ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.329.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 329/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. dubna 2010 o dovolání obviněného V. G., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. 11 To 401/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 78/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 6 T 78/2009, byl obviněný V. G. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák. a odsouzen podle §250b odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu úvěrového podvodu dopustil tím, že dne 23. 1. 2008 v K., ulice G., v provozovně společnosti AAA Auto, a. s., uzavřel úvěrovou smlouvu na osobní motorové vozidlo tov. zn. Renault Laguna 1,8i, barvy stříbrná metalíza, v hodnotě 56.989,- Kč, přičemž úmyslně uvedl nepravdivou informaci o tom, že je zaměstnán u společnosti BORGERS CS (nepřesně uvedeno BOURGERS CS), s. r. o. se sídlem R., S., ač si byl vědom, že u této společnosti není a nikdy nebyl zaměstnán, uhradil akontaci ve výši 8.548,- Kč, zavázal se hradit měsíční splátky ve výši 2.221,- Kč, což nečinil, a poškozené společnosti ČSOB Leasing, a. s. se sídlem P., N., tímto jednáním způsobil škodu ve výši 48.441,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině i výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. 11 To 401/2009, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Ve shodě s dosavadní obhajobou tvrdil, že se jednání, jímž byl uznán vinným, nikdy nedopustil. S vědomím toho, že dovolací soud nemůže přezkoumávat hodnocení důkazů provedené soudy nižších stupňů, namítal, že soudy obou stupňů pochybily, pokud neprovedly jím navrhované důkazy, které mohly prokázat jeho nevinu, a to zejména výslechy svědků K. Č., D. O., I. G. a Ž. Š., kteří s obviněným pracovali u pana P. M. a kteří mohli potvrdit jím tvrzené skutečnosti. V důsledku nevyslechnutí těchto svědků soudy nemohly dospět ke spolehlivému objektivnímu závěru o jeho vině. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kladně a aby Okresnímu soudu v Kladně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že ačkoliv obviněný formálně deklaroval dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétní podoba uplatněných námitek stojí mimo jeho rámec. Obviněný pouze uplatnil námitky, jež směřují proti neúplně zjištěnému skutkovému stavu a nedostatečnému provedení důkazů. Podle dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu však není možné v dovolání namítat nesprávnost skutkových zjištění samotných či vady v hodnocení důkazů, neboť údajně nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle žádného z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Navrhla proto, aby bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) dalším opravným prostředkem umožňujícím přezkoumání skutkového stavu v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání předepisující katalog dovolacích důvodů ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování a potažmo i proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Kladně a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Praze. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jestliže vytkl, že soudy neprovedly všechny jím navrhované důkazy (nebyly provedeny výslechy svědků K. Č., D. O., I. G., Ž. Š.), a proto nemohly dospět ke spolehlivému závěru o jeho vině.
Ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se činu nedopustil. Oproti skutkovým zjištěním soudů, že při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivou informaci stran svého zaměstnání ve společnosti BORGERS CS, s. r. o., ač si byl vědom, že u této společnosti nikdy zaměstnán nebyl, postavil vlastní skutkovou verzi, podle níž jím udávané skutečnosti byly pravdivé, což měli potvrdit obviněným navrhovaní svědci. Uplatněnými námitkami tak ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Vůči právnímu posouzení skutků, jak byly zjištěny soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Takto vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.).
Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů totiž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Při hodnocení důkazů, jmenovitě listinných důkazů a výpovědí svědků, postupovaly soudy důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a učinily skutková zjištění, která jsou správná a přesvědčivá. Závěr o vině obviněného soudy opřely zejména o listinné důkazy (úvěrová smlouva, dohoda o srážkách ze mzdy ke smlouvě o úvěru, karta zákazníka, přípis P. M., sdělení společnosti BORGERS CS, s. r. o.) a svědecké výpovědi zejména L. Z., který jednoznačně potvrdil, že obsah úvěrové smlouvy byl s obviněným sepisován osobně a že zaznamenal právě jen ty údaje, které mu obviněný poskytl. Z provedených důkazů zřetelně vyplynulo, že obviněný u společnosti BORGERS CS, s. r. o., nepracoval a nepobíral jím uváděný plat 15.000,- Kč. Obviněným udávané informace byly v rozporu se skutečností, čímž uvedl poškozenou společnosti ČSOB Leasing, a. s., v omyl a způsobil jí tím škodu.
Výhradu vůči rozsahu dokazování a správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný uplatnil již v odvolání, odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení nově uplatněnou obhajobu obviněného neakceptoval, upozornil, že jím avizovaná potřeba výslechu dalších svědků, údajně jeho spolupracovníků ve firmě P. M., je v přímém rozporu s vyzněním zpráv podaných právě touto firmou, a proto další doplnění dokazování ve smyslu požadavků obviněného neshledal potřebným. Odvolací soud vysvětlil, jakými úvahami byl veden, pakliže nově uplatněným požadavkům obviněného nevyhověl, nejde o argumentaci nerozumnou, věcně neadekvátní. Nejde tedy o případ tzv. opomenutých důkazů, mající za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Že rozsah dokazování či způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. dubna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková