáním do sklepní kóje na celkovou částku přesahující 25.000,- Kč, což odpovídá škodě nikoli malé ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák. Soudy obou stupňů proto správně uzavřely, že obviněný se vedle dalších trestných činů, jejichž správnost obviněný nenadal, dopustil i trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), c), e), odst. 2 tr. zák.
Obviněný ve shodě s obhajobou uplatněnou v řízení před soudy obou stupňů opakoval, že se nezmocnil dvou horských kol, nýbrž jen jednoho, další odcizila jiná, jemu neznámá osoba, z čehož dovozoval, že výše škody nedosáhla hranice škody nikoli malé a skutek měl být posouzen podle mírnějšího ustanovení §247 tr. zák. Tuto obhajobu soud prvního stupně odmítl, neuvěřil jí; odvolací soud pak doplnil, že takto uplatněná obhajoba obviněného je nepodstatná, vloupání do sklepní kóje by bylo spáchání ve spolupachatelství a obviněný tak odpovídá za celou způsobenou škodu. Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že podle zjištění soudů podíl jiné osoby na spáchání trestného činu nebyl relevantně shledán. Nadto se ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že obhajoba obviněného ve svých důsledcích nemůže vést k závěru, že mu nelze přičítat celou způsobenou škodu. Odvolací soud správně upozornil, že by bylo třeba na něj pohlížet jako na spolupachatele podle §9 odst. 2 tr. zák. a z tohoto právního závěru také plyne, že byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, o což by se v posuzovaném případě podle výpovědi obviněného před soudem prvního stupně jednalo, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama.
Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. ledna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková